Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Hradcem Králové k soutoku Orlice s Labem
Gočárova tř. – Hučák – Jiráskovy sady – Velké nám. – Eliščino nábř. Délka trasy 6 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 13:54, 15:27h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Tradiční barvy našeho města
V místech, kde je dnes na pardubických Olšinkách Plavecký areál a výstavní pavilon IDEON, byla v meziválečném období dvě fotbalová hřiště, obklopená po celé délce prkenným plotem. Hřiště ležící blíž k městu, patřilo k SK Pardubice, druhé, sahající až k vile primáře Snopka, pardubickému TEAMU. To bylo zcela opuštěno, zatímco „ fotbalový plac" SKP byl až do války neustále v permanenci, i když A-mužstvo SKP hrálo již několik let mistráky na městském letním stadionu, postaveném v roce 1931 u příležitosti Celostátní výstavy výchovy a sportu, která se v tom roce v Pardubicích konala.Ve zděném objektu starého hřiště z roku 1903, jehož horní část tvořila dřevěná tribuna, byl skromný byt správce hřiště, kabiny pro mužstva a také malá místnůstka, která sloužila sekretáři klubu jako kancelář.
Sekretáři jsem jako fotbalový žáček dost často pomáhal s nejrůznějšími pracemi. Pamatuji se, že jsem mu jednou skládal klubové dopisní papíry (byly to žebravé dopisy, adresované nejrůznějším mecenášům z Pardubic a okolí), kterým nahoře vévodil klubový znak a nápis Sportovní klub Pardubice. Tenkrát mě na těch dopisních papírech zaujala větička: Barvy našeho klubu jsou modrá a bílá (skutečně, fotbalisté hráli v bílých tričkách a modrých trenýrkách). Nedalo mi a zeptal jsem se sekretáře, proč právě modrá a bílá. Podíval se na mně drtivým pohledem, jako že proč se ptám, když takovouhle věc musí vědět každé batole. „Protože jsou to barvy našeho města". Zastyděl jsem se, že jsem to nevěděl. Tak vida, město má své barvy, modrou a bílou. A opravdu, od té doby jsem vnímal podélně modrobílé půlené vlajky na stožárech vedle stožárů s vlajkami státními. Ještě tak dva tři roky po válce. Když v té době po městě začaly jezdit první autobusy a trolejbusy městské hromadné dopravy, tak řečeně komunály, byly modrobílé, prostě v barvách města... A teďnastojte, 14. června 1995 převzal zástupce města Pardubic z rukou předsedy Parlamentu ČR diplom, opravňující naše město používat... prapor v tradičních barvách - červené a bílé. (viz Zprávy KPP 1995, s. 277).
