Ke vzniku Uherska

I když od událostí připomínaných Dalimilem uplyne letos 690 let, širší historické souvislosti naznačují, že samotné Uhersko je nejméně o 250 let starší. Jeho počátky se pokusíme vysvětlit rozborem toponomastických pramenů - místních jmen.

Jde především o rozbor samotného místního jména Uhersko, které vypovídá o tom, že jeho prvními obyvateli byli lidé pocházející z Uher 2). Podobný charakter svědčící o cizím původu prvních obyvatel mají i další místní jména v sousedství Uherska - Moravany a Hedčany. Vzniká tedy otázka, za jakých okolností se mohli cizí obyvatelé v tomto kraji usadit. Poněvadž víme, že český kníže Břetislav I (1034 - 1055) během své vlády podnikl výboje na Moravu (ještě před převzetím vlády za života otce - knížete Oldřicha), do Uher a do Polska, odkud pocházejí Hedčané 3), lze předpokládat, že to byl právě tento kníže, který si z vojenských výprav přivedl zajatce a usadil je, jak bylo tehdy obvyklé, na nejzazším okraji osídleného území. Tak vzniklo Uhersko, Moravany a Hedčany. Tyto osady zajatců se zřejmě měly stát východiskem dalšího osidlování území podél Loučné směrem k východu 4), kterým procházela komunikace spojující Čechy a Moravu, jejíž význam stoupl od definitivního připojení Moravy k Čechám za Břetislava I.

Jestliže přijmeme předpoklad o vzniku Uherska již v 1. polovině 11. století, objevuje se možnost spojit s Uherskem některá dosud přesně nelokalizovaná místa listin z 11. - 13. století a tak posunout i datum první písemné zprávy o obci.

Jedná se především o lokalitu „Vgerczy“, kterou daroval benediktinskému klášteru Hradisko u Olomouce v r. 1078 kníže Vratislav II. 5), a která se snad znovu připomíná jako „Vgerzco“ v roce 1160 při potvrzení majetku tohoto kláštera, který mezitím získali premonstráti, králem Vladislavem I. 6). Možnost ztotožnění této lokality s Uherskem připouštěl již Gustav Friedrich 7), s Uherskem ztotožňuje lokalitu z roku 1160 (nikoli však „Vgerczy“ z roku 1078) Ladislav Hosák 8) a nejnověji obě lokality Petr Charvát 9).

S Uherskem může být rovněž ztotožněna lokalita „Vgerci“ ze závěti Kojaty Hrabišice z r. 1227, kterou Kojata odkazuje svému družiníkovi Vojslavovi 10). Možnost ztotožnění lokality „Vgerci“ z roku 1227 s Uherskem připouští Ferdinand Kloss 11), Rostislav Nový, i když s otazníkem 12), jednoznačně tuto možnost uznává Petr Charvát 13). Jestliže bychom přijali ztotožnění lokality „Vgerci“ z r. 1227 s Uherskem, pak lze alespoň hypoteticky uvažovat o tom, že zmíněný Ctibor z Uherska by mohl být potomkem Kojatova družiníka Vojslava.

Jestliže ztotožníme údaje o lokalitách patřících klášteru Hradisku u Olomouce i lokalitu ze závěti Kojaty Hrabišice s Uherskem, musíme potom předpokládat, že někdy v 2. polovině 12. století blíže neznámým způsobem Uhersko klášter ztratil a přešlo nejpravděpodobněji do rukou panovníka a ten ho potom postoupil jako odměnu za různé služby snad i s dalšími majetky Hrabišicům 14).

Uvedené poznámky ukazují, jak je někdy složité zcela jednoznačně rozhodnout o době vzniku určité lokality případně i o datu první písemné zprávy. Jestliže bychom v případě Uherska přijali ztotožnění lokality „Vgerczy“ z roku 1078 s naším Uherskem, potom by obec mohla letos slavit nikoli 690. ale 920. výročí první písemné zmínky a naráz by se stala jedním z nejstarších písemně doložených míst ve východních Čechách.

