Kapitoly z dějin českého fašismu 39. část

Rakev byla nesena poddůjstojníky-aspiranty železničního pluku, za ní byla nesena poduška se 4 vyznamenáními z legií. Svého člena doprovázel na poslední cestu předseda Družiny gen. MUDr. B. Konopásek, který s V. Vážným promluvil i nad hrobem zesnulého. Soudce Vážný připomněl Nutzovu práci v legiích (Nutz si přivedl z Ruska manželku jako gen.Gajda) a jeho podporu výtvarného umění. Katolický pohřební obřad vykonal arciděkan Msgre Vincenc Šetina (viz příloha).

Přišel osudný 15. březen 1939 a s ním nacistická okupace. Ještě před ní – 3. března – navštívil R. Gajda Hrad a presidenta dr. Emila Háchu, který mu přislíbil odčinění rozsudků z let 1926 a 1927. 4. března Gajda podepsal prohlášení loajality presidentovi a vládě R. Berana, zřekl se vůdcovského principu a přislíbil provést likvidaci NOF. 11. března E. Hácha presidentským dekretem prominul poslanci R. Gajdovi trest odnětí vojenské hodnosti a vyhlazení všech jeho trestů civilními soudy. Gajda měl nárok na finanční zajištění. 13. března bylo dokonce navrhováno, aby odjel do Berlína jako zvláštní emisar, místo něj však vyjel 14. 3. president Hácha, který v rozhovoru s Hitlerem označil Gajdu za „politického dobrodruha“. Ještě 14. března bylo uvažováno s Gajdou

jako s potenciálním ministrem národní obrany v nové vládě. 15. března ráno zastihl R. Beran Gajdu „zdrceného a v slzách“, když se dověděl výsledek Háchovy cesty a jednání v Berlíně. Tentýž den předáci dosud zakázané Vlajky spolu s NOF a t.zv. Akcí národní obrody (ANO) iniciovali obsazení Rudolfina – sídla parlamentu. Gajda převzal roli předsedy t.zv. Českého národního výboru (ČNV), jenž vznikl na základě dohody Vlajky a ANO. Nezískal však jako česká nacionalistická organizace podporu německých nacistů. 17. března mu Hácha oznámil plán likvidace stávajících politických seskupení ve prospěch nově ustanoveného Národního souručenství. 23. března byl ČNV rozpuštěn, aniž Gajda získal jakoukoli náhradní politickou funkci. 30. března na generálním sněmu NOF oznámil R. Gajda rozpuštění NOF (měla tenkrát asi 13 tisíc členů) a nařídil členstvu vstup do Národního souručenství. 2/

Dva dny po nacistické okupaci – 17. března – přinesl „Východočeský republikán“ (č. 12, s. 5) článek „R. Gajda a náš kraj“ o Gajdově rehabilitaci. Článek připomněl, že „Východočeský kraj v minulých letech často hostil Gajdu“. List vzpomněl i jeho spolupracovníka V. Vážného, „který však později změnil směr“. Byly připomenuty i Gajdovy časté pobyty v Pardubicích. Tentýž list v dubnu t.r. (avšak již pod názvem „Východočeský kraj“ – list Národního souručenství – č. 15, 7. 4. 1939) odmítl „falešné oběžníky podepsané domněle ČNV a opatřené červeným razítkem NOF“. Gajda prý sdělil vedoucímu výboru Národního souručenství (NS) Adolfu Hrubému 3/, že oběžníky byly vydány bez jeho souhlasu. Výbor NS označil podpisové archy ve prospěch převzetí moci Gajdou za „rozkladnou a nezodpovědnou činnost“. 16. června v č. 25 na straně 6 přinesl „Východočeský kraj“ článek „Bývalý pardubický soudce Vážný rehabilitován“. Článek připomněl suspendování Vážného roku 1932 a snížení jeho platu na dvě třetiny. Tehdy se stal obhájcem ve věcech trestních. Roku 1937 bylo řízení proti němu zastaveno a byl povolán zpět k soudu.

