Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Anketa

Anketa
Zveme Vás
14.11.2018 18:00

Pardubice černobíle

Projekce série několilka unikátníéch historických pozapomenutých filmových snímků, které byly z celuloidového filmového pásu v letošním roce zásluhou Klubu přátel Pardubicka. Filmy zachycují události a podobu Pardubic let minulých. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského nám. v Pardubicích. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

18.11.2018 06:45

Těsnohlídkovo údolí

Bílovice nad Svitavou – Těsnohlídkovo údolí-pomník – Resslův pomník –Spálenisko rozc. – Bílovice nad Svitavou. Délka trasy 10 km. Odjezd v 6:49 hod. hl.n (8:15 RegioJet), návrat v 16:47 hod.; 17:02 hod. h. Vedoucí J.Benda.

typ akce: Turistické vycházky

24.11.2018 14:00

Kaple sv. Trojice

Vlastivědná vycházka do oblasti Přerovska a sv. Trojice včetně kaple, o jejímž zboření rozhodli nedávno zastupitelé města. Sraz zájemců z řad veřejnosti je před budovou hlavního nádraží u informační skříňky Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Výlety do historie

25.11.2018 07:40

Ranč v Bělečku

Blešno – Bělečko – Býšť. Délka trasy 17 km. Odjezd v 7:41 z hl.n., návrat v 15:15 hod. BUS; 18:16 hod. Os. Vedoucí Z.Heranová. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

28.11.2018 17:00

Rady v nouzi

Během přednášky budou prezentovány např. povodňové mapy Pardubic a okolí, hovořit se bude také o nástrahách toku Labe či Chrudimky. Účastníci se dozví,  podle čeho rozeznat signály sirén nebo na co nezapomenout při balení evakuačního zavazadla. Součástí budou i novodobé hrozby jako je terorismus nebo příprava domácnosti na dlouhodobý výpadek elektrické energie. Na závěr bude promítnuta série fotografií z turistických vycházek KPP. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Dcery 50. let

obrázek k článku Po zániku minulého režimu mohli bývalí vězni konečně bez nebezpečí na veřejnosti promluvit. Za totality byli postiženi nejen věznění, ale i rodinní příslušníci. Jejich zážitky jsou neméně hrozné. I oni mají nám dnes co sdělit.
Po únoru 48 jsou zahraniční důstojníci propouštěni z ozbrojených sil. Řadě z nich se daří prchnout letadlem na Západ. Na pardubickém letišti zůstává ještě bývalý příslušník 311. bombardovací perutě RAF škpt. Jaroslav Nýč známý tím, že nadává na Angličany. V onen osudný 22. dubna 1949 den měl můj otec, Václav Formánek, službu v řídící věži na letišti Letecké vojenské akademie v Pardubicích. Velitel letky škpt. Jaroslav Nýč informoval věž, že vydal rozkaz k odletu třiceti letadel Letecké akademie se starty v pětiminutových intervalech na trati Pardubice – Liberec – Karlovy Vary – Plzeň. Mezi tato letadla se vřadil. Řídící věži oznámil, že letadla vyslal na trať a letí sám letounem Siebel na okružní let, nemá s sebou učitele-radiotelegrafistu, hodlá přistát v Hradci Králové, aby jej vzal na palubu.

