Medik Oldřich Krampol ? příběh z okupace

Narodil se 24. února 1922 v Brně v rodině majora čsl. armády, avšak v době okupace už otec nežil. Matka Zdeňka Krampolová, roz. Smejkalová se narodila 5. listopadu 1901 ve Staré Břeclavi a uvádějí se bydliště v Brně, a to U Baráků 5 a Žabovřeská 4. Oldřich studoval v Brně medicínu a pochopitelně ji skončil s uzavřením českých vysokých škol v listopadu 1939. Dá se předpokládat , že bydlel u matky, a tudíž unikl persekuci a zatčení vysokoškoláků.

V uvedené době neměli vysokoškoláci zase tolik možností, jestliže chtěli pokračovat v oboru, který studovali. Tak se Krampol stal elévem (jinde se píše laborant) na pardubické prosektuře u primáře MUDr. Miloslava Huba (1). O Oldřichu Krampolovi lze nalézt řadu dokladů ve spisech Mimořádného lidového soudu Chrudim v kauze Pithartová / Böhm Richard (2). V německy psaném  dokladu se uvádí (3), že byl protektorátním příslušníkem, evangelík, árijec. Bydlel v Pardubicích, čtvrť Pardubičky (v orig. Klein – Pardubitz, Langegasse 185).

Krampol navázal známost s mladou ženou, která se jmenovala Jarmila Pithartová (4). Krampol byl údajně velmi aktivní proti okupantům. Dne 17. 10. 1945 vypovídala jeho matka paní Zdeňka Krampolová na oblastní kriminální ústředně v Pardubicích asi toto: Syn byl elévem na prosektuře u prim. Dr. Huba a přes svoje mládí byl ilegálně činný. Umožnil úkryt státnímu úředníku drah, kterého stíhalo gestapo. Sama jsem tohoto muže ukrývala po 14 dní. V říjnu 1942 se syn seznámil s Jarmilou Pithartovou, ale už v listopadu 1942 byl zatčen. Když předtím přijel do Brna, ukazoval fotografii mladé ženy, která se mu líbila. Říkal, že se mu svěřila s tím, že pracuje pro gestapo a byla by ráda, kdyby jí syn pomohl, aby se z jeho drápů dostala. Jako matka ho varovala, aby známost přerušil.

Nicméně v dalších dokladech vysvítá, že Pithartová udržovala úzké styky s jedenatřicetiletým Richardem Böhmem, s nímž a svojí matkou chystali akce, kvůli nimž se museli po válce zodpovídat před soudem.

Jarmila Pithartová – byla knihovnicí v městské knihovně – přemluvila Krampola, že budou fingovat přepadení. Nejlépe to vysvitne z dokumentů, kterými jsou výpovědi Huberta Hanauska, příslušníka gestapa (5). Vypovídal, že dělal tlumočníka sekretáři Linselovi (6). Pithartová jako konfidentka docházela za Linselem a slibovala, že k ní do bytu má přijít nějaký parašutista, a tudíž by tam mohl být zatčen. Gestapo tehdy opravdu mělo kvůli tomu pohotovost a na parašutistu čekalo na nádraží i na Prokopově mostě. Linsel spolu s Körberem (7) dokonce na údajného parašutistu čekali v jejím bytě. „Pithartová často z bytu vycházela na chodbu, kde otevírala starým dámám, které přicházely na návštěvu její staré domácí. Při jednom vyjití z bytu slabě vykřikla. Vyběhli ven a viděli, jak se drží za prsa. Pithartová prohlásila: „On mne bodl!“ Bylo to přepadení fingované, mátla nás a dlouho popírala skutečnost. Chtěla totiž odměnu“, uvádí výpověď. Po válce Pithartová říkala, že jí v uvedené době Linsel nejvíce pronásledoval. Tehdy z kanceláře musel odejít Hanauske a ona mu musela býti po vůli (i když menstruovala), jinak vyhrožoval zatčením Krampola. Poslal do bytu dva gestapáky a když večer odjeli, přijel Linsel rozzuřený a nadával. Bodl ji dýkou do levého prsu. Probrala se, až u ní byl lékař a odvezli ji do nemocnice. Druhý den k jejímu lůžku přivedli Krampola, na němž prý bylo vidět, že ho na gestapu ztýrali. Došlo ke konfrontaci. Gestapo chtělo vědět, proč učinila falešné udání a proč je obelhala. S poraněním ležela v nemocnici od 23. 11. 1942 do 9. 1. 1943.

Nejen kvůli tomuto obelhání, ale i dalším smyšleným udáním, gestapo sledovalo naprosto falešné stopy, plýtvalo časem. Není divu, že ji vzalo do ochranné vazby, aniž by kdykoliv byla souzena. Do konce války byla vězněna, mj. v Terezíně, Osvětimi či Ravensbrücku. Pithartová byla bezesporu psychopat a zavinila smrt 6 lidí.

Jindy Pithartová vypověděla: „Když Krampola přivedli za mnou do nemocnice, bylo to po operaci. Před gestapáky mně řekl, že byl nucen to vzít na sebe, že spáchal zranění na mně.“ Byla několik dní vyslýchána a Clages (8) pod pohrůžkou zatčení ji nutil, že zranění mohl způsobit Krampol, a nikoliv Linsel. Vpravdě přičiněním Pithartové a její fantazie to byla historie jistě gestapo dráždící.

Paní Zdeňka Krampolová (9) pokračovala ve výpovědi s tím, že jí prim. Hub telegrafoval, jak zatkli jejího syna. Pardubický lékař dr. Hroch jí vymohl rozmluvu u samotného Clagese. Vypovídala, že na samotném zatčení syna nese vinu Pithartová tím, že ho vybídla, aby ji zranil s tím, že ji zranili parašutisti. Tímto by se zbavila práce pro gestapo. Krampol ji poranil skalpelem, který vzal na prosektuře. Při výslechu byl i gestapák Körber (10), který říkal, že Pithartová je špatná žena, když má na svědomí více hochů jako je Oldřich Krampol. Pithartová je patologický zjev a nese vinu na Oldřichově poblouznění. Protekčně se dostala paní Krampolová i do nemocnice, kde ji Pithartová prosila o odpuštění. I když jí Clages říkal,že syn by měl být propuštěn, přesto ho Pithartová usvědčila a stal se pravý opak. Závěr pak byl tristní. Oldřich Krampol se z vězení nedostal, byl odtransportován a skončil v koncentračním táboře Osvětim. Tam zemřel – údajně v plynové komoře – dne 3. března 1943. Pochopitelně nejen za tuto skutečnost, ale i za další případy stanula Pithartová po válce před soudem.

Celý případ demonstruje smutné období okupace v letech 1939 – 1945. Většina národa se s okupací nesmířila, další pak se snažili pomáhat persekvovaným a škodit okupantům. Byli i zrádci a udavači. I když o kupní síle protektorátní koruny lze oprávněně pochybovat, přesto kvůli penězům udavači vystavovali jedince i celé rodině velkému nebezpečí. Jestliže se k tomu připojila chamtivost, potěšení z udání, psychopatické poruchy, pak výsledkem byly případy podobající se osudu Oldřicha Krampola. Jakkoliv v něm postrádáme logiku věci, pak byl jedním z mnoha okupačních dramat. Připomínat si to je více než potřebné…