Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad - zřic. hradu Kyšperk - Kopeček - Pustiny -Písečná u Rybníčka - Vakdštejn - Přírodní park Orlice - Letohrad Kopečková pouť. Délka trasy 14 / 7 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 14/15:03/16:00 ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad – Václavské nám. – Zámecký park – Strašidelná jeskyně – Kyšperk - Letohrad. Délka trasy 6 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 15:56 h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nová rozhledna Hamštejn
Malá Skála - Besedické skály - Koberovy - rozhl. Hamštejn - rozhl. Kozákov - Semily. Délka trasy 16 km. Odjezd 7:05 h. ČD, návrat 16:55 h. ČD. Ved: Z. Řehák. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nivou Doubravy
Bílek – Sobiňov – Zahájský rybník – Hlína - Sobiňov. Délka trasy 7 km. Odjezd 7:53 h. ČD, návrat 14:00, 16:06 h ČD. Ved: A. Kulišová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Turci v Pardubicích
Počátkem listopadu v roce 1912 se městem rozlétla zpráva o příjezdu tureckých vojsk. Pro zvědavce to bylo něco jako náhlé rozvodnění Labe nebo neochvějný jelen, který při štvanici vběhl do Chrudimky pod Vinicí, aniž by se dal z vody vypudit. A tak kolem poledne bylo mnoho lidí u nádražního plotu, na železničním přechodu u závor na konci dnešní třídy 17. listopadu. Kdekdo sem spěchal, aby uviděl obávané mohamedánské Turky, pronásledovatele křesťanů a utlačovatele balkánských Slovanů, jak tradice nesla takový pohled z dřívějších generací až po tu dobu, kdy se na Balkáně rozpoutala válka.Na seřaďovacích kolejích stály dva transporty, které sem přijely z Vídně. Z krytých nákladních vagonů vyhlížely zvědavě drobné postavy nahnědlé pleti, s fezy na hlavách a nuzně oblečených do stejnokrojů dosud neobvyklé šedozelené barvy khaki. Zvědavost byla úměrná době a zprávám z bojiště, kde všechny státy se solidárně vzchopily, aby si zbraněmi vynutily svobodu pro národy v tureckém poddanství. Jedny z prvých úspěchů zaznamenali Černohorci. Ti v půli října 1912 rychle postoupili k několika pohraničním tureckým opevněným místům a nenadálými útoky turecké osádky překvapili natolik, že poražená vojska ve zmatku nemohla ani z obklíčení ustoupit na svoje území. Neuspořádané turecké jednotky překročily hranici tehdejšího Rakousko - Uherska a vstoupily do Bosny, kde byly zajaty a internovány. Po odzbrojení pak odtransportovány přes Vídeň do Pardubic a odtud do bývalé josefovské pevnosti a dále také do Liberce. Liberec byl tím jediným místem, kam kdy vstoupila turecká vojska od roku 1683, kdy byla odražena od Vídně.
Tehdy nikdo z diváků na pardubickém nádraží a kolem něho ani netušil, že neuplynou celé tři roky, a Turci se v Pardubicích objeví znovu. Opět zubožení, vyhladovělí, nemocní a ranění, aby byli odsunuti do největší vojenské nemocnice (byla zbudována hned za nádražím v místech celé dnešní městské čtvrti Dukla), tak neslavně proslavené pod názvem karanténa. Dlouho po prvé světové válce přítomnost Turků připomínalo jejich rozsáhlé pohřebiště na vojenském oddělení městských hřbitovů poblíž krematoria.
