POMNÍK ARNOŠTA Z PARDUBIC v Úvalech u Prahy

To si mladý Arnošt pak pilně doplňoval studiem teologie, filosofie a práv na italských vyhlášených universitách v Bologni a Padově. Stal se tak vyjímečnou osobností českého středověku: muž na svou dobu nesmírně vzdělaný, neobyčejně zbožný, zcela bezúhonný až přímo asketický, skvělý politik, diplomat a církevní organizátor. Jak známo, byl i blízkým přítelem a rádcem Otce vlasti, císaře a krále Karla IV. Ke Kladsku si zachoval vřelý vztah a během života se tam často a rád vracíval.

V době, kdy byl ještě děkanem svatovítské kapituly, která ho později zvolila pražským biskupem, založil prý podle lidové tradice v Úvalech u Prahy malou gotickou kapli Zvěstování Panny Marie. Problematikou této sakrální stavby a jejím dalším vývojem se podrobně zabýval dne 14. června 2000 deník Mladá fronta Dnes v souvislosti s nadcházejícími oslavami 700. výročí prvé písemné zmínky o Úvalech, vrcholícími 17. a 18. VI. 2000.

Za rodištěm Arnošta z Pardubic je především pokládána Hostyně či Hostýn u Úval, kde dodnes zalesněné návrší nad městem nese tento název. Také blízký dvůr Hostín to připomíná. Starší Pardubáci si jistě ještě pamatují, že ve staré „Karlovině“ byl v Hostýňské ulici proti elektrárně i hostinec „Na Hostýně“.

Domněnku, že se na tvrzi Hostyně v r. 1300 narodil Arnošt z Pardubic, vyslovuje Václav Hájek z Libočan, který píše, že „...byl rodem z Hostinné od Brodu, jinak blíže Ouval.“ Zajímavé je i to, že kanovník Beneš z Weitmile, Arnoštův současník, ve své kronice píše: „...narodil se v Hostyni (Hostyna, prope Brodam Bohemicalem).“ Aug. Sedláček však v „Památkách archeologických“ č. IX, str. 232 pronáší mínění, že se Arnošt narodil v Hostinném a nepřikládá víry Hájkovi. Ovšem hned v následujícím ročníku č. X. odpovídá W.W.Tomek tím, že Hostinné byl hrad korunní a nemohl tedy jeho otci náležet.

Na výstavě, vzorně uspořádané u příležitosti zmíněných oslav 700. výročí města Úval, byla též reprodukována stará kresba zříceniny malého hradu Skara - Stará. Zcela zaniklý hrad tohoto jména stál na stráni JZ od Úval, kde je dnes lesík zvaný „Králičina“. Ten jako možné rodiště Arnoštovo uvádí Bohuslav Balbín. Zde se snad hodí vysloviti i laickou domněnku, že otec Arnoštův, který se psal „Arnošt z Hostýně a ze Staré“, byl možná i majitelem zmíněného hradu. Dosud převládá názor, že „Stará“ jsou dnešní Staré Hrady u Kopidlna či Libáně.

Úvalští byli vždy na svého slavného údajného rodáka hrdí, a proto pětisté výročí jeho úmrtí vyhlásili za den sváteční. Dopoledne byly slavné bohoslužby za účasti 14 kněží, při nichž účinkoval českobrodský pěvecký sbor „Ozvěna“ s vlastním orchestrem. Slavnostní kázání měl místní farář Frant. Soukup, který v jeho závěru učinil návrh, aby se Arnoštovi v jeho rodišti postavil důstojný pomník. Myšlenka se velmi líbila, a proto byl ihned po bohoslužbách ustaven pracovní výbor o 11 členech a 4 náhradnících.

O záštitu byl požádán Bedřich kardinál Schwarzenberg, ale ten již dříve přislíbil totéž v Kladsku. Tuto čestnou funkci pak přijal Ludvík z Malovců, přednosta pražského kraje a údajně vzdálený příbuzný oslavence. C.k. místodržitelství již v říjnu 1864 schválilo výbor, povolilo postavení pomníku a konání sbírky po celém Českém království. Výbor vydal provolání ke sbírce v češtině a v němčině. To bylo rozesláno m. j. do všech 9.076 českých obcí, všem 1958 farním úřadům a 403 velkostatkářům. Sešlo se ale jen 2.747 zlatých, protože v r. 1865 byla neúroda a rok 1866 byl válečný.

Původním záměrem bylo postaviti sochu bronzovou, ale pro nedostatek prostředků musel býti jako materiál zvolen pískovec. Byl vypsán konkurs s prémií 200 zlatých pro nejlepší návrh - sešly se dva modely a jeden nákres. Komisi ustavila Umělecká beseda, v níž byli m. j. Petr Maixner, Josef Schulz a Karel Purkyně. K provedení byl navržen model sochaře Jindřicha Čapka.

