Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
09.08.2020 08:00

Cesta husitských hejtmanů

Bahno – Chlístovice – Sion – Polanka – Malešov. Délka trasy 10 km. Odjezd v 8:00 h vlakem ČD z hl.n., návrat v 16:02 hod. vlakem ČD. Vedoucí J. Skotnica. pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

16.08.2020 09:00

Žulová stezka

Skuteč – Žulová stezka – Vrbatův Kostelec – Podskala – Chrast u Chrudimi. Délka trasy 12 km. Odjezd v 9:03 h vlakem ČD z hl.n., návrat v 15:01 hod. (16:07 h.; 17:03 h.) vlakem ČD. Vedoucí L. Kvapilová. pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

23.08.2020 06:00

NS Údolím Šembery a kosteleckými lesy

Český Brod – Tuchoraz – NS Údolím Šembery – Kostelec n. Č. lesy. Délka trasy 13,5 km. Odjezd v 6:00 h vlakem ČD z hl.n., návrat v 16:02 hod. BUS+ČD. Vedoucí O. Svobodová. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

30.08.2020 08:20

Pivovar Třebovský mlýn

Česká Třebová – pod Skuhrovem – Dlouhá Třebová. Délka trasy 12 km. Odjezd v 8:23 h vlakem ČD z hl.n., návrat v 14:55 hod. (15:17 hod.) ČD. Vedoucí P. Kožený. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

13.09.2020 07:50

Údolím Doubravky

Bílek - NS Údolí Doubravky - Chotěboř. Délka trasy 11 km. Odjezd v 7:53 vlakem ČD z hl.n., návrat 16:07 vlakem ČD. Vedoucí: J. Skotnica. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

Archiv aktualit

CIHELNA VÁCLAVA BUBENÍKA

obrázek k článku V minulé kapitole z historie pardubického cihlářství jsme se dotkli období rozvoje malých cihelen po roce 1819. Od toho roku bylo v monarchii možné zakládat soukromé cihelny na základě dvorského výnosu, který poddaným povoloval "pálit cihly na volný prodej". Díky tomu se už kolem poloviny 19. století nacházelo na okrajích nebo v blízkém okolí Pardubic nejméně devět cihelen. Současně tehdy Pardubice zažívaly významné události. Od roku 1845 byl jejich další rozvoj těsně spjat se zprovozněním železnice a roku 1850 se dokonce staly krajským městem. V očekávání růstu města nedokázal žádný z majitelů místních cihelen na tyto vnější impulsy reagovat lépe než Václav Bubeník (1828-1879). Ambiciózní a nadaný mladík z místní mlynářské rodiny, který v budoucnu usedne do zdejšího starostenského křesla, se počátkem 50. let 19. století, nejspíše v roce 1851, ujal cihelny u sv. Josefa za labským mostem. Ta se nacházela zhruba v místech dnešních budov Univerzity Pardubice čp. 84 a 95 na Stavařově. Cihelna ležící spolu s obchodem dřeva v katastru obce Trnová předtím patřila jeho rodičům, respektive tou dobou už jen ovdovělé matce Anně. Podnik měl v sortimentu běžné cihlářské zboží, velikostí produkce se ale jednalo o největší cihelnu v Pardubicích, která oproti ostatním disponovala dvěma pecemi. Navíc ji zdobil punc dobré tradice, neboť její historii psaly od dob pernštejnských až do 30. let 19. století generace panských cihlářů.

Nový majitel musel mít nebo rychle získat poměrně dobrý přehled o moderních trendech v cihlářství v západní Evropě, protože nejpozději v roce 1856 pořídil strojní vybavení, jež v té době nebylo v českých cihelnách úplně běžné. Zaučení dělníci začali strojně vyrábět v Pardubicích dosud nevídané duté cihly ve třech druzích. Jeden druh tohoto vylehčeného staviva byl určen na zdění kleneb, nejdražší na vysazování domovních říms.       O jaký stroj, případně stroje se přesně jednalo, nevíme. Bubeníkovy "mašinové" cihly vznikaly patrně na nějakém speciálním lisu ovládaném lidskou silou, jaké se tehdy nově objevovaly hlavně v Anglii (např. stroj Richarda Wellera z roku 1845 na duté cihlářské zboží nebo jiné jemu podobné). Nelze zcela vyloučit ani přítomnost dalších mechanismů v té době užívaných hlavně na mísení suroviny a poháněných žentourem, který roztáčela tažná zvířata. Pravděpodobněji ale tuto práci při přípravě hlíny zastávali dělníci, které Bubeník vedl jako "hlináky".

