Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad - zřic. hradu Kyšperk - Kopeček - Pustiny -Písečná u Rybníčka - Vakdštejn - Přírodní park Orlice - Letohrad Kopečková pouť. Délka trasy 14 / 7 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 14/15:03/16:00 ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad – Václavské nám. – Zámecký park – Strašidelná jeskyně – Kyšperk - Letohrad. Délka trasy 6 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 15:56 h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nová rozhledna Hamštejn
Malá Skála - Besedické skály - Koberovy - rozhl. Hamštejn - rozhl. Kozákov - Semily. Délka trasy 16 km. Odjezd 7:05 h. ČD, návrat 16:55 h. ČD. Ved: Z. Řehák. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nivou Doubravy
Bílek – Sobiňov – Zahájský rybník – Hlína - Sobiňov. Délka trasy 7 km. Odjezd 7:53 h. ČD, návrat 14:00, 16:06 h ČD. Ved: A. Kulišová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Ze VZPOMÍNEK SOUDNÍ ÚŘEDNICE - 6. část
Od poloviny 19. století byla Chrudim krajským městem. Třebaže počtem obyvatel nemohla konkurovat městu Pardubice, měla důležité úřady a vyšší školy ještě před
druhou světovou válkou.Krajský soud byl spojen s náměstím krátkou uličkou. Na volném prostranství byl malý parčík a za ním stála rozložitá budova, ve které byl krajský soud, okresní soud a veliká síň, porotní sál, kde každý podzim zasedala porota.
Předsedou býval obvykle vrchní rada dr. Charvát Byl to starší pán s masarykovským vousem, stejně důstojný a krásný, jako byl pan prezident Na jeho resumé jezdili do Chrudimi studenti z právnické fakulty v Praze, aby se poučili, tak bylo právnicky dokonalé. Jedinečný zážitek prožila veřejnost, byl-li obhájcem dr. Pippich a státním zástupcem prokurátor dr. Sedlák. Dr. Pippich byl nejen výborným řečníkem, ale měl též herecké nadání a jeho obhajoba obžalovaného měla vysokou úroveň. Dovedl všechny polehčující okolnosti tak zdůraznit a podat takovou formou, že se obžalovaný stával v očích posluchačů nevinnou obětí justice. Ovšem jen potud, pokud nepromluvil prokurátor. Ten svou řečí za malou chvíli učinil z "nevinného" chladnokrevného zločince. Byli to dva vynikající lidé a já jsem si vždy ke konci jednání běžela poslechnout jejich řeč. Žádné drama v divadle nemohlo soupeřit s tímto dějem, který byl ukázkou lidského skutečného života.
Spisovatel dr. Krpata se v jednom svém článku zmínil o radovi Lukavském, který byl u pardubického soudu. Já ho poznala v Chrudimi. Byl to člověk - originál. Malý, vousatý a zcela svůj, tím chci říci, že měl tu vlastnost, že mu naprosto nezáleželo na tom, co si kdo o něm myslí. Byl předsedou civilního senátu při odvolacím řízení, a domohl se v této práci obdivu všech právníků. Měl-li dobrou náladu, dal se v kanceláři do tance. První osoba, která byla u něj nejblíže, s ním musela tancovat. Přitom vždy zpíval písničku: „Tady pocaď je to tvý, tady pocaď je to mý, Pepíku z Vančurů, já ráda tancuju". A točil se, až talár kolem něj divoce poletoval. Před soudem v parčíku na jaře cvrkali kluci kuličky. Pan rada rád cvrkal s nimi. Jednou jsem byla svědkem toho, jak advokát dr. Jeřábek široce smekal klobouk před houfem kluků a volal: „Poklona uctivá, pane rado". Zřejmě tam nalezl Lukavského. Také jsem ho jednou viděla jet s klukama závodně na koloběžce. V ničemfco dělal jsem neviděla směšnost, on byl tak bezprostřední a hodný a vše na něm dokreslovalo milého člověka. Pan kontrolor Čížek byl k svému povolání tak citově připojen, že žádal, když dostal penzijní výměr, zda by nemohl chodit dál do kanceláře a tam pracovat zcela zdarma. Pokud byl v činné službě, chodil první do práce a poslední odcházel. On nejen miloval svoji úřední agendu, ale on měl rád i tu budovu, před odchodem kontroloval okna, elektriku, vodovody, to vše bylo dlouhá léta jeho životem a nevěděl, zda bude schopen bez toho žít. Prezident Prchly mu vysvětlil, že nemá možnost mu povolit další práci v kanceláři. Přesto tam chodil denně jako důchodce, obcházel budovu, šel zkusit vodovod na chodbě soudu, zda voda teče, byl plachý a nesmělý, z této pokořující situace ho dostala nemoc a jeho smrt.
