Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Z mé kroniky - 11. část
Je mi drahá vzpomínka na pana doktora Karla R. Krpatu, mého milého souseda. Když za horkých letních dnů zaléval svou zahrádku, obvykle jsem se objevila za plotem a zapřádala hovory. Nazýval mě drahou paní sousedkou a já byla na ten titul moc pyšná. Vždy mi řekl něco z historie, to byla celý život moje největší láska...
Bylo to asi v roce 1938, kdy jsem pana doktora navštívila v jeho advokátní kanceláři. Znala jsem ho tehdy jen z úředních styků, ale velmi jsem si ho vážila. Pan doktor byl udiven mou návštěvou, vyzval mě, abych se posadila a řekla mu, co si přeji. Pamatuji se, že jsem byla rozčilená a že jsem asi nepůsobila dobrým dojmem. Svěřila jsem se mu zajíkavě, že bych si přála být spisovatelkou, ale že nevím, jak se to dělá, jak si mám počínat, na koho se obrátit, aby mi poradil.
Pan doktor se chvíli na mě usměvavě díval a pak mi řekl, pokud si to ještě dnes pamatuji, asi toto: „Milá slečno, vy ani netušíte, do čeho chcete jít. Co vás to jen napadlo! Víte, co je spisovatel? Nešťastný člověk! Pokud splňuje hlavní podmínku, že miluje lidstvo, pak ustavičně trpí. Spisovatel je člověk, který píše romány do šuplíku. Pokud se mu podaří něco uveřejnit, pak každý z čtenářů, třebaže sám nikdy nic nenapsal, se považuje za oprávněného přísně dílo kritizovat a znehodnotit. Dám vám upřímně jednu radu. Vzdejte se té myšlenky a ušetříte si život plný útrap a hořkostí.“
Když pan doktor v roce 1972 zemřel, rozloučila jsem se s ním políbením na ruku. A když ho auto odváželo na jeho poslední cestě z domu, kde trávil chvíle svého stáří uprostřed vzácných přátel, stáli všichni sousedé před svými domky a dívali se za autem zarosenými zraky.
