Zveme Vás
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
11.05.2024 09:00
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
12.05.2024 07:40
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Nález dalších maleb v kostele Sv. Bartoloměje v Pardubicích
Restaurování kulturní památky vždy vedle prodloužení jejího života a přiblížení její estetické a vypovídací hodnoty přináší i podrobnější poznání objektu jaka takového. Malířské výzdoby kostela se týkal již orientační restaurátorský průzkum, provedený Hanou Vítovou, ak. mal, v r. 1994 v souvislosti s přípravou projektu celkové obnovy chrámu. Už tento průzkum ukázal, že rozsah nástěnných maleb v kostele je větší, nežli do té doby známé dekorativní šambrány oken, iluzivní konzole a dekorativní pásy na klenbách empory. Nalezeny byly půvabné figurální drobné motivy na cviklech pod emporou a na vítězném oblouku a malba další edikuly v presbytáři. Průzkum byl ovšem tehdy limitován možnostmi provizorního nízkého lešení. Podrobný restaurátorský průzkum provedly v r. 1995 ak. malířky M. Nečásková a H. Vítova jako první etapu prací, vykonávaných restaurátorskou uměleckou společností Brandl. Cílem bylo zjistit úplný rozsah a stav dochování historické výtvarné výzdoby, její povahu slohovou a technologickou i časovou posloupnost vzniku maleb tak, aby byla možné určit způsob a míru příštích restaurátarských prací. Výsledky průzkumu sloužily jako výchozí podklad památkové péči pro stanovení základní koncepce restaurování.
Překvapením byl sondami prokázaný mnohem větší rozsah dekorativních maleb, zakrytých v minulosti vápennými líčky. Zejména malované lemy o šířce téměř čtvrt metru, nalezené všude kolem žeber kleneb, jsou opticky dominantním prvkem výzdoby a zároveň dokládají pro tento interiér tak charakteristické propojení malířské a plastické výzdoby. Dekarativní pásy totiž původně pokračovaly plynule na plochy kamenných prutů žeber. Zdůrazněním těchto konstrukčních prvků tak na jednu stranu posilovaly vnímání architektonického členění prostoru, na straně druhé prostor odlehčovaly opakujícím se rytmem krajkového ornamentu dekorativního pásu. V takovém propojení malířské a plastické výzdoby již nepřekvapují známé malované iluzivní konzolky, jež zakončují kamenná žebra kleneb. V kontextu celku výzdoby kostela nejsou svéráznou podivností, ale logickým vyústěním kombinace malířského a plastického pojednání, jejímž dalším dokladem jsou zbytky polychromie na kamenném reliéfu empory.
Zajímavým zjištěním přitom je, že iluzivní konzole vznikly snad o nějaké desetiletí dříve, než dekorativní lemování žeber. To zdánlivé protiřečí výše uvedenému nástinu jednoty plastické a malířské výzdoby. Dekorativní rámování žeber však starší malbu konzolí nepopírá, ale doplňuje. Dekorativní pásy na starší malované kanzolky navázaly a dlouhou dobu byly presentovány současně, jaka jedna výzdoba. Pro důležité předchozí tvrzení bohužel nemáme faktický důkaz formou evidentní návaznosti barevných vrstev v okolí malby konzolí, protože sled vrstev vápenných nátěrů na všech těchto místech byl fyzicky zničen při cišténí okolí konzolí v 50. letech tohoto století. Jednoznačný důkaz pro naše tvrzení přesto nacházíme v presbytáři, kde byla na jižní stěně malovaná konzolka z nejstarší vrstvy přemalová na motivem andílci hlavičky, nepochybně současné se vznikem analogických figurálních motivů na vítězném oblouku a cípech stěn empory. Na protější severní stěně přitom podobná přemalba staré konzole nikdy realizována nebyla. Jelikož opravdu nelze předpokládat ve výzdobě asymetrii stupně andílci hlavička versus vůbec nic, vyvozujeme nutně, že relativné pozdní hlavička andílka byla prezentována současně s nejstarší malbou konzole formy vinného hroznu a s mezitím vzniklou malbou dekorativního rámování žeber. Shodou okolností známe i datum vzniku posledních doplňků renesanční koncepce výmalby, protože se zachovaly účty z počátku 17. století za malby andělů na omítkách empory a vítězném oblouku.