Odkazy:

1) Dalimilii Bohemie Chronicon, Fontes rerum Bohemicarum (dále jen FRB) III, ed. J.Jireček, J.Emler, F.Tadra, Pragae 1882, s. 212.

2) K tomu viz Antonín Profous - Jan Svoboda, Místní jména v Čechách IV, Praha 1957, s. 420. Pokusy spojovat toponymum Uhersko se slovesem hořeti - staročesky horati a vysvětlovat ho jako místo po shořelém lese, jak to provádí lidová etymologie, nemá žádné opodstatnění, neboť pro takové místo má staročeština jiný název - žďár. K výše zmíněnému lidovému vysvětlení původu místního jména viz např. Václav Oliva, Historie Uherska, In: Švehlovy oslavy v Uhersku 4. července 1937. Vydáno nákladem Výboru pro Švehlovy oslavy, Choceň 1937, s. 15. Rovněž je nutno odmítnout názor, že ves byla pojmenována podle toho, že zde žili obchodníci obchodující s Uhrami či, že vyhořela - uhořela - k těmto názorům viz Vysokomýtsko. Vlastivědné čtení o okrese vysokomýtském a skutečském, Vysoké Mýto 1931, s.100 a 214.

3) K přivedení Hedčanů z Polska do Čech viz Cosmae Chronicon Boemorum - FRB II, Pragae 1874, s. 71. K výbojům knížete Břetislava viz např. Václav Novotný, České dějiny I/2 - Od Břetislava I. do Přemysla I, Praha 1913, s. 15 - 68.

4) K úloze uvedených vsí při dalším osidlování území podél Loučné viz P. Charvát, Slovanské osídlení Vraclavska do poloviny 13. století, I - Text, Praha 1978 Strojopis ve Státním okresním archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli, sbírka vědeckých a literárních rukopisů, inv. č. R 196, s. 5 - 6. O okolnostech vzniku přesídleneckých osad a jejich postavení v českém státě viz i J. Sláma, K některým ekonomickým a politickým otázkám raně středověkého přemyslovského státu, Archeologické rozhledy 37, 1985, s. 336 - 338.

5) Codex diplomaticus Bohemiae (dále jen CDB) I, ed. G. Friedrich, Pragae 1904 - 1907, č. 80, s. 86.

6) CDB I, č. 208, s. 195.

7) Viz Index v CDB I, s. 539.

8) L. Hosák, Historický místopis severní a střední Moravy, Olomouc 1959, s. 27

9) P. Charvát, Slovanské osídlení Vraclavska do poloviny 13. století, II - Dokumentace, Praha 1978. Strojopis ve Státním okresním archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli, sbírka vědeckých a literárních rukopisů, inv. č. R 196, s. 395 - 396, týž, Slovanské osídlení Vraclavska do poloviny 13. století, AR 32, 1980, s. 275. Donace Uherska klášteru Hradisku je vysvětlována tím, že opat měl získat vlastní místo, kde by se mohl zastavit či přenocovat při případné cestě do Prahy. A takovému účelu poloha Uherska přibližně v polovině cesty mezi Prahou a Olomoucí odpovídala.

10)    CDB II, Pragae 1912, č. 303, s. 301.

11)    F. Kloss, Das räumliche Bild der Grundherrschaft in Böhmen bis zum Ende des XII. Jahrhunderts, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 70, 1932, s. 140.

12)    Rostislav Nový, Přemyslovský stát v 11. a 12. století, Praha 1972 (Acta Universitatis Carolinae - Philosophica et historica, Monographia XLIII), s. 113

13)    Viz jeho práce citované v odkazu č. 7.

14)    O majetkovém vzestupu tohoto rodu i jeho majetcích ve východních Čechách nejnověji pojednává Josef Žemlička, K počátkům a rozrodu Hrabišiců, Folia historica bohemica 13, 1990, s. 7 - 42.