ŽILI MEZI NÁMI

O týden později v pátek 15. 4. jsme se rozloučili s Karlem SRBEM. Ten se narodil
3. 11. 1932 v Zahorčicích na Plzeňsku. Vyučil se cukrářem, a teprve po vojenské službě
vystudoval pardubickou Střední průmyslovou školu potravinářské technologie.
V Pardubicích se oženil, kde zůstal a stal se pardubickým patriotem. Jako technik
pracoval na Ředitelství východočeských mlýnů v Pardubicích, které si postavily administrativní
budovu, což byl pro Pardubice tehdy obrovský budovatelský úspěch,
a rekonstruovaly automatické mlýny ve spolupráci s pardubickým TMS na nejmodernější
v Evropě, až do nedávna prosperující. Postgraduálním studiem si K. Srb
doplnil ekonomické vzdělání a vyhrál konkurz na ekonoma pardubické Okresní nemocnice,
která tehdy připravovala rozvoj až ke hřbitovu v Pardubičkách a až do jeho
odchodu nebyla zadlužená. Členem KPP se stal 6. 1. 2003, do své smrti byl předsedou
revizní komise. Zemřel náhle 6. 4. 2016 v Pardubicích.
Oba byli veslaři, Jiří Novák asi již od roku 1945, Karel Srb asi od roku 1950 po příchodu
do Pardubic. Ve sportu nedosáhli velkých úspěchů, to v tehdejší době v Pardubicích
nebylo možné, nebyli trenéři ani závodní lodě, jen cvičné na závodění pro
potěchu. Ale zasloužili se oba jako činovníci. Veslařský klub (tedy oddíl TJ Dynamo,
původně a dnes opět ČVK) zachránili před zánikem. Postavili mu novou loděnici
a přispěli k jeho vzestupu na dnešní vysokou úroveň. Veslaři mívali dřevěnou klubovnu
a loděnici AROSA na levém břehu Labe v zákrutě proti Cihelně. Přístup sem
byl jen polní cestou z Ležánek. Pro buržoazní původ jeho představitelů a to poněkud
utajené místo, byli v nepřízni režimu. Po r. 1960 byla zahájena regulace Labe, zákruta
odříznuta a veslařský klub prakticky odsouzen k zániku. R. 1964 přistoupili k zoufalému
kroku. Svépomocí, bez jakéhokoliv povolení a finančního zajištění postavili 

provizorní loděnici na pravém břehu Labe asi 200 metrů za novým mostem. Materiál
na ni zdarma zajistil právě Ing. J. Novák z likvidace zařízení stavby Kulturního domu
Dukla. Nebyla pěkná, na dohled z krásného nového mostu téměř v centru Pardubic.
Představitelé klubu, tehdy mladí, měli ale vizi, že by zde mohla stát reprezentační
zděná loděnice s klubovnou, ozdoba dosud pustého břehu, snadno dostupná z centra,
což by přispělo k popularizaci veslování. S vizí neuspěli, radní tehdy měli aspoň výmluvu,
že to Hradec nepovolí, a dostali výměr na zbourání loděnice. Někteří členové
to vzdali, jen několik statečných se vrátilo na starou AROSU, kam byl přístup jen
soukromým převozem z Cihelny. Život oddílu zde udržoval MUDr. Lumír Mejzlík,
později člen KPP. Ak. arch. Prokop Jícha, později člen KPP, vypracoval projekt „skladu
lodí a klubovny“ na budoucím pravém břehu Labe (novou AROSU). Ing. Jiří Novák
zajistil povolení stavby, což byl velký problém, nebyly stavební kapacity ani materiál.
S Karlem Srbem sháněli peníze. R. 1971 bylo získáno povolení ke stavbě I. etapy „skladu
lodí“. Jakmile byl upraven břeh nového koryta, ještě před dokončením zdymadla
a zajištěn přístup, začalo se stavět. Většinu prací zajišťovala hrstka veslařů současně
s tréninkem zadarmo, jen montáž těžkých stavebních prvků zajišťoval Ing. Jiří
Novák u Pozemních staveb. R. 1975, po odpracování 19 420 brigádnických hodin,
byla stavba dokončena a loděnice zprovozněna. Na rozjezd činnosti a nákup nových
kvalitních závodních lodí byly potřeba velké finance. Na jejich získání měl podíl
Karel Srb jako hospodář oddílu, jímž byl až do své smrti. Již r. 1976 oddíl (kterému
původně hrozil zánik) se v celostátním žebříčku umístil na 7. místě. Až r. 2010 byla
dokončena II. etapa stavby, tj. klubovna s kvalitním sociálním zařízením. Pardubice
tak prakticky zdarma a bez problémů získaly hodnotné sportovní zařízení, bohužel
poněkud vzdálené od města.