Zřejmě nejpozoruhodnějším Bubeníkovým počinem na poli cihlářství se stala výroba střešní krytiny, která měla oproti obyčejným plochým taškám lépe těsnit proti vodě a být lehčí než oblouková prejzová krytina. Tuto krytinu si Václav Bubeník nechal patentovat roku 1861 u císařského dvora ve Vídni,[1] následně o patentu informovala odborná zahraniční periodika.[2] Její princip spočíval v tom, že tašky byly vyformovány "s konickým falcem a prohlubeným povrchem". O jak raný a významný technický projev se jednalo, dokládá skutečnost, že falcová čili drážková keramická krytina (dnes nejobvyklejší typ skládané keramické krytiny) byla u nás běžně vyráběna až od 90. let 19. století. Předtím ji v Čechách mezi prvními, jak uvádí dosavadní literatura,[3] začal roku 1882 pálit podle francouzských vzorů Josef Tomášek ve Vysokém Mýtě v podobě srdéčkových tašek. Bubeníkův císařský patent byl prodlužován nejméně do roku 1869 a díky němu se mohl podnik honosit titulem "C.k. výsadní cihelna". Falcové tašky byly u zákazníků stejně oblíbené, ne-li oblíbenější než obyčejné ploché tašky, přestože byly cenově náročnější (podle ceníku z 60. let se prodávaly falcové za 20, menší velikost za 18,5 zl. za 1000 kusů, obyčejné za 15, menší velikost za 13 zl. za 1000 kusů).[4]

Paradoxem zůstává, že zatím nemáme k dispozici jediný dochovaný exemplář moderních, ba průkopnických výrobků z Bubeníkovy cihelny, strojních dutých cihel ani falcové krytiny. Jen tušíme, co bychom asi měli na půdách nebo ve zdivu domů hlavně z 50.-70. let 19. století v Pardubicích a blízkém okolí hledat.

Jako první na Pardubicku začal Václav Bubeník vyrábět strojně rovněž drenážní trubky. Jeho cihelna je tak spojena s počátky nového způsobu odvodňování zemědělských pozemků v širokém okolí města. Jeho drenážky poprvé zaznamenáváme v roce 1861, kdy figurují jako hlavní předmět komerční nabídky cihelny.[5] Je dobře možné, že trubky se tu vyráběly už v 50. letech a nelze vyloučit, že se k tomu používal výše zmíněný stroj na duté cihly.[6]

Nárůst výroby a odbytu si v cihelně u sv. Josefa vynutil stavbu třetí, největší pece, která je poprvé doložena roku 1863. Souběžně tak zde pracovaly dvě starší pece, zvané v cihelně "malá" (na přibližně 30-37 tisíc kusů zboží) a "velká" (na přibližně 41-49 tisíc kusů zboží) a vedle nich pec "nová" (na přibližně 66-71 tisíc kusů zboží). Podle dochovaných pracovních výkazů se jednalo o stálé periodické pece vytápěné černým uhlím (dovoz kladenského uhlí je doložen roku 1868), předpokládáme tedy, že měly na rozdíl od starších typů pecí na dřevo už topné rošty. Jeden pracovní cyklus (navážka do pece, výpal, chladnutí a vyvážka zboží) trval u dvou starších pecí přibližně dva týdny, u nové pece tři týdny. Kupříkladu v roce 1865 bylo vypáleno jednadvacet pecí, z toho 9 malých, 7 velkých a 5 nových.

 

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 3-4/2017



[1] SOkA Pardubice, fond Václav Bubeník, pozůstalost, fol. 108-112.

[2] Zeitschrift des Östrereichischen Ingenieur-Vereines. Vídeň : 1861, roč. 13, příloha Verzeichniss der im Jahre 1861 von k..k. Privilegien-Archive einregistrirten neu verliehenen und verlängerten Privilegien, s. 10; Polytechnische Centralhalle: Zeitschrift für deutsche Industrie und Gewerbe. Lipsko : 1862, roč. 12, č. 11, s. 48.

[3] BÁRTA, Rudolf. Naše cihlářství v minulosti. In Příspěvky k dějinám skla a keramiky 2. Rozpravy NTM, č. 57. Praha : Národní technické muzeum, 1973, s. 89.

[4] V roce 1863 bylo vyrobeno 51.800 tašek falcových větších, 289.400 falcových menších, 95.500 obyčejných větších a 101.500 obyčejných menších (Oučet na udělaný a sesazený materiál všeho druhu v běhu roku 1863, SOkA Pardubice, fond Antonín Bubeník, pozůstalost).

[5] SOkA Pardubice, fond Václav Bubeník, pozůstalost, fol. 250.

[6] První stroj na drenážní trubky je u nás znám v Třeboni v roce 1850, kdy si ho nechal patentovat schwarzenberský konstruktér J. Spiess. Dovoz těchto strojů z Anglie (zde kupř. vynález J.R. Reeda z roku 1843) zesílil po Světové výstavě v Londýně v roce 1851. V roce 1854 bylo v Čechách již 150 těchto lisů z celkových 250 v celé monarchii. K tomu TEMPÍR, Zdeněk. Zemědělství. In: Studie o technice v českých zemích 1800-1918/I. Praha : Národní technické muzeum, Sborník Národního technického muzea č. 19, 1983, s. 51; VAŠKŮ, Zdeněk. Zlo zvané meliorace. Vesmír, roč. 90, 2011, s. 440-444.


O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem