Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Hradcem Králové k soutoku Orlice s Labem
Gočárova tř. – Hučák – Jiráskovy sady – Velké nám. – Eliščino nábř. Délka trasy 6 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 13:54, 15:27h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Ze vzpomínek soudní úřednice – 7. část
Bylo to bezprostředně po záboru naší republiky v roce 1939, když jsem jednou v kanceláři, unesena žalem nad osudem našeho státu, nadávala nevybranými slovy na Němce a na jejich Vůdce. Moje spolupracovnice v kanceláři, slečna Vávrová, mě přerušila I slovy: „Nemluvte tak, slečno, co kdyby vás někdo za dveřmi poslouchal? Umíte si představit následky?"Sla jsem ke dveřím, abych dokázala Vávrové i sobě, že tam nikdo není. Otevřela jsem dveře a do nich padl neznámý muž s aktovkou v ruce, který se ale hned vzpamatoval a dal se chodbou soudu na útěk. Obě jsme doslova zkameněly. Kdo to byl? Což, mají- li Němci zde již své lidi, aby zjistili názory obyvatelstva? Na radu slečny jsem šla do podatelny zjistit, co to bylo za člověka. Ptala jsem se jen pana Maška, zda neviděl nějakého člověka s aktovkou v ruce. Na to odpověděl, že tam u něj byl opřed chvílí zaměstnanec z radnice, který si tam chodí pro poštu. Pan kontrolor Hone mi poradil, abych se šla podívat do radnice, zda to byl ten člověk.
Pň příchodu Němců byl ještě vedoucím policejního úřadu pan Dr. Vopálka. Později teprve byl nahrazen na německý rozkaz Zástěrou. Šla jsem k Dru Vopálkovi, kterého jsem dobře znala, protože moje sestra byla řadu let jeho úřednicí. Oba mě vyslechli a pak •řekl pan doktor, že zavolá zaměstnance, který chodí k soudu pro poštu, k sobě, abych věděla, zda to byl on. Také za chvíli přišel. Byl to skutečně ten člověk, který mně před chvíli div nepadl do náručí. A volal hned od dveří: „Nebojte se ničeho, slečno, já jsem dobrý Čech, co jsem slyšel, jako kdybych neslyšel."
„Ale vysvětlete mně „, řekl dr. Vopálka,
„proč jste poslouchal za dveřma a proč jste se tak dal na útěk?"
„Tak už vidím, že budu muset říci všechno," povzdychl si tázaný. „Zkrátka a dobře, v radnici je slečna, nechci ji jmenovat, která má spadeno na jednoho soudce. Dává mi odměnu za to, když při své cestě k soudu zjistím, zda tam soudce je a různé podrobnosti, jako např. kdy jde od soudu domů apd. Vidíte, že jsem to musel prozradit, ale prosím vás o tom nemluvte v radnici." Pak odešel a Dr. Vopálka se upřímně rozesmál, jak jsou vdavechtivé ženy vynalézavé. Na to jsem také zcela uklidněna se vrátila do kanceláře.
Soudce, o kterého byl takový zájem, byl čtyřicet let stár, hezkého zjevu a svobodný. Nemohu si již na jeho jméno vzpomenout, on nebyl u soudu dlouho. Říkalo se o něm, že je to geniální historik. Jeden soudce mně vypravoval, že ho schválně zkoušeli z historie při nějakém večírku, a že podrobně zná od dob Kristových až do přítomnosti historii všech evropských států i malých státečků, že možno říci kterýkoliv letopočet a on přesně odpoví, kdo stát vedl v té době, jaké tam byly podmínky a co se tam význačného přihodilo. Prý došli k názoru, že je to úžasná lidská paměť, určitě ojedinělý případ na světě. Byl povolán do Prahy, asi na základě tohoto zjištění a nastoupil v některém úřadě, kde jeho paměť mohla dojiti plného uplatnění, snad do nějakého archivu, kam, to nevím. Kdyby ještě žil, tak by mu bylo více než sto let.
