Zprávy 9-10 / 1998

Díky starým kronikám můžeme nahlédnout do naši minulosti. Tyto pečlivě vedené zápisy nám odhalují a přibližují těžký život našich předků. Války, požáry a přírodní katastrofy pro ně byly těžkým břemenem, které přinášelo velké utrpení. Skloňme se před jejich pokorou, s jakou překonávali tyto své potíže. Obdivuhodná byla jejich pospolitost v těchto krizových situacích. Myslím si, že bychom měli být hrdi na své předky a mnohé jejich vlastnosti by nám mohly být vzorem i v dnešní uspěchané době.

Rod rytířů Clannerů pochází z Bavor, kde se dá listinami a kronikami doložit až do doby franských Karlovců, také hlavně proto, že rod byl v neustálém styku s biskupstvím freisinským a bavorskými kláštery.

Ve fondech Vojenského historického archivu v Praze je karton dokumentů 4. rychlé divize a v něm vázaný sešit formátu A4 s číslovanými stranami. V tomto sešitu psal krasopisným rukopisem události týkající se velitelství 4. rychlé divize z Pardubic kapitán Mácha. Na štítku je uvedeno, že jde o události roku 1938, a to od 13. 9. do 29. 10. K textu je ještě třeba uvést, že není možné uvádět doslovně vše, a tak jsem vybral podle mne nejzajímavější části a některé jsem zkracoval, upravoval, jiné zase vynechal.

Z pramenných materiálů, které v poslední době vydal Památník Terezín, lze vyčíst mnohá smutná fakta. Na Pardubickém okrese žilo podle sčítání lidu v r. 1930 mimo jiné obyvatelstvo různých národností (Češi, Slováci, Němci...) a různého náboženského vyznání (římští katolíci, evangelíci, příslušníci církve československé...), také Židé. Statistika je uvádí v počtu 746 osob. Z nich se k židovské národnosti hlásilo 72 osob (na s. o. Pardubice 72, na Holicku 2 a Přeloučsku 1). K izraelskému (židovskému) náboženství se pak přihlásilo 671 osob (na Pardubicku 553, na Holicku 61 a na Přeloučsku 57 lidí).

Firma IBIS začala po I. světové válce vyrábět dámskou obuv, ručně obrácenou, tzv. kontesky. Tehdy Leopold Dudešek (narodil se 13. 11. 1889 v Boršicích, okres Uherské Hradiště) jako obchodník s kůžemi vstoupil v Brně do firmy Chalupa jako veřejný společník. Tak vznikla firma Chalupa a spol. v Brně se sídlem v ulici Koliště čp. 37. Zpočátku vyráběla firma asi 100 párů bot týdně, později se výroba zvětšovala, neboť byla velká poptávka po této obuvi zejména na Slovensku. Společník Chalupa záhy vystoupil z firmy a L. Dudešek vedl výrobu sám pod názvem IBIS, L. Dudešek a spol. v Brně až do roku 1929. Zaměstnával asi 30 dělníků v závodě a asi 60 domovských zaměstnanců. V roce 1929 přestěhoval firmu do Prahy II., Národní třída čp. 32. 14. 6. 1932 žádá L. Dudešek magistrát hl. zemského města Prahy o přeložení své firmy do Prahy - Smíchov, Žižkova…

?V neděli dne 13. září uspořádal Východočeský aeroklub v Pardubicích v rámci výstavy sportu a tělesné výchovy na nově upraveném letišti pardubickém letecký den pod protektorátem předsedy vlády Udržala, který se též osobně dostavil. Účast jak letců vojenských i civilních, tak obecenstva byla veliká, takže lze mluviti opravdu o podniku velmi zdařilém. Třebas že dopolední počasí zdálo se ohrožovati hladký průběh dne - pršelo a byl silný vítr - vyčasilo se nicméně k polednímu tak, že celý program byl zdařile vyčerpán.? Takto psal časopis Letec roku 1931 o 1. leteckém dnu VAP.

Pan president navštívil město Bohdaneč dvakrát. Poprvé to bylo 23. 9. 1922, kdy se při návštěvě východočeských měst zastavil také v Lázních Bohdaneč. Celé město a hlavně náměstí s radnicí bylo slavnostně vyzdobeno. Pan prezident přijel do Bohdanče až večer, ale to nemohlo zabránit slavnostní náladě obyvatelstva, které se tu sešlo i z okolních obcí. Následoval uvítací projev starosty města Josefa Moravce. Pak promluvilo několik zástupců okresu a nakonec pana prezidenta za venkov oslovil Josef Kroužel, rolník z Křičeně. K dobrému zvyku patřilo též přednesení básní vybranými žáky. Tou se stala především Marie Ševčíková.

(?Čas? 1922 z 26. dubna) MUDr. Stan. Schulhof, zubní lékař v Pardubicích, dříme již třetí rok věčný sen. Jméno jeho již jen zřídka se objeví ve sloupcích českého tisku, památka jeho, tak svěží v prvé době po nenadálé jeho smrti, zejména v kruzích esperantistů, kterým v dru Schulhofovi odešel nevšedně nadaný básník, jaksi bledne a ztrácí se v ruchu událostí a ve shonu denního života. Ale já vzpomínám velice často na tohoto dobrého člověka a přítele zvlášť milého, kterého osud zavál skoro současně se mnou do Pardubic, kde jsme prožili plná dvě desítiletí ve stálém osobním styku a ve společné práci i zápase za věc pokroku, za dobro národní i ideály všelidské.

Ve vlastivědné abecedě dr. Theina z dvojčísla 1-2/1992 Zpráv Klubu přátel Pardubicka najdeme heslo ?MUDr. František Mesany, primář?. Jen tak na okraj - autor v něm jméno tohoto pardubického chirurga uvádí nesprávně - správně se psal se dvěma -ss-, tedy Messany. Další nepřesnost spočívá v délce působení MUDr. Messanyho v pardubické nemocnici. Nepracoval v ní od roku 1902 třicet let, jak uvádí autor, ale od března 1903 do ledna 1927, kdy odešel na odpočinek, tedy necelých 24 let. V textu je i zmínka o verších, které básník Josef Svatopluk Machar věnoval dr. Messanymu jako dík za záchranu života. Protože je tato zmínka poměrně kusá, povězme si o věci trochu víc.

Parlamentní systém v Rakousku - Uhersku byl podstatným způsobem vylepšen úpravou tzv. prosincové ústavy z r. 1867. Tato úprava spočívající především v zavedení všeobecného, rovného, přímého volebního práva, byla vyhlášena 26. 1. 1907. Stalo se tak po delším politickém zápase a vyjednávání. Všeobecnost uzákoněného volebního řádu tkvěla v tom, že hlasovat směl každý občan, který ovšem nebyl z voleb vyloučen nějakým omezením. Vylučovací důvody byly značné, ale ve většině případů logické a racionální. Z dnešního hlediska by byl nepřijatelný a diskriminující důvod zřejmě jediný, a to odepření volebního práva ženám. Rovnost spočívala v tom, že každý volič měl jeden platný hlas. Tím byl v podstatě zrušen kuriální systém, který vycházel z rozdělení voličů na kurie s nestejným počtem poslanců. Přímost tkvěla v opuštění volitelské praxe. Podle…