Družba s městem Schönebeck

V Schönebecku se nás ujala paní Annegret Dietrich, duše seniorského střediska Elbe klubu se svými přáteli. Jednou z profesionálních tlumočnic byla Češka paní Marie Dlouhá, v šedesátých letech provdaná do Německa. Plně se nám věnovala, tak jako pan Franz Kroha s manželkou a jejich přátelé, u kterých jsem bohužel zapomněla jejich jména. Všichni byli výborní, nesmírně pohostinní, veselí a vstřícní.

Na radnici se nám dostalo slavnostního a milého přivítání panem starostou města Hans-Jürgenem Haasem. Pohovořili jsme o našich městech, ekonomických problémech regionů a také o přátelství, které je nutné stále rozvíjet.

Náš program se odvíjel podle přesně stanoveného plánu. Navštívili jsme školku, která se od našich školiček liší v tom, že děti od dvou do šesti let nejsou věkově řazeny do tříd, ale zcela přirozeně jako v rodině se mladší učí od starších a pomáhají si.

Navštívili jsme díky laskavosti našich hostitelů mnoho míst, která byla velmi zajímavá. Mezi nimi byl i nově budovaný komplex Seniorcentra s bytovými jednotkami o velikosti 1+1 a 1+2, kde měsíční nájem se pohybuje kolem 1000 M. Byty si obyvatelé sami mohou zařizovat dle svého vkusu a dle předložených katalogů.

Viděli jsme i bydlení pro mladou generaci. V těsné blízkosti Labe ze starých doků budují luxusní bytové jednotky v ceně asi 350 tisíc M. Průměrný důchod se pohybuje kolem 1700 DM, samozřejmě záleží na původním platovém zařazení.

Jídlo bylo výborné chuti, i když některé kombinace pro nás byly nezvyklé. Vysmažený řízek v houbové omáčce s bramborem. Místní specialita kuře zadělávané ve speciální omáčce s masovými knedlíčky a rýží chutnala skvěle stejně jako nezapomenutelné „kuchny“ - piškotové či tvarohové placky s ovocnou náplní a báječnými krémy a želé.

Kroje, které nám byly předvedeny, byly barevně velmi střídmé, zemitě tlumené. Jen košile byly bílé, na rukávcích jemné výšivky. Sukně velmi drobně řasené s vyšívanými zástěrami tmavších barev. Ženy měly na hlavách zvláštní zobákovité čepce, muži třírohé klobouky. Mužské kabátce měly dle postavení ve společnosti knoflíky měděné, stříbrné či zlaté. Naše krojová barevnost byla vystřídána tlumeností a smyslem pro účelný detail. Z materiálů se hojně užívá len a vlna. Je až s podivem, jak se i v dnešní době starají o uchování starých tradic a zvyků a jak tímto způsobem nenásilně pěstují a posilují v mladých lidech národní hrdost.

Město Schönebeck leží v úrodné rovině podél širokého toku řeky Labe, 15 km jižně od Magdeburgu. Oslavilo již 776 let od svého vzniku. Rozpíná se do veliké šíře, nejen díky nepříliš vysokým domům, ale také díky tomu, že po obvodu města vznikají ohromné supermarkety. Mnoho domů je vysídlených, protože je majitelé opustili, když ztratili práci. Po pádu velké Berlínské zdi se rázem zhroutilo průmyslové zázemí a jistoty v práci. Ze čtyřicetitisícového města odešlo více jak deset tisíc obyvatel. Situace není právě jednoduchá, ale dle pana starosty je nutné přijímat a rozvíjet takové projekty, které přivedou mladé lidi zpět za prací.

Okna tohoto města svítí bělobou nadýchnutých záclon. Bílá barva je zde charakteristická, představuje sůl - bílé zlato středověku. Sůl zanechala v celém městě stopy slané historie.

Léčivé lázně Dr. Tolberga mají 200 letou tradici a využívají ke koupelím volně vyvěrající 28 stupňů teplou slanou vodu. Celý lázeňský areál se nachází nad obrovskou podzemní slanou pánví. Patří do něj i Gradienwerk a lázeňské domy stavěné dle architektury římského vzoru, 100 m dlouhé, nesoucí rysy klasicismu. Lipové lázně z poloviny minulého století jsou stavěny podle řeckého vzoru a na postranních křídlech budovy nesou v životní velikosti sochy symbolizující Zdraví a Lázeňství.

Grandienwerk je úžasná, stupňovitá stavba, vypínající se do mnohametrové výše, postavená Pruským státem v letech 1756-65 v délce 1323 metry pro účely solivarny. Základem tohoto mohutného dřevěného kolosu se staly plány báňského inženýra Waitze von Eschem. Postupně byla stavba prodloužena až na 1837 m a stala se nejdelší dřevěnou stavbou v celé Evropě. V současné době je využíváno pouze 300m stavby k lázeňským účelům- inhalacím. Mohutné trámoví vytváří mohutnou kostru nekonečné pyramidy. Šikmé stěny jsou zarovnány vloženými dvoumetrovými otýpkami trnitých křovin. V průběhu několika let stékající slaná voda na nich vytváří bělavé krystaly. Tím se také vytváří příznivé klima pro čisté dýchání. Asi po deseti letech se bílé křoviny vyměňují za čerstvé.

Další zajímavostí na cestě pruské solanky je 32 m vysoká kamenná šestiposchoďová věž, dříve osazená holandskými větrnými lopatkami, které čerpaly solanku z hloubky 85 m. Ještě dnes zásobuje lázně potřebnou solankou.

Další impozantní stavbou, která je součástí zachovaných městských hradeb ze 13. století, je Pánevní věž, která původně sloužila jako franská brána.

Nejvýznamnější sakrální stavbou města je kostel Sv. Jana, pozdně gotická stavba s nádherným vnitřním vybavením odpovídajícím renesanci a baroku. Tato stavba se postupně budovala celé staletí (1430 - 1536).

Z ochozu městské brány bylo k vidění panorama celého okolí až k televiznímu vysílači u Magdeburgu i doširoka rozlitou řeku Labe.

Magdeburg je největším městem státu. Má více než 250000 obyvatel. Snoubí se v něm současná architektura se skvosty minulosti. Viděli jsme úžasnou gotickou stavbu evangelického chrámu ze 12. století, která během války hostila jako úkryt 4000 lidí. Navštívili jsme ženský klášter s úctyhodnou minulostí, starými zvony a klášterní zahradou, lákající unavené poutníky k odpočinku.

Kontrastem k tomu byl gigantický nový supermarket s programově řízenými fontánami, které stříkaly svou vodu ve veselých obrazcích. Například - hraví delfíni.

V botanické zahradě jsme se v oddělení tropů pěkně zapotili. Byla veliká s krásnou sbírkou orchidejí a kaktusů. Připomínala nám obdobnou zahradu v Liberci.

Po celou dobu našeho pobytu v Německu o nás bylo vzorně pečováno, hostitelé připravovali milá překvapení a prokazovali nám svou úctu a přátelství. Patří jim naše poděkování.