Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Hradcem Králové k soutoku Orlice s Labem
Gočárova tř. – Hučák – Jiráskovy sady – Velké nám. – Eliščino nábř. Délka trasy 6 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 13:54, 15:27h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Stavební vývoj Pardubic
Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce. Vstup zdarma.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad - zřic. hradu Kyšperk - Kopeček - Pustiny -Písečná u Rybníčka - Vakdštejn - Přírodní park Orlice - Letohrad Kopečková pouť. Délka trasy 14 / 7 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 14/15:03/16:00 ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
FIRMA VLADISLAV HOLUBÁŘ Závod elektrotechnický v Pardubicích
V roce 2003 jsem publikoval v rámci svého dlouhodobého seriálu Pardubické firmy a jejich firemní značky zmínku o firmě Vladislava Holubáře (ZKPP, roč. XXXVIII., č. 11-12, s.37). 1/ V březnu 2011 se mi podařilo díky Věře Tiché, dcery Vladislava Holubáře, získat podrobné informace o této známé pardubické firmě.
Vladislav Holubář se narodil 8.1.1901 v obci Líšnice 2/ v podhůří Orlických hor (Žamberecko). Obecnou školu vychodil v Líšnici, měšťanku v Žamberku. V době první světové války se vyučil v továrně E.Janík akc. spol. v Brně elektrotechnikem. V roce 1918 pokračoval ve studiu na vyšší státní průmyslové škole elektrotechnické, silnoproud v Praze. Po maturitě získal místo technického úředníka a výpočtáře u firmy Henrych v Ústí nad Orlicí. 3/ Následovala léta ve Škodových závodech v Plzni, kde V.Holubář pracoval v konstrukční kanceláři v Doudlevicích (návrhy speciálních elektrostrojů a spínacích přístrojů). Zde pracoval pět let. V té době vážně přemýšlel o cestě do Kanady. Nakonec se se svým přítelem Z.Bořkovcem rozhodne pro dvouletou cestu po Evropě. Vydal se na ní v květnu 1927 přes Polsko (Lodž, Varšavu, Gdaňsk) do Švédska (Stockholm). 4/ Po návratu ze své studijní cesty je přidělen do Varšavy pro řízení pobočky na výrobu elektrických motorů. Odtud přechází na vedení pobočného závodu do Brna jako technický a organizační referent. Tady se osamostatňuje a vkládá podíl do soukromé firmy, která však brzy zbankrotuje.
V roce 1931, tedy v době již probíhající světové hospodářské krize, převzal Rackovu prodejní kancelář firmy SVET se sídlem u pardubického železničního nádraží. 5/
Dne 17.10.1931 se V.Holubář oženil v Praze na Staroměstské radnici s Marií Kolocovou z Kyšperka (Letohrad). Dne 15.4.1935 se manželům Holubářovým narodila dcera Jarmila. Druhá dcera Věra se narodila 24.7.1943. Syn Vladimír se narodil až po válce 6.9.1950.
Firma se specializovala na dodávky elektrických strojů a přístrojů. Firma původně sídlila v ul. Havlíčkově. Zpočátku se jednalo o ryze rodinný podnik, později firma zaměstnávala tři pracovní síly (manželka pomáhala ve firmě 12 let v administrativě). Později se firma přestěhovala do ul. Úzké. V roce 1940 firma přesídlila do vlastního domu, kde byla velká prodejní místnost a sklady.
V roce 1948 byla firma znárodněna. Specializovaný a významný zdroj nákupu potřebného odvětví byl zrušen a nahrazen n.p. Elektrou, který však byl docela jiného charakteru. Část zboží firmy V.Holubář převzal Technomat, zbytek Elektra. V prostorách bývalé firmy V.Holubář se otevřela prodejna radiopřístrojů.