Jmenovaný sochař byl v červnu 1867 pozván do Úval, kde mu byla vyplacena slíbená prémie a sjednána při tom cena (za sochu 1.700 zlatých a za podstavec 400 zl.) Sochař se zavázal, práci zcela dokončiti tak, aby slavnostní odhalení mohlo být dne 30. června 1869. Současně si prohlédl i místo, pro sochu navrhované, na pozemku knížete Jana z Lichtenštejna v prostoru u železniční trati až za proslulým úvalským viaduktem Inž. Pernera směrem k Českému Brodu. Pozemek o výměře 400 čtver. sáhů (= 1439 m2) byl skutečně v červenci knížetem Úvalům darován. Sochař byl v této době hotov s modelem a přestěhoval se do Úval, kde v prkenné boudě i přes zimu na soše pracoval. V květnu 1869 byl s velkou slávou posvěcen základní kámen. V následujících dnech byl pak upraven „brigádnicky“ okolní terén. Zajímavé je, že už tehdy někteří občané s tímto umístěním poměrně daleko za obcí nesouhlasili a chtěli míti pomník přímo uprostřed náměstí.

Převládal však tehdy názor, že socha bude důstojným symbolem počátku dnes již zcela zaniklé a dokonale zapomenuté „poutní cesty“, která vedla do několik kilometrů vzdáleného Hradešína. Tato obec na zdaleka viditelném návrší je jako poutní místo připomínána ještě koncem 19. století. Za zmínku zde stojí, že řadu let byly Úvaly k Hradešínu přifařeny. Pro velkou vzdálenost žádali úvalští osadníci o zřízení samostatné duchovní správy - bylo jim vyhověno až v r. 1856.

Odhalení bylo stanoveno na výročí den úmrtí Arnošta z Pardubic 30. června 1869. Hned ráno přijel pražský arcibiskup kardinál Schwarzenberg, který za asistence 4 kanovníků a 33 kněží sloužil slavnou pontifikální mši sv., při níž opět účinkoval zmíněný pěv. sbor z Čes. Brodu. Odpoledne do Úval dorazil z Prahy zvláštní vlak, kterým přijel pražský primátor se členy zastupitelstva, zástupci univerzity, výbor pro dostavbu chrámu sv. Víta, zástupci Uměl. besedy, Hlaholu, města Roudnice a mnoho dalších osob.

O třetí hodině odpolední byl uspořádán průvod z náměstí k pomníku, který měl přes 8.000 účastníků a 70 kněží. V čele byly hudby a pěvecké sbory z Prahy, Pardubic a Roudnice, které úvodem zazpívaly svatováclavský chorál. Vzletnou slavnostní řeč pronesl svatovítský kanovník Čeněk Bradáč. Po mohutném „Te Deum“ českobrodského pěveckého sboru poděkoval předseda komitétu, farář Soukup, za dary k postavení pomníku a za obrovskou účast v nestálém a bouřlivém počasí. V závěru slavnosti opět českobratrští pěvci provedli dvě kantáty, zvláště k této příležitosti složené. Večer byla obec slavnostně osvětlena a ozdobena prapory.

Pomník v mírně nadživotní velikosti má na podstavci vpředu nápis latinský, po stranách český a německý, protože i Němci značnou částí na jeho zřízení přispěli. Později byl kolem pomníku založen sad, který ale časem přešel v neudržovaný lesík. Křoviny v něm se tak rozrostly, že prakticky pohled na pomník zakrývaly. A tak ho ze železniční tratě, probíhající ve vzdálenosti cca 25 m zahlédl z vlaku jen ten, kdo o něm dobře věděl. Přístup k němu byl v posledních desetiletích po zcelení pozemků a zrušení cesty z nedaleké silnice už jen od silnice pod viaduktem kolem strážního domku, asi před osmi lety zbořeného.

Mnoho cenných údajů o celé historii pomníku poskytl autorovi místní řím. kat. farář P. Karel Šubrt, který v Úvalech působí od r. 1970. Socha na tak odlehlém a těžko přístupném místě byla často různě poškozována buď vandaly nebo padajícími větvemi. Její předposlední oprava byla provedena v r. 1963 sochaři Fr. Paškem a Zd. Šejnostem. P. Šubrt sám navrhoval již v 70. letech přemístění pomníku do trojúhelníku silnic na Tuklaty s přímým výhledem Arnošta na návrší Hostýn. Další návrh podal v červenci 1995 na přemístění sochy na náměstí do blízkosti pomníku padlých. V devadesátých letech byla socha nově opět restaurována a v r. 1996 podle rozhodnutí představitelů města definitivně umístěna uprostřed náměstí mezi dvě vzrostlé lípy. Ty však v každé roční i denní době stíní pomník tak, že dodnes neexistovala žádná zdařilá fotografie.

Na zmíněné výstavě získal autor příslib známého úvalského fotografa - amatéra p. Ing. Vladislava Procházky, že se pokusí v zimních měsících event. za pomoci umělého osvětlení odstranit zmíněný nedostatek. Výsledkem dodržní tohoto slibu je i aktuální fotografie z ledna r. 2001, která je doplněním našeho textu. Druhý snímek je reprodukcí staré kresby zříceniny hradu Skara (či Stará), zaniklého za husitských bouří. Tu s nevšední ochotou vyhledala v městském archivu náměstkyně úvalského starosty pí. Tůmová a předala pro otištění v tomto článku.

Prameny a literatura:

1)     Výstava u příležitosti oslav 700. výročí města Úval.

2)  Informace úvalského řím. - kat. faráře P. K. Šubrta.

3)  Monografie „Úvaly jindy a nyní“ z r. 1929.

4)  Novinový článek „Kostel v Úvalech možná založil Arnošt z Pardubic“ - viz MF DNES ze dne 14. 6. 2000, str. 14.