Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Ze VZPOMÍNEK SOUDNÍ ÚŘEDNICE - 5. část
V roce 1934 jsem byla přijata jako úřednice ke Krajskému soudu v Chrudimi. Kontrolorem tam byl pan Čížek, který se znal s mým otcem od soudu z Přelouče a byl jeho přítelem. Díky těmto vztahům vymohl mně pan kontrolor, že jsem mohla vzhledem k jízdnímu řádu začínati pracovní dobu o čtvrt hodiny později a o půl hodiny dříve odcházet. President měl jedinou podmínku, aby se o tom nemluvilo. Za první republiky bylo mnoho politických stran, každá z těch stran měla svůj tisk a navzájem se mezi sebou potíraly. Noviny šly na odbyt a lid se bavil.
Jednou jsem četla ve Východočeském obzoru, že kontrolor Čížek bude připravovat kancelářské pomocníky k první kancelářské zkoušce. Kontrolor tam byl líčen jako chamtivec, který si již dost nahrabal. Měla jsem dojem, že přišla má příležitost, abych dokázala pana kontrolorovi svoji vděčnost. Šla jsem hned do redakce Chrudimského zpravodaje a dala tam článek: „Pan kontrolor Čížek vyhověl prosbě kancelářských pomocníků a bude je zadarmo připravovat k první kancelářské zkoušce. Nový důkaz energie muže, který cely život zasvětil práci a se vzácným pochopením se dívá na nové zaměstnance. Za to jsou mu všichni vděčni... Marie Hofmannová."
Reakce byla hrozná. Východočeský obzor odpověděl takto: „Che, che, slečna Hofmannová, která sotva přičuchla k přidělené agendě, dává vysvědčení kontrolorovi Čížkovi o jeho celoživotní práci. Největší legrace na tom je, že ta úřednice každý den chodí o čtvrt hodiny později do práce a aby to napravila, tak zase o půl hodiny dříve odchází. Zpravodaji Chrudimská, který v článku viděl sladké sousto proti nám, vyslovujeme hlubokou soustrast."
Byla jsem zděšená. A již telefonoval pan president, abych k němu hned přišla. Jakmile jsem se tam objevila, povídal: „Copak to máte s těma novinama? Víte, že jsem si přál, aby se o tom nevědělo. Tak od zítřka musíte dodržovat přesně pracovní dobu a jestli se vám to nehodí, tak se sem odstěhujte."
Po delších úvahách jsme se doma rozhodli, že moje sestra Milena, která měla Jawu 175, mi stroj půjčí a já budu jezdit do Chrudimě na motocyklu. S tím bylo spojeno mnoho napomenutí a poučování. Motocykl nepředpokládal tenkrát řidičský průkaz.
Měla jsem ráda ty ranní chvilky, když jsem jela do Chrudimi. Vítr mi čechral vlasy, sluníčko svítilo a ta možnost, jen pohnout páčkou a letět jako, vítr, byla neodolatelná. Dávala jsem si přes den motocykl na vězeňský dvůr stranou pod střechu. Tam se v 10 hodin vždy procházeli vězňové. Byli hlídáni i tam dozorcem, ale zřejmě ne tak, jak by to být mělo, protože si nikdo nevšiml, že jeden z vězňů chvíli něco kutil na mém motocyklu.
Protože mi vždy dalo hodně práce našlápnout motocykl, využívala jsem kopcovitého terénu od chrudimského kostela a spustila se vždy od kostela na volnoběh dolů.
V půli kopce tenkrát tam měl kancelář Dr. Sýkora, jsem hodila rychlost a již bafal motocykl poslušně směrem do Pardubic:
Kritického dne jsem jela na volnoběh s kopce, aniž bych tušila, co mě čeká. Když jsem byla u Sýkorovy kanceláře, hodila jsem tam rychlost. Motocykl strašně zařval, až se lidé na chodníku zastavovali. Chtěla jsem páčkou zmírnit rychlost, ale páčka na to nereagovala. Rev motoru neustával, uletěl mně baret a v minutě jsem se ocitla dole na křižovatce. Strážník utíkal proti mně a volal „Zastavte, zastavte!" A já zoufale opakovala „Nemůžu, nemůžu1/7. To již jsem mířila ke kopci na Pardubice. Ale stažené závory bylo nutno více respektovat než strážníka. Rozhlédla jsem se zoufale kolem sebe, vlevo byly malebné hromádky drobného štěrku. Zamířila jsem do té hromádky a zavřela oči.
V nejbližší chvíli jsem seděla na té hromádce, vedle mě ležel motocykl, kola se točila a řval dál. Pak jsem ještě zaznamenala, že strážník běží se zápisníkem ke mně.
V té chvíli mi dobrý osud přičaroval Dr. Pippicha, který zvolal: „Vždyť je to naše slečna od soudu". Něco řekl strážníkovi a ten se vrátil na svou křižovatku. Mě pak pan doktor sundal z té hromádky a když jsem se ustrašeně otáčela po motocyklu, řekl mi: „Buďte klidná, slečno, můj šofér ho prohlédne, opraví a za chvilku budete mod pokračovat v jízdě."
Když jsem druhý den přijela do Chrudimi, telefonoval mi přednosta věznice pan Sasínek, že již vyšetřili, kdo to s tím motocyklem provedl a že dostal výprask Zřejmě to tam Dr. Pippich nahlásil.