Nejvíce překvapil nález dvou nástěnných obrazů na meziokenních plochách v presbytáři. Obraz na jižní stěně představuje sv. Vojtěcha, jak dokládá český dedikační nápis pod jeho dolní hranou. Světec je zobrazen tradičně s biskupskou mitrou, berlou a knihou jako atributy. Na pozadí rozeznáme loďku, přivážející mučedníka do místa jeho martyria, a dosud neidentifikované město. Vztah světce ke kostelu a obecněji k Pardubicím je nejasný, připomeňme pouze, že sv. Vojtěch pocházel z nedaleké Libice.
Druhý obraz se dochoval podstatně méně, narušen je mohutným hrubým tmelem v pravé části a špatná soudržnost vápenných vrstev způsobila již dávno opadání částí obrazu. Odstupující vrstvy byly navíc pochopitelně seškrabávány při častých výmalbách kostela. Přestože postava světce těmito zásahy prakticky zanikla, je jisté, že malba byla věnována sv. Floriánu, ochránci před ohněm a patronu města. Přesvědčivě podaná veduta Pardubic v pozadí je perlou nálezu, cennější o to, že jde patrně o nejstarší zpodobení města, a okouzlující i tím, že nejlépe dochovaným detailem veduty je právě charakteristická silueta kostela sv. Bartoloměje. Obě malby v presbytáři vznikly později nežli malba okenních šambrán, ale jistě ne až po doplnění výzdoby hlavičkami andílků na vítězném oblouku a empoře na začátku 17. století. Přesnou dataci obsahoval nápis pod obrazem, bohužel v místě letopočtu zničený.
Ze starých maleb za zmínku snad stojí vedle známých fragmentů nápisů na kůru i zbytky dávných grafitti, t. j. nápisů a črtů návštěvníků kotela. Dochovaly se na kůru a dokládají nám, že zlozvyk čmárat na stěny je asi stejně starý, jako umění stěny stavět.
Všechny popsané nálezy patří k rané podobě malířské výzdoby kostela, byly postupné vytvářené v návaznosti na malby již existující a byly paralelně prezentované. Teprve později došlo k zakrytí všech těchto maleb vápennými nátěry a dalšímu malířskému pojednání ploch. Nezávisle na renesanční výzdobě byla v baroku opět prostými širokými barevnými pruhy lemována žebra klenby a plochy stěn byly členěny jednoduchou dekorativní malbou s motivem mušle. Tato úprava však nemá zvláštní uměleckou ani historickou hodnotu. Z počátku 20. století pocházejí Háuslerovy malby v přistavěné předsíni. Zcela novodobé jsou erby na klenbě presbytáře, barevná úprava žeber a rekonstrukce barevnosti kamenného reliéfu.
Technika všech nalezených maleb je vápenné secco, t. j. vápnem pojená malba, aplikovaná na světlý vápenný podkladový nátěr štětcem, u ornamentů i za použití šablony. Technika secco je méně trvanlivá, nežli klasická technika fresky, a malby jsou i proto značné poškozené.
Předmětem restaurování budou všechny malby z 16. a začátku 17. století. Stav jejich dochování umožňuje restaurovat je v úplnosti, pouze u obrazu se sv. Floriánem bude nutno přiznat zlomkovitost dochování originálu. Předpokládáme, že se tak podaří rehabilitovat charakter tohoto jedinečného renesančního interiéru, jak vyhlížel ještě asi v první půli 17. století.