Byl poslán do Chebu, kde zůstal až do zářijových dní roku 1938, kdy byl přidělen do Prahy k okresnímu civilnímu soudu. „Byl povýšen na radu a uvažuje se i o rehabilitaci jeho po stránce veřejné práce. Rada Vážný požívá v širokých vrstvách národa sympatie jako neohrožený národní pracovník a spravedlivý, přísně objektivní soudce. Proto veřejnost uvítá rehabilitaci Vojtěcha Vážného, když se napravují staré křivdy a bezpráví. Vážný měl vždy velký zájem pro očistu našeho národního života, hlavně proti korupci, z níž vyplývala moc zla.“ 4/

Jak jsem již konstatoval výše, působil V. Vážný ještě roku 1962 u pražského soudu – zřejmě již jako člen KSČ.

NOF byla v Praze obnovena 22. září 1940 – již bez Gajdy, ten však působil jako její poradce. Náčelníkem byl však továrník Adolf Břečka z Vysokého Mýta. Byla obnovena též jednota NOF v Pardubicích. Činnost NOF byla zastavena definitivně 1. ledna 1943 (šlo skupinu asi 3 tisíc členů). 5/ Bývalý vůdce R. Gajda odolal během nacistické okupace všem kolaboračním nabídkám (včetně té poslední ze 4. května 1945 od E. Moravce, který byl roku 1926 jedním ze svědků proti němu v t.zv. Gajdově aféře). Jeho syn Vladimír podporoval odbojovou zpravodajskou skupinu letce Radoslava Seluckého, který byl roku 1943 popraven nacisty. Stárnoucí manželé Gajdovi přijali jeho dceru Jaroslavu do rodiny jako schovanku. Gajda byl zatčen 12. května 1945 a po téměř dvouleté vazbě odsouzen Národním soudem 4. května 1947 k 2 letům vězení, jež si v podstatě již odseděl. Týden po vynesení rozsudku byl tedy propuštěn. Zemřel již 15. dubna 1948 jako zlomený muž a pochován byl s pravoslavnými obřady v zadní části Olšanských hřbitovů v Praze. Do posledních chvil věřil ve vojenský převrat gen. Lva Prchaly. Je zajímavou skutečností, že prokurátorem v Gajdově procesu byl neblaze proslulý JUDr. Josef Urválek, který mu navrhoval doživotní žalář. Gajda byl souzen zároveň s prof. Dominikem, bývalým poslancem NOF, který jej roku 1933 jako člen Státního soudu soudil ve věci t.zv. židenického puče. 6/



Poznámky:

1/ “Východ“ vyšel naposledy 4. února 1939 (č.5).

2/ Klimek – Hofman, cit.d., s. 274-277 a Gregorovič, cit.d., s. 106-110.

3/ Adolf Hrubý (1893-1951), český agrární politik, od 21. 3. 1939 vedoucí NS, později ministr zemědělství v protektorátní vládě. Zemřel r. 1951 ve vězení, protože roku 1946 jej Národní soud odsoudil na doživotí. Za první světové války byl velitelem oddílu Rudé armády v Rusku a čestným občanem sovětského města Tambov.

4/ Zprávu o jmenování V. Vážného radou u civilního soudu v Praze potvrdil „Východočeský kraj“ znovu v č. 35 z 25. 8. 1939 (s. 5).

5/ Gregorovič, cit. d., s. 115. Na letáku z r. 1940 vyzývajícím ke schůzi NOF nacházíme však znovu jméno K. J. Marka, tajemníka (kdysi ved. redaktora pardubických „Českých směrů“.) Viz S. Motl, Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers 2006, s. 95. Podle M.Nahonečného býval K.J.Marek osobním tajemníkem R. Gajdy.

6/ Klimek-Hofman, cit.d., s.281-283. Jeden ze zakladatelů NOF v Pardubicích JUC. V. Hrbek byl zatčen ještě před 10. 5. 1945 Rudými gardami Jos. Mísaře 291 LISTOPAD/ PROSINEC 2007 (KSČ) a „vyslýchán“ v Zemské donucovací pracovně za použití násilí, takže již 25. 5. t.r. zemřel na „hnisavý zánět podkožní tkáně nohy“. Za okupace se nijak neprovinil kolaborací s nacisty.



Pokračování