Ve skutečnosti přistál na polním letišti Vysokov u Náchoda, kde přibral na palubu svoji rodinu a další tři, ze služby propuštěné kamarády z RAF s jejich manželkami a dětmi. S přetíženým strojem na měkké dráze se mu podařilo úspěšně odstartovat a vydali se na cestu v délce 1200 km, aby po téměř pěti hodinách přistáli v Manstonu na nejvýchodnějším výběžku Kentu.
Toho dne se již štkp. Nýč nevrátil a ani ve dnech následujících. Můj otec, Václav Formánek, byl postaven mimo službu, pak následovala vynucená dovolená a propuštění z armády spojené s exekučním vystěhováním.
Střechu nad hlavou jsme našli na chatě našeho příbuzného na okraji Hradce Králové u rybníku Plachta. Odtud byl náš otec odveden 23. září 1949 po 22. hodině údajně k jakémusi protokolu do Pardubic a bez jakéhokoliv soudu byl uvězněn v táboře nucených prací na Mírově.
Na chatě byla závadná pitná voda. Celý zbytek rodiny - maminka, můj bratr, babička a já, jsme dostali úplavici. Nastaly nejtěžší chvíle pro moji maminku. Byla bez prostředků, sama nemocná a měla uživit čtyři osoby. Poměrně dlouhou dobu, snad půl roku, maminka nevěděla, co s tatínkem je, jest-li vůbec žije. Přes různé známé se dozvěděla, že je na Mírově.
Maminka začala hledat jiné bydlení a práci, ale bylo to obtížné. Všichni se nás báli. Nakonec maminka našla ubytování v bytě rodiny kominíka, jméno přesně nevím, snad Vávrovi, ve druhém patře v Pernštýnské ulici 43.
Po patnácti měsících byl tatínek z vězení propuštěn. Po jeho návratu v roce 1951 nám vojenská správa přidělila bydlení v „bezpečné“ vzdálenosti 20 km od Pardubic v obci Jankovice u Přelouče. Tatínek směl vykonávat jen hrubou práci: v lomu, pískovně, nakonec v chemické výrobě. Potěšení mu přinášelo rybaření a zejména pak malování. I když tuhost režimu ochabovala, režim stačil zabránit vzdělání mému bratrovi. Bratr nakonec v roce 1969 emigroval a bez problémů vystudoval techniku v cizině. Trnem v oku režimu byla i tatínkova záliba v malování, kterou pěstoval nejprve vedle Antonína Hudečka a později vedle K.J.Sigmunda, otce známého pardubického výtvarníka Zdeňka Sigmunda. V roce 1963 byly otci všechny jeho obrazy zabaveny a teprve po několika intervencích navráceny. Tatínek zemřel v roce 1990. Své rehabilitace - jmenování plukovníkem v roce 1992, se nedožil. Můj osud je vázán na obě města – na město Pardubice, kde jsem se narodila a prožila první roky svého života a na město Přelouč, kde jsem se do maturity vzdělávala. Pardubické projekční kanceláře mi daly pevné základy do profesního života. Jako studentka jsem praktikovala v atelieru Ing. Arch. Miloše Návesníka v kanceláři statiky. Po studiích jsem pracovala v kanceláři statiky u Ing. Miloslava Prokopa a v Projektovém ústavu ZZN u Ing. Jaroslava Jílka. Na všechny kolegy z Pardubic ráda vzpomínám a naše přátelské vazby nadále trvají, přesto, že již delší dobu žiji v Praze.
Dcery takto postižených rodičů vytvořily Občanské sdružení Dcery 50. let, jehož cílem je zdokumentování dílčích úseků dějin padesátých let minulého století dle výše uvedeného motta. Životní příběhy Dcer jsou průběžně zveřejňovány na webových stránkách www. dcery.cz. V říjnu 2011 byla vydána kniha pod názvem Osudová kaňka. Své příběhy napsaly samy Dcery a k vydání je připravila Zuzana Vittvarová, jedna z Dcer.
Na setkání přátel a rodáků Pardubic a Přelouče v Praze dne 10. ledna 2013 byla přítomna i paní Ludmila Vaďurová, Dcera 50. let. Paní psycholožka PhDr. Ludmila Vaďurová se s námi podělila o své zkušenosti z přednášek pro žáky a studenty ve školách. Seznamuje mládež s událostmi po únoru 1948. Hovoří s nimi o totalitním režimu, který byl instalován pomocí členů KSČ vedených k provokacím vůči svým spoluobčanům politickými poradci ze Sovětského Svazu. Jaké zkušenosti s touto dobou měly dcery politických vězňů Československa najdete ve výše zmíněné publikaci Zuzany Vittvarové Osudová kaňka, kterou vydalo Nakladatelství Pavla Mervarta v roce 2011, http://vimeo.com/33146549. Srdečně zdravím přátele a rodáky Pardubic a Přelouče,
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem