Odešel nejstarší žijící čestný občan města Přelouče Ing. Vladimír Hrubeš

Připomeňme si ve stručnosti životní cesty tohoto našeho bývalého spoluobčana: třebaže nebyl přeloučským rodákem (místem jeho narození dne 8. 11. 1917 byly blízké Choltice), své dětství (od svých dvou let) a léta mladosti prožil společně s rodiči již v Přelouči, kam byl jeho otec jako odborný učitel a později ředitel měšťanské školy přeložen. Po absolvování základní školy v Přelouči pokračoval od r. 1928 ve studiu na Státním reálném gymnáziu v Pardubicích , kde v roce 1936 maturoval. Nelze nepřipomenout, že právě studenti z této třídy, Vladimírovi spolužáci, byli později pro naši společnost velkým přínosem. Připomeňme uplatnění některých ze 23 maturantů v různých společenských oborech: medicína (Miloš Bašek, Zvonimír Jahoda, Josef Marhold, Ota Ripka, Jiří Svoboda, Zdeněk Vranešič), kultura (Karel Štěpánek, právník a sólista opery Zč divadla v Plzni, Václav Hepner, karikaturista a podnikatel), vojenství – zahraniční armáda (Karel Černík, Václav Kindl), a nelze opomenout ani sport (Luděk Procházka – všestranný sportovec, Bohuslav Harvánek – kopaná) atp.

Vladimír Hrubeš pokračoval po maturitě ve studiu na právnické fakultě UK v Praze až do uzavření vysokých škol okupanty. V letech válečných se rovněž nevyhnul pracovnímu nasazení, nejprve ve službách protektorátních drah, od roku 1942 pak v přeloučské Radiotechně. Již v této době se postupně vypracovával ve významnou osobnost města, ať již na úseku tělovýchovy a sportu, nebo na scéně politické, především v období porevolučním. Právem byl již tehdy považován za významného přeloučského patriota.

Události po druhé světové válce měly v případě Vladimíra Hrubeše opravdu překotný spád: nejprve se musel vyrovnat s úmrtím dlouhodobě nemocné matky, následovalo splnění byť zkrácené vojenské povinnosti, účast v porevoluční volební kampani v Přelouči, následná pomoc při obnově chemického průmyslu v pohraničí, spojená s uzavřením šťastného manželství a vytvořením klidného rodinného zázemí. V tomto prostředí byly později vychovány i dvě dcery, vysokoškolačky, které dosáhly v dospělosti významných společenských postavení.

Avšak již v prosinci r. 1951 byl povolán do Prahy, kde působil na vedoucích místech v oblasti chemického průmyslu. Zde také později dokončil studia na Vysoké škole ekonomické. V té době zastával funkci vedoucího sekretariátu ministra chemického průmyslu Václava Valeše. Jako bývalý sokolský cvičenec nezapomínal ve svém dospělém věku na pravidelný nácvik spartakiádních vystoupení jako aktivní cvičenec.

Svoji činnost v Klubu rodáků a přátel města Přelouče v Praze zahájil bezprostředně po svém příchodu do Prahy. I zde dokázal uplatnil své organizační schopnosti a nebylo proto žádným překvapením, že převzal po úmrtí prof. RNDr. Václava Pleskota funkci předsedy tohoto klubu. Tato funkce nespočívala jen v rozesílání pozvánek a zajišťování klubové místnosti, ale především ve volbě a získání zajímavých osobností k přednesení přednášek spojených s následnou besedou. A právě Ing. Vladimír Hrubeš se dokázal díky svým organizačním zkušenostem s podporou osobního šarmu zhostit těchto úkolů vždy se zdarem. Za tyto zásluhy mu bylo uděleno u příležitosti jeho významného životního jubilea (80 let) čestné občanství města Přelouče. Stalo se tak na slavnostní schůzi klubu v Národním domě na Vinohradech dne 7. 11. 1997 . Čestné občanství převzal z rukou tehdejšího starosty města Dušana Kulky za tradičního spoluúčinkování smíšeného pěveckého sboru J. B. Foerstera.

Svoji paternitní příslušnost k našemu městu prokazoval pravidelnými pobyty v domě býv. tchána, jehož užívání si rodina ponechala především k prázdninovým pobytům. Při této příležitosti udržoval stále přátelské styky se svými přáteli, místními seniory, a těšil se z úspěchů „svého“ města.

Bohužel v posledních letech se dostavily vedle úspěchů s vedením klubu i potíže zdravotní, které si vynutily právě v uplynulém roce jeho úplnou absenci.

Odchod Ing. Vladimíra Hrubeše zarmoutil nejen jeho rodinu, ale i četné přátele, kteří na něho budou s uznáním vzpomínat.