V.Holubář odchází pracovat do Dopravního podniku v Pardubicích jako vedoucí (první národní správce nově vzniklého Dopravního komunálního podniku města Pardubic). Stává se odborníkem na výstavbu trolejbusových tratí v Pardubicích. 7/ S jeho jménem je spojeno otevření trolejbusové trati mezi Pardubicemi a Bohdančem. 8/ První trolejbus přijel z Pardubic a do Bohdanče za hustého chumelení 27.1.1952. 9/
Holubářova vize trolejbusového propojení Pardubic s Hradcem Králové a Chrudimí se nenaplnila. Krátce poté je ze své vedoucí funkce odvolán. Pracuje u Dopravního podniku dále, ale už jen jako řadový technik. Manželka Marie pracuje v n.p. Vitana (bývalá Franckova továrna na kávové náhražky). Před rokem 1960 odchází V.Holubář do Chrudimi a později zpátky do Pardubic do Plynostavu. Své technické znalosti může uplatnit ve spolupráci na ropovodu Družba. V roce 1968 odchází do důchodu.
Po čtyřiceti letech se vrací Holubář zpátky do Líšnice, kde 23.1.1986 umírá. Je pochován na místním hřbitově.
Připomeňme, že firemní značkou firmy V.Holubář byl tmavý kruh, ve kterém bylo písmeno H světlé barvy. Nad písmenem byla stejné barvy silueta elektrického přístroje. Černé pole vyplňovaly bílé čáry ve tvaru soustředných kružnic. Tato firemní značka je doložena na firemních papírech (např. firemní papír z roku 1940, který je adresován firmě Heřman Pollack a synové, textilní závody v České Třebové) a v regionálním tisku (např. Východočeský Republikán, Východ). 10/
Autor článku děkuje za poskytnuté informace p. Věře Tiché, dceři Vladislava Holubáře.
Fotografie firemní značky a sídla firmy: Autorova rigorózní práce Pardubické firmy a jejich firemní značky v letech 1918-1938, Fakulta humanitních studií Univerzita Hradec Králové, 2007, obrazová příloha č. 135-137.
Poznámky:
1/ Velmi stručně o firmě V.Holubář též Historie a současnost podnikání na Pardubicku, Městské knihy s.r.o., Žehušice 2007, s.95.
2/ V prosinci 2009 uveřejnil Líšnický zpravodaj krátkou zmínku o V.Holubáři v souvislosti se seriálem o význačných rodácích.
3/ Odtud odešel V.Holubář na vojenskou službu do Litoměřic (ženijní důstojnická škola). Po ukončení vojenské služby nemohl sehnat místo, proto pomáhal nějakou dobu rodičům s hospodářstvím a na opravě domu v Kyšperku (Letohradě), kde jeho otec provozoval zubařskou praxi. Po ukončení oprav prodávají usedlost v Líšnici manželům Kubíčkům.
4/ Podle svých vlastních vzpomínek (s.30) získal V.Holubář právě nejvíce potřebných informací pro svůj obor během tříměsíčního pobytu ve Švédsku, deponováno: Věra Tichá, ul. Smilova č. 1994, Pardubice. Jeho další cesty vedly přes Dánsko (Kodaň), do Německa (Berlín, Norimberk, Mnichov) a Švýcarska. Procestoval též Francii (Paříž, Marseille, Monte Carlo), Itálii (Janov, Benátky). Koncem roku 1928, tedy krátce před světovou hospodářskou krizí (1929-1933) se vrací přes rakouský Linec a Vídeň domů. Na své cestě, která byla v mnoha případech jakýmsi studijním pobytem, získával z elektrotechnického oboru nové znalosti, které mohl krátce po svém návratu uplatnit při založení vlastní firmy (1931).
5/ Oblíbenými hesly V.Holubáře byly např.: „Motorizovati je povinností doby!“, „Pro úspory energie každý spotřebič svůj elektromotor!“
6/ Dnešní zásilkový obchod Magnet, ul. Smilova č. 1994.
7/ Podrobněji: První dopravu lidí řídila pošta. In.: Kraj Pardubický, 2.2.2008. (článek Gabriely Gregorové).
8/ Oficiální změna názvu města na Lázně Bohdaneč byla přiznána od 1.3.1980. Kniha o městě Lázně Bohdaneč, Milpo, Praha 1998, s.9.
9/ Léčebné Lázně Bohdaneč, akc. společnost, vydáno ke 100. výročí založení slatinných lázní v Bohdanči, s.28, dnes se jedná o spoj č.3.
10/ Borovec, Petr: Pardubické firemní značky a jejich firemní značky (VI. část). In: ZKPP, XXXVIII., č. 11-12, s. 335-337. Reklama firmy V.Holubář se začala výrazně objevovat zejména ve Východu v roce 1936 (roč. XIX.).
