Příběh dvou maturantů z pardubické reálky, prvních čs. vojáků ze západu na území republiky v roce 1945

Kameramanem byl Miroslav Tiller, narozený 20. 5. 1918 v Praze v rodině potomků anglických katolíků, kteří přišli do Čech v 17. století za cromwellovských náboženských bouří a občanské války. Miroslav Tiller studoval reálku v Pardubicích v letech 1929 až 1936.Jeho otec sloužil dlouhé roky jako důstojník u 8. dragounského pluku „Knížete Václava Svatého“ v Pardubicích, potom byl převelen v hodnosti plukovníka na Ministerstvo národní obrany do Prahy. Tiller junior po maturitě nastoupil v říjnu 1936 do Jezdeckého učiliště v Pardubicích (škola pro důstojníky v záloze), kde byl vyřazen dne 30. 6. 1937 jako v pořadí 63. z 449. frekventantů a jako četař aspirant se stal velitelem čety 3. eskadrony 8. dragounského pluku a k 1. únoru 1938 byl povýšen na nadporučíka. Nechtěl ale pokračovat v důstojnické kariéře jako jeho otec a proto se přihlásil ke studiu na Vysoké škole chemickotechnologického inženýrství. Po 17. listopadu 1939 a zavření českých vysokých škol přechází ilegálně přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Bejrútu a odtud lodí do Francie, kde se 3. 4. 1940 hlásí v Agde do čs. zahraniční armády.

Tam se setká se svým spolužákem Zdeňkem Václavíkem, nar. 23. 8. 1917 v Přelouči, který je v Agde již od 11. října 1939. V hodnosti rotného zde působí jako redaktor deníku čs. vojáků na západní frontě „Naše noviny“. Po porážce Francie oba přecházejí do Velké Británie, kde spolu absolvují m. j. bojový přepadový kurs ve skotských horách a parašutistický výcvik na letišti Ringway u Manchesteru. Na konci válečného tažení jsou spolu s řidičem a fotografem Pavlem Fabianem ze Šaštína u Trnavy vysláni spolu s americkými vojáky – štábním poručíkem a řidičem bojovým automobilem Humner do závěrečné operace 3. praporu 387. pluku a 2. praporu 386. pluku 97. pěší divize, sledující osvobození Egerlandu – Chebska. U obce Wies překročí čs. vojáci v anglických battledressech hranice republiky a pořizují fotografické a filmové záběry. Npor. Tiller objeví i hraniční kámen z roku 1938 a donutí místní Němce k jeho obnově.

Následně objíždějí velitelství amerických jednotek, aby dostali povolení k odjezdu do bojující Prahy, ale pobočník gen. Pattona (velitele 3.armády USA) sdělí Miroslavu Tillerovi politické rozhodnutí o demarkační čáře mezi vojsky západních spojenců a Rudou armádou. A tak tři vyslanci stačí ještě nafilmovat příjezd čs. kombinovaného oddílu do Chebu a pak se vracejí do Dunkerque, aby již 9. května byli u kapitulace viceadmirála Frisiuse do rukou čs. brigádního generála Aloise Lišky.

Jejich poválečný osud je v mnohém podobný osudu komunisty pronásledovaných bojovníků ze západní fronty. Miroslav Tiller umírá ve věku pouhých 56 let v roce 1974 v anglickém exilu. Zdeněk Václavík se aktivně zapojí do třetího odboje, několikrát přejde hranice jako agent – chodec a není StB dopaden. Ještě v roce 2001 žije v USA.



/Podle knihy Jindřicha Marka „Příběhy starých battledressů“, vydané Nakl. letecké literatury v Chebu v roce 2001/