Živelné pohromy v obcích Turkovice, Spitovice a Žáravice

Dne 4. 7. 1929 kolem sedmé hodiny večerní zasáhla obec větrná smršť. Nejvíce škod v obci utrpěly škola, fara a kostel. Většina topolů, které krášlily náves, byla zničena.

Časně ráno 14. 8. téhož roku vypukl ve stodole Čeňka Skaleckého v č. 24 požár. Střecha byla částečně kryta ještě doškovou krytinou, takže se oheň bez zábran rozšířil na sousední stavení Čeňka Vojtěcha (č. 25), které rovněž lehlo popelem. Požár vznikl patrně neopatrným zacházením s ohněm. Likvidace požáru se zúčastnily hasičské sbory z Turkovic, Bukoviny a Urbanic.

O rok později dne 6. 9. vypukl požár kolem sedmé hodiny ranní v domku Jana Hubáčka (č. 30). Oheň se přenesl na obě sousední stavení Jasefa Koženého (č. 29) a Josefa Táborského (č. 31), která rovněž lehla popelem. Všechny budovy byly kryté doškovou střechou. Požár likvidovali hasiči ze Sovolusk pomocí staré stříkačky. Roku 1931 (19. 3.) o druhé hodině ranní hořelo v usedlostech Václava Stárka (č. 49) a Františka Rokyty (č. 51). Manželé Stárkovi byli při zachraňování dobytka značně popáleni. První pomoc jim poskytl obvodní lékař MUDr. Štěpán Pecháček z Vrdů. Vzniklo podezření, že požár byl založen úmyslně. Četníci z Kutné Hory však žádného žháře neobjevili.

Dne 10. 3. roku 1932 vypukl požár kolem druhé hodiny ranní z neznámé příčiny v domku Josefa Svobody (č. 17). Objekt byl celý zničen. Při likvidaci požáru vznikl problém, protože vody v rybníce bylo žalostně málo, stavidlo bylo poškozeno.

V obci hořelo opět 21. 5. roku 1934 kolem druhé hodiny ranní (zdá se, že tato hodina byla pro vznik požáru v Turkovicích přímo osudová!). Postiženým byl Bohuslav Stehlík (č. 42). Požár se velmi rychle rozšířil a zničil stavení Antonína Váši (č. 43), Bohuslava Černého (č. 40) a obě stavení Jana Salchra (č. 44 a 45). Škoda byla odhadnuta na 60.000Kč. Likvidace požáru se zúčastnily i sbory z Bukovky, Sovolusk a Svojšic.

V létě roku 1927 byly Spitovice zasaženy velkou povodní. Spodní polovina obce byla téměř celá pod vodou.

Leden a únor 1929 byly ve znamení kruté zimy. V lednu napadlo spoustu sněhu a hned poté přišly „mrazy, jakých pamětníka nebylo!“ V polovině února dosáhly téměř –40 stupňů C. V lesích pomrzlo mnoho zvěře. Dne 4. 7. zaútočila o sedmé hodině večerní na obec vichřice, spojená s bouří a lijavcem. Většina střech byla poškozena, ploty a vrata vyvrácena, stodoly pobořeny. Vichřice vyvrátila většinu topolů.

Dne 26. 5. roku 1932 kolem jedenácté hodiny večerní zasáhlo obec neobvykle silné krupobití. Během bouře „se sypaly z oblohy kusy ledu“, takže všechna úroda na polích byla zničena.

Roku 1934 bylo velké sucho, na které doplatila i zdejší obec. Sklizeň byla katastrofální. Například slámy bylo tak málo, že se muselo koupit několik vagonů. Stlalo se vesměs lesní hrabankou, která se do Spytovic vozila z lesů velkostatku Zdechovice. Nesklidila se téměř vůbec žádná píce pro dobytek.

Abnormálně teplý a suchý byl i rok 1935. Ještě před vánoci a na Nový rok kvetly v lese jehnědy, lískové ořechy a pod. Dne 11. 7. 1934 vyhořel ve večerních hodinách dům č. 17, patřící Josefu Svobodovi. Ohněm poškozený objekt byl zbourán.

„Co se týká počasí, nutno se zmínit o zdejší kruté zimě z roku 1929. Taková tvrdá a nepřetržitá zima neměla delší dobu pamětníka“ (str. 50). Tak začíná kronikářův záznam z obce Žáravice k roku 1929. Sníh napadl na sv. Štěpána a ležel až do dubna. Místy byly velké závěje a průměrná vrstva činila 40 cm. Zvěř, která nebyla krmena, zahynula. Mrazy dosahovaly až –35 stupňů C. Ovocné stromky, které nebyly zničeny mrazem, uschly v pozdějších letech.

Dne 4. 7. 1929 postihla obec větrná smršť. Přihnala se počátkem večera a nabyla hrozné síly. Smetla střechy domů, ploty, vyvracela ovocné a lesní stromy. V obci shodila střechu Vondrova mlýna. Zároveň do domu uhodil blesk a způsobil požár. V okolních lesích vichřice polámala borovice o průměru 30 – 40 cm, hlavně v úseku, patřící Marii Panchartkové. „Obilí silně polehlo, řepy a brambory byly utlučeny, cesty silně podemlety.“ (str. 51).

Léto roku 1929 bylo velmi suché. Nevídaně se rozmnožili hraboši, kteří způsobili velké škody na osení. Hubeni byli buď chytáním do pastí nebo trávením různými preparáty. „Návrat hrabošů” se opakoval v roce 1933.

Roku 1929 vyhořelo stavení č. 9, patřící Vladimíru Plašilovi. Požár vznikl od blesku.

Roku 1935 (12. 6.) vyhořela stará kovárna (č. 25), patřící Janu Špačkovi. Jednalo se o typickou stavbu s doškovou střechou. Místo ní byl postaven nový domek.



Seznam pramenů:

1) SOkA Pardubice: Kronika obce Turkovice (založ. r. 1928), SK 932.

2) Tamtéž, Pamětní kniha obce Spytovic (založ. r. 1921).

3) Tamtéž, Pamětní kniha obce Žáravice (založ. r. 1934), SK 1016.