Pardubice na počátku 19. století

Dle náboženství bylo 757 rodin katolických a 2 rodiny židovské, nikdo nebyl německé národnosti, i když na zámku se úřadovalo jen německy. Pardubičtí občané žili v 373 domech, k nim patřilo 224 stájí a 87 stodol. Stav dobytka ke konci roku 1802 činil 45 klisen, 34 valachů, 15 hříbat, býků k plemenu 8, vůl tažný 28, krav 363, jalovic 81, ovce 275, prasat 92, koz 7 a drůbeže 407 kusů. Pardubičtí hospodáři obdělávali 1044 jiter a 1058 sáhů rolí, zahrady a louky činily 354 jiter, 1335 sáhů, porostliny a lesy 19 jiter, 448 sáhů a mimo to obecní pastviny 32 jiter, 507 sáhů. Jak je vidět, měly Pardubice v r. 1800 skutečně venkovský ráz. Na celém pardubickém panství žilo v 5.651 domech 42.146 osob (19.298 mužů a 22.848 žen), z toho bylo 40.891 osob české národnosti, 947 německé a 308 židovské národnosti. Vysoký počet osob německé národnosti je důsledek josefinské kolonisace, kdy na pardubickém panství bylo založeno na vysušených rybnících a jiné nevyužité půdě 11 německých a 1 smíšená obec, které byly osídleny v létech 1780 - 1785 emigranty z Kladska. Na panství bylo 167 měst, městysů a obcí, z toho 2 města, 5 městysů, 127 rustikálních a 33 dominikálních obcí. Výměra panství (zaměřeno při daňové úpravě v r. 1786-87) činila 123.368 jiter, 313 sáhů .1)

Z řemeslníků bylo v Pardubicích nejvíce krejčích, 30 mistrů, 7 tovaryšů a 9 učedníků, obuvníků 28 mistrů, 13 tovaryšů a 14 učedníků, řezníků 20 mistrů, 4 tovaryši a 3 učni, tkalců 17 mistrů, 4 tovaryši a 2 učni (na celém panství bylo 260 tkalců mistrů, 44 tovaryši a 23 učni) a truhlářů 10 mistrů. Ostatních řemeslníků bylo již méně, ale přesto na malé město to bylo hodně. Zedníků 8 mistrů, 4 tovaryši a 1 učeň, soukeníků 8, zahradníků 6, barvíři 4, provazníci 4, řemenáři 4, kovářů 5, zámečníci 3, koláři 3, koželuhů 5 a 1 tovaryš, jircháři 3 a 1 tovaryš, kožešníci 4 a 2 tovaryši, puškaři 3, bednáři 4 a 1 tovaryš, hrnčíři 2, tesaři 2 a 10 tovaryšů, soustružníci 2, hodinář 1, voskař 1, postříhač 1, kominík 1 a 2 tovaryši, mědikovec 1, 3 tovaryši a 1 učeň, tiskař 1 s 1 tovaryšem a 1 učněm, knihaři 2, štafírer 1, 5 mlynářů se 4 tovaryši a 3 učni, 2 sládkové s 1 tovaryšem a 1 učněm, obchodníků 7 a 4 učni, 4 lékaři.

Město spravoval v létech 1790 - 1809 purkmistr František Kablík2) se dvěma zkoušenými radními (právníky) a dvěma nezkoušenými, zvolenými z pardubického měšťanstva a dalšími zaměstnanci. Podle výkazu služného zaměstnával a platil magistrát tyto osoby: Purkmistr pobíral 500 zlatých a 16 sáhů dříví, 2 zkoušení radní každý 300 zl., 2 nezkoušení každý 50 zl. Následoval tajemník 200 zl., registrátor též 200 zl., soudní sluha 50 zl., důchodní 119 zl. a 4 sáhy dříví, sirotčí 30 zl., výběrčí daní 6 zl. 30 kr., písař 3 sáhy dříví, ubytovatel 3 sáhy dříví, 2 hajní 29 zl. a 10 sáhů dříví, 2 policejní strážníci celkem 140 zl., 2 hlídači 31 zl. 37 kr., a hlídač brány 29 kr. Celkem osobní výdaje činily 2.006 zl. 41 kr. a 36 sáhů dříví. Při tom průměrný příjem města, vypočítaný z posledních 6 let, činil ročně 8.889 zl. 19 1/2 kr. a vydání 8.940 zl. 25 kr. Magistrát sídlil v radnici, jejíž průčelí ozdobil plastikou Herkula pardubický sochař Jakub Teplý. Radnice byla zbořena neuváženě r. 1893.

