Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad - zřic. hradu Kyšperk - Kopeček - Pustiny -Písečná u Rybníčka - Vakdštejn - Přírodní park Orlice - Letohrad Kopečková pouť. Délka trasy 14 / 7 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 14/15:03/16:00 ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad – Václavské nám. – Zámecký park – Strašidelná jeskyně – Kyšperk - Letohrad. Délka trasy 6 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 15:56 h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nová rozhledna Hamštejn
Malá Skála - Besedické skály - Koberovy - rozhl. Hamštejn - rozhl. Kozákov - Semily. Délka trasy 16 km. Odjezd 7:05 h. ČD, návrat 16:55 h. ČD. Ved: Z. Řehák. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nivou Doubravy
Bílek – Sobiňov – Zahájský rybník – Hlína - Sobiňov. Délka trasy 7 km. Odjezd 7:53 h. ČD, návrat 14:00, 16:06 h ČD. Ved: A. Kulišová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
STARÉ DOMY VYPRÁVĚJÍ - 16. díl
Díváme se na průčelí původně středověkého šenku, kde za Pernštejnů je J. Sakařem
uváděn Jan Prokůpek, alias Trubka (kromě šenkování byl také trubačem). Po jeho
smrti vdova Alžběta roku 1538 vydala dům jako dědictví svému zeti Janu Korábovi,
jenž tu žil do roku 1545. Roku 1546 je tu uváděna Ludmila Trubková, zřejmě jeho
vdova, dcera Jana Trubky. Z dalších majitelů zaujme pak v letech 1579?82 kožešník
Jan Kotaska a závěrem 16. století Jiřík Hauze z Jaroměře. V letech 1606?25 tu žil listovní
písař z Nelahozevsi Samuel Fisle, jenž dům postoupil paní Alžbětě, druhé ženě
Adama rytíře Škopka z Otradovic. Za třicetileté války roku 1645 byl dům vypálen
Švédy, ale roku 1653 se spáleniště ujal Václav Kutnohorský, jehož syn Martin Hynek
držel dům do roku 1703. Po něm je tu uváděn do roku 1738 císařský důchodní Jindřich
Mayer. Z majitelů 18. století zaujmou manželé Johann Rettig a Anna (1786?91),
příbuzní M. D. Rettigové (1785?1845), v 19. století (od roku 1881) až do roku 1910 rodina
Markalousova, z níž vzešel spisovatel Jaromír John, pohřbený v rodinné hrobce
v Pardubičkách (proti chrámu sv. Jiljí). Po A. Štěpánkovi (1910?19) tu žili Bubeníčkovi
(Alois s Ludmilou), od nichž restaurace přešla po druhé světové válce na Zdeňka Kouta,
manžela Mileny Bubeníčkové, syna národně socialistického poslance Josefa Kouta.
Roku 1940 byl nájemcem Stanislav Kunc.Zdeněk Kout, Pardubice:
POSEZENÍ S LADISLAVEM FREJEM
Byl to jeden z podzimních večerů
devadesátých let. Do spoře osvětleného
lokálu U Černého orla v Pardubicích
vstoupil vousatý muž střední postavy
v dlouhém svrchníku a širokým kloboukem.
Restauraci právě opustili poslední
hosté i personál a já jsem spolu s rodinou
prováděl vyúčtování s vrchním číšníkem
Richardem Myslíkem. Muž přistoupil
k našemu stolu, popřál hezkého večera
a požádal, zda by nebylo něco k snědku.
Tu jsme si všimli, že příchozí je známý
herec Ladislav Frej. Vybídli jsme ho, aby
se posadil a moje žena odešla do přilehlé
kuchyně připravit nějaký pokrm. Za pouhou
čtvrthodinku mu přála dobré chuti.
Herec jedl s obdivuhodným apetitem a sousta zapíjel
pernštejnskou dvanáctkou. Jakmile dojedl, decentně si
otřel ústa a ze široka se rozhovořil o svém působení
v Pardubicích, rolích, natáčení i rodině.
V příjemné konverzaci plynul čas, kdy charismatický
herec hovořil, gestikuloval, tak, jak ho známe z divadelních
prken a stříbrného plátna. Vzpomněli jsme
i dobu nesvobody, cenzury a trezorových filmů. Bylo
o čem hovořit a my jsme bezesporu pamětníci onoho
bezpráví, které vyústilo do tzv. Sametové revoluce. Bezpráví,
na které naše generace jakoby zapomínala a mladí
o tom téměř nic nevědí. Ale bylo nutno se rozloučit,
neboť náš host měl již druhého dne kdesi v kraji vystoupení
a obával se, aby byl ve formě. Na rozloučenou jsme
mu nabídli přípitek v naší režii a po zaplacení útraty
se s pozdravem poroučel. Na důkaz spokojenosti nám
napsal malé povídání na rub jídelního lístku.
Přibližně ve stejném období použil našich služeb i herec pan Jiří Bartoška, kterému
tehdy zemřel otec a v naší restauraci se konal smuteční kar. S mojí ženou se
zná z dětských let i studií na pardubickém gymnáziu a tak bylo i v této smutné chvíli
na co vzpomínat. Tolik z paměti na dva herce, kteří navštívili v dobách našeho vlastnictví
restauraci U Černého orla a dosud jsou mezi námi, nejen ve vzpomínkách.
