Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Hradcem Králové k soutoku Orlice s Labem
Gočárova tř. – Hučák – Jiráskovy sady – Velké nám. – Eliščino nábř. Délka trasy 6 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 13:54, 15:27h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Stavební vývoj Pardubic
Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce. Vstup zdarma.
typ akce: Hovory o Pardubicku
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad - zřic. hradu Kyšperk - Kopeček - Pustiny -Písečná u Rybníčka - Vakdštejn - Přírodní park Orlice - Letohrad Kopečková pouť. Délka trasy 14 / 7 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 14/15:03/16:00 ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Podivuhodný osud svitku Tóry z pardubické synagogy
TÓRY, snad nejvzácnější, svaté liturgické předměty židovské víry... Obsahují slova z 5 knih Mojžíšových, z nichž je čteno při židovských bohoslužbách. Předčítáním z nich vstupovaly stovky židovských chlapců a dívek po dosažení stanoveného věku slavnostně do pardubické židovské obce. Každá synagoga měla několik Tór. Byly umístěny ve zvláštním výklenku, mnohé uloženy ve vzácných zdobených pouzdrech a nahoře opatřeny korunou. Byly psány zvláštními písaři-Seferi, k tomu určenými pomůckami i barvou. Platili pro ně přesné rituální předpisy. Zatímco schránky i koruny Tór může návštěvník spatřit v pražském židovském muzeu i na některých výstavách, osud řady z nich je buď stále neznámý či jsou rozsety v židovských obcích řady zemí světa.
Po uzavření synagog, pokud nebyly jako v tehdejších Sudetech vydrancovány či zapáleny, byly Tóry po roce 1939 až 1940 soustředěny a uschovány v Židovských náboženských obcích. Počátkem roku 1942 dostaly všechny obce od tak zvané samosprávy Pražské židovské radnice pokyn k soustředění všech liturgických náboženských předmětů a archiválií a jejich odeslání do Prahy. Nacisté v této době rozhodli již o „konečném řešení židovské otázky". Postupně se tak v pražské ústředně začaly hromadit tisíce svitků Tóry, chrámových opon, menór, šofárů, s nimi desetitisíce knih a dokumentů. Také pardubická ŽNO odeslala dle příkazu požadované věci. Šlo o pět beden se seznamem. Tento seznam se však dosud nepodařilo přes veškeré úsilí nalézt. Tak se za nacistického velení shromáždily předměty nesmírné historické i hmotné ceny.Nastaly značné problémy s jejich uskladněním, když část zamýšleli nacisté vystavit v jakémsi muzeu vyhynulé rasy, další část zhodnotit po konečném vítězství.
Tóry ve válečných létech (mezi nimi i z Pardubic) byly uskladněny ve zcela nevhodném a vlhkém skladišti v Nuslích. Tak zůstaly zachovány a v poválečném roce převzaty tehdy Státním židovským muzeem. V poválečném období, kdy se vrátila jen mizivá část židovských občanů a drtivá většina byla vyvražděna, nastala otázka, co s Tórami. Ty již byly vlivem skladování v dezolátním stavu a pro jen několik sloužících synagog zcela bez účelu. Byla vedena četná jednání, avšak bez kladného výsledku, když tehdejší vláda si byla vědoma obrovské ceny těchto předmětů.
Až v roce 1964, teprve i s určitým vlivem ze zahraničí, se podařilo dosáhnout díky souhlasu čs. vlády dohody. Státní židovské muzeum pak svěřilo péči o většinu poškozených svitků židovské náboženské kongregaci v londýnském Westminsteru. Zásadní podmínkou bylo, že kongregace, která měla í vlastní restaurátorské zařízení, dastane Tóry darem a po náročných opravách je opět ve formě daru na základě žádosti zapůjčí trvale potřebným židovským obcím. V Londýně pak vznikla komise pro péčí o české svitky Tóry v čele s rabínem Haroldem Reínhartem. Bylo provedeno uskladnění, katalogizace a určen způsob přidělování. Následovalo náročné, nákladné a vysoce odborné restaurování. Každý svítek dostal mosaznou destičku s nápisem „Westminsterská synagoga 5 7 2 5-1 964, Český památný svitek". Došlo poté postupně k více jak 2.000 žádostem o zapůjčení a postupně přebírání Tór. Při tom se každá židovská obec písemně zavázala svitek pečlivě opatrovat a v případě ukončení své existence jej vrátit.
Mezi žadateli byla i United Hebrew Congregatíon z USA z města Terre Haute ve státě Indiána. Dostala zapůjčenou Tóru a byla to právě jedna z Tór z pardubické synagogy. Více jak dva roky trvalo pátrání, kde se Tóra nachází. Dnes víme, že Tóry jsou jak v USA, Kanadě Austrálii,Novém Zélandu i jinde, stejně tak i Tóra z Pardubic. Přesná místa lze zjistit jen mimořádně obtížně. To proto, že žádosti z ČR jsou často spojovány s žádostmi o různé dary, a to i z míst, kde již žádní Židé nežijí. Situace také u nás, v londýnské westmínsterské synagoze i na dalších místech.
Bylo by to podivuhodné vyprávění s řadou náhod, pochopení i nepochopení než se podařilo navázat písemný styk s kongregací v Terre Haute, s jejím presidentem panem Dr. Zuckerem a rabínkou paní Sandrou Katz. I plní každoročně přání komise a ve své překrásné synagoze se každoročně modlí „Kadíš" - židovskou modlitbou za zemřelé své souvěrce v Pardubicích.
I my vzpomínáme na přátele z Terra Haute. Připomínají nám je barevné fotografie na výstavě v obřadní síní židovského hřbitova i přátelský písemný styk. Takový je osud jedné z Tór pardubické synagogy.