V roce 1800 byla v Pardubicích hlavní škola, kterou navštěvovalo 421 žáků obojího pohlaví. Školu navštěvovali po celý rok poměrně řádně oproti venkovským školám, kde docházka v zimě byla řádná, ale v létě škola bývala poloprázdná. C.k. krajská hlavní škola se skládala ze třídy elementární a 4 tříd vyšších, při čemž čtvrtá třída měla dvě oddělení po jednom roce. V nižších třídách se vyučovalo jak v češtině, tak v němčině a od 3 třídy německy.3) Ředitelem školy byl v létech 1792 - 1819 pardubický rodák a malíř Jan Hermann. Povinná školní docházka byla od 6 roků do 12 roků, C. k. krajská hlavní škola byla založena roku 1778 ze zrušeného gymnázia a v r. 1788 se přestěhovala z Kostelní ulice do budovy zrušeného kláštera minoritů (klášter zrušen v r. 1786). Počátkem 19. stol. byl v Pardubicích špitál, založený panem Vilémem z Pernštejna při nově vystavěném kostele sv. Jana Kř. (r. 1510). Špitál spravoval účetní špitálský.

Chudobinec neb „Ústav chudých u Matky Boží“, jehož iniciátorem byl výběrčí mýta Josef Kotik (věnoval 3.500 zl.), byl založen r. 1787. Chudinský úřad a „správu skutků milosrdných“ spravoval zvláštní účetní. Městské hospodářství spravoval hospodářský správce se třemi representanty.

Pardubice byly sídlem vojenské posádky, střídali se tu huláni, husaři i kyrysníci. Kasárna byla u Zelené brány, ovšem část posádky byla ubytována v okolních obcích. V r. 1800 byl v Pardubicích posádkou hulánský pluk hraběte Merveldta.

V r. 1804 v měsíci červnu postihla Pardubice velká povodeň. Po několikadenních vydatných nepřetržitých deštích rozvodnila se Chrudimka a zaplavila velkou část města. Voda zaplavila ulici Karlovu a sahala až ke hřbitovu u sv. Jana. Zaplavila kasárna u Zelené brány a samozřejmě že způsobila velké škody nejen ve městě, ale i v okolí. Následek byla v příštím roce velká drahota.

Počet obyvatel stoupal od r. 1800 velice pomalu. V r. 1825 bylo v Pardubicích 3. 525 obyvatel a 399 domů, v r. 1834 3868 obyvatel a 420 domů, v 1840 4.614 obyvatel a 466 domů. V roce 1850 podle Časopisu pro dějiny českého venkova 5.052 obyv., jinde je udáváno 5. 225 obyvatel.

Po r. 1845, kdy Pardubicemi projel po nově vystavěné železnici první vlak a kdy také tento rok znamenal počátek rozkvětu města, počet obyvatel stoupal mnohem rychleji. Železnice způsobila změnu v společenských i hospodářských poměrech, přibylo nejen obyvatelstva, ale oživil se i stavební ruch. V r. 1857 bylo v Pardubicích 7.484 obyv. (včetně vojska) v 549 domech. A v r. 1900 to bylo 17.031 obyv. v 979 domech a koncem

20. stol. Pardubice již dosáhly 100.000 obyvatel.

Poznámky:

1) Johann Gottfried Sommer: Das Königreich Böhmen, 5. díl (z r. 1837) udává výměru pardubického panství 122.298 jiter a 427 4/6 sáhů.

2) Syn Františka Kablíka byl Vincenc Kablík, magistrátní sekretář, autor „Memorabilien d. Stadt Pardubitz“.

3) V period. zprávě, zaslané všem dominiím (Directorium über alle von den Dominien Städten period. Bericht - SOA Zámrsk, VS Pardubice kniha č. 224 - bod III) z 5. 1. 1771 je uvedeno: Podle rozkazu z nejvyšších míst, pro příště žádný německé řeči neznalý učitel nemá být přijímán, ve dvou městech Pardubicích a Přelouči a pěti městečkách Bohdanči, Labské Týnici, Dašicích, Sezemicích, Holicích, mají být zřízeny německé školy, aby děti v těchto městečkách a zámožnější děti ze sousedních obcí v německé řeči mohly býti vyučovány......

    Má se pamatovat na rozšíření německé řeči s větší vážností, než se dělo doposavád, zároveň její Výsost nařizuje, aby po uplynutí 3 let latinská řeč již ne v české řeči, ale v německé řeči vyučována byla a děti, které se mají naučit latinskému jazyku, musí se nejdříve naučit němčině. Na latinské školy mají být připouštěny jen ty děti, které mají talent a vykazují náležitou píli.

    Děti, které v době kdy nejsou ve škole, aby byly odvráceny od vší zahálky a nedovolených a hříšných rozpustilostí, mají být přidrženy k předení, materiál k předení zakoupen z důchodu a zapůjčen poddaným, aby děti z počátku hrubou přízi příst se naučily, která by jim zase odkoupena a z ní pytlové plátno pro vlastní hospodářství zhotoveno.

       Jako pramen použito: SOA Zámrsk, VS Pardubice, Historický popis komorního panství Pardubice, kniha 4 a přílohy k hist. popisu panství, kniha 355.