Zveme Vás
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
11.05.2024 09:00
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
12.05.2024 07:40
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Vzpoura dragounů v Pardubicích
V říjnu 1912 vznikla Balkánská válka. Úspěchy Černohorců, Srbů a Bulharů u Pripolje, Skadaru, Kumanova a Skoplje, právě tak jako později hrdinné boje v pevnostním pásmu Drinopole měly značný ohlas u Českého obyvatelstva tehdejšího Rakousko -Uherska.
Jinak vedení tohoto státu nelibě neslo vítězný postup Srbska k Jaderskému pobřeží u Dráče, což považovalo za omezování svých zájmů. Proto počátkem listopadu vyhlásilo částečnou mobilizaci k soustředění vojenských sil na srbských hranicích. Jenže antimilitaristické smýšlení převážné části civilního obyvatelstva se začalo projevovat i v českých posádkách. Mezi vojskem se projevovalo odpírání poslušnosti, objevovalo se vzpurné srocování vojáků, mužstvo polevovalo v kázni, a to především u takových jednotek, které s kontingenty záložníků odjížděly do pohraničního území. Všechny takové projevy svědčily o tom, že Ceši nehodlají jít do války za cizí zájmy a proti Slovanům.
Jedna z nejzávažnějších událostí, kde vojáci odepřeli poslušnost, a která pak si vynutila řadu ostrých opatření u tehdejších pluků s mužstvem rekrutujícím se z českých zemí, se přihodila ve čtvrtek 28. listopadu 1912 v pozdních odpoledních hodinách v Pardubicích, kdy záložní mužstvo 8. dragounského pluku odepřelo poslušnost k nastoupení transportu do pohraniční oblasti.
V listopadových dnech toho roku byli v jezdeckých kasárnách v Palackého třídě soustředěni záložníci, aby pak byli vlakem odesláni ke svému dragounskému pluku v Jaroslavi na ruské hranici. Ještě před odjezdem se mnoho záložníků zúčastnilo dopolední manifestace, kde se demonstrovalo proti vstupu Rakousko-Uherska do války proti Srbsku. Shromáždění bylo velmi rušné a pohnuté. Kurážně si vedli i ostatní záložníci v kasárnách ve Strouhalové vojenské kantýně, hlučno bylo na všech světnicích mužstva. Všude se pokřikovala protiválečná hesla a zpívaly posměšné písničky.
Odchod na dráhu a odbavení transportu bylo proto zajištěno mimořádnou asistencí frekventantů školy pro jednoroční dobrovolníky místního 11. hulánského pluku. Také policie a soustředěné četnictvo zajišťovalo pořádek, zejména u nádraží, před nakládací rampou v nynější Nádražní ulici.
Dragouni - záložníci, učleněni do*tří pěších eskadron, vypochodovali z kasáren západními vraty podél velké jízdárny teprve za šera. První vážná příhoda nastala ihned po vykročení ze vrat, kdy čelo jednotky zabočovalo doleva. Jeden ze záložníků uklouzl či klopýtl a padl na zem. To rozvrátilo řady a vyvolalo hluk v dalších. Přitom první četa jakoby ze vzdoru vypochodovala na opačnou stranu, doprava, jakoby ulicí k Polabinám se chtěla zadem vrátit zpět do kasáren. Zmatek a hlučení záložníků zmohly teprve opakované energické výzvy a ostré povely důstojníků a strážmistrů. Po novém vykročení a za pochodu ulicí Slovenského povstání však hluk neustál. Křičelo se, padaly nadávky, zpívalo se a nakonec před nedalekým nádražím zazněl unisono mohutný zpěv a jedna z nejobvyklejších písní vojenského vzdoru s upraveným textem na nápěv: Nemelem, nemelem...
V ulici stálo mnoho lidí, také před nádražím, a tak i odtud se ozývalo mnoho souhlasných projevů a sympatií k úmyslu záložníků nedat se naverbovat do boje. Na nákladní rampě před přistavenými vagóny vzrušení mezi dragouny se vystupňovalo, když odmítli se rozčlenit do skupin a nastoupit do vozů. Svorně prohlásili, že nikam nepojedou. Nastalo domlouvání, vřava, kterou velící šarže nedovedly zvládnout. Tak to trvalo asi hodinu.
Mezitím se mezi vojáky dostal jistý Ferdinand Zahrádka, podle pozdějšího šetření stoupenec volných socialistů, s úmyslem k záložníkům promluvit. Jakmile však vystoupil na schůdky vagónu, strhl ho velící četnický strážmistr Medal dolů, aby ho zatkl. Několik záložníků však přiskočilo k ochraně Zahrádky s hrozivou výzvou proti jeho zatčení. Přitom záložník Karel Jonáš se rozmáchl šavlí na marciální postavu strážmistra Medala, úder však pohotově kryl přítomný velitel vojenské asistence, poručík Ovčička spolu s hulánem Šrámkem, takže tasená šavle zasáhla pouze četnickou přilbu. Ve zmatku Zahrádka zmizel, utekl na blízké osobní nástupiště a nepozorovaně odtud odjel do Prahy. Za tohoto povyku se obořil další záložník, Alois Havlíček, se zbraní na jiného důstojníka, kterému vytrhl z ruky šavli a zlámal ji. To jíž na rampě zapůsobila další posila asistence, která se zbraní v ruce a s pohrůžkou střelby zatlačila vzpouzející se dragouny do vagónů. Tam jejich odpor počal ochabovat. Přesto se ozývaly nadávky, křik a projevy nejvyšší nevole. Z vagónů se vyhazovala část výstroje i výzbroje a provolávala se hanba zakročující asistenci hulánů. Bylo téměř 20 hodin, kdy mohl býti transport vybaven, aby se vydal na cestu k Chocni.
Transport odejel, vzpoura sama v sobě se udusila. Nastalo vyšetřování, které příslušelo vojenskému soudu v Přemyslu. Ten vynesl za rok, 11. června 1913 přísné tresty. Oba jmenované záložníky, kteří se osopili na vojenskou vrchnost, byli odsouzeni k smrtí zastřelením, trest však byl změněn na osmiletý zostřený těžký žalář na pevnosti. Dlouholeté žalářování postihlo dalších 15 dragounů. Několikaměsíční tresty byly uloženy asi 21 záložníkům, pro kázeňské přestupky bylo potrestáno také 183 mužů. Všichni poddůstojníci byli zbaveni hodností. Konečně celý transport, čítající tehdy 463 záložníků - dragounů měl po celou dobu vyšetřování dvouměsíční kasární vězení. Trestu neušli ani zařazení důstojníci, jímž byl kladen za vinu nedostatek rozhodování, iniciati vy a málo rázností ve vystupování za dané situace, kterou nezvládli. Pouze poručíkovi Ovčičkovi byla udělena pochvala za rozhodné jednání v obtížné situaci. A na návrh předsedy vyšetřující komise z ministerstva války, generála Kanika, byl později vyznamenán vojenským záslužným křížem.
Vzpoura dragounů v Pardubicích osvědčila, jako řada podobných případů v dalších českých posádkách, jaké je smýšlení mezi českým lidem, což se pak hromadně projevovalo při mobilizaci v roce 1914. Nenávist k Rakousku-Uhersku a k jeho militarismu provázela české pluky na frontu, vedla je k odpírání vojenské služby, k dezercím i k útěkům do zajetí, dokud se nepodařilo vést otevřený boj, v němž monarchie se svým systémem podlehla.
