Obrázky z minulosti Pardubicka 1. část

Počátky osídlení

První rozsáhlejší osídlení Pardubicka, bývalého okresu Pardubice, lze klást do pozdní doby ledové. Tehdy prudké toky stékající z krkonošských ledovců formovaly pardubickou kotlinu. Měla charakter jako severská bažinatá tundra.¨Tou nehostinnou krajinou procházela pravěká zvířena, mamut, pratur, sob aj.

Dokládají to nálezy od Bezděkova, Blata, Jesenčan, Bohdanče, Brozan, Dašic, Dolan, Kunětic, Opatovic, Platěnic, Telčic aj. uložené ve Východočeském muzeu. Za nimi tudy procházely lovecké tlupy, které zanechaly jen nepatrné stopy. K většímu osídlení nedošlo ani ve střední době kamenné, kdy ledovce z Krkonoš odešly a podnebí Pardubicka se přiblížilo dnešnímu. Kraj dnešního Pardubicka zůstával stále nehostinný, bažinatý, zarostlý pralesem. Velmi řídké a ojedinělé osídlení je doloženo jen u Pardubic, Dolan, Slepotic a Živanic.

Koncem toho období, kdy sem pronikají skupiny pastevců a zemědělců, hustota osídlení poklesla. Z té doby jsou stopy kultury lidu nálevkových pohárů ze Lhotky Blatníkovské, Rosic, Ohrazenic a Časů. Rozsáhlejší osídlení začíná v mladší době kamenné (5000 – 2500 let př.n.l.), kdy celé východní Čechy postupně osídloval zemědělský lid. Nejstarším byl lid keramiky volutové a vypíchané, o němž svědčí nálezy u Bohdanče, Trnové, Libišan, Zminného a stanice

V úzkém u Pardubic. Od druhého tisíciletí př. n. l. na Pardubicku převládal lid šňůrové keramiky, doložené nálezy u Pardubic. Od Rohovládovy Bělé, Přelouče, Kunětic jsou nálezy po lidu předkunětickém. Lid únětické kultury (1700 – 1400 př.n.l.) patří již do nejstarší doby bronzové. Zasáhl Pardubicko jen nejvýchodnějším okrajem. Dokládají to archeologické nálezy v Blatě, Dražkovicích, Mikulovicích, Ostřešanech, Stéblové a Rokytně. Ve 12. stol. př.n.l. přichází od severovýchodu nový lid podle způsobu pohřbívání nazvaný lidem popelnicových polí. Obsadil velmi hustě celé Pardubicko. Jeho pohřebiště jsou doložena v okolí Kunětické hory, Rosic n. Lab., Starých Jesenčan, Ředic, Dražkova, Pardubic, Platěnic. Toto osídlení pokládané na Pardubicku za nejsilnější v celém pravěku je nazýváno kulturou lužickou. Asi od 9. stol. př. n. l. byl tento lid posílen dalším, který se podílí na formování kultury slezsko – platěnické. Ta již přechází k používání železa. Četná naleziště známe z Platěnic, podle nichž je pojmenováno, Opatovic, Pardubic, Kunětic, Dolan, Čepí, Chvojence, Přelouče, Srchu, Rozhovic, Ostřetína. Pozoruhodné je, že z tohoto období se zachovala četná pohřebiště, osady jsou nalézány vzácně. Jedno bylo prozkoumáno při stavbě Opatovické elektrárny v 50.letech min. století. Někteří historici z 19. století, Fr. K. Rosůlek a J. Sakař zastávali domněnku, že to mohli být Praslované. Obyvatelstvo slezskoplatnické bylo po 5. stol. př. n. l. pohlceno lidem kultury laténské. Jejími nositeli byli Keltové, první historické obyvatelstvo.

Na Chrudimsku měli opidum u Nasavrk a je domněnka, že jejich sídliště bylo i na místě Chrudimi. Pardubicko zasáhly jen okrajově např. u Slepotic. Řídké osídlení té doby připomínají nálezy od St. Jesenčan, Rosic, Srchu a především z okolí Kunětické hory. Na jejím jižním svahu měli dílnu na mlýnské kameny.

V době římské, po příchodu germánských kmenů do Čech do konce 1. stol. n.l., zůstává Pardubicko téměř neosídleno. Ojedinělé nálezy hrobů jsou od Dašic, Zminného, Počápel. Nedávno bylo prozkoumáno sídliště v Mikulovicích.

Také v době stěhování národů, ve 4. – 6. století, zůstává Pardubicko téměř liduprázdné. Ojedinělý je nález keramiky pražského typu u Dražkovic. Zatímco Slované do Čech pronikají od 6. století, na Pardubicku, dle J. Sakaře nevhodném pro osídlení, se objevují od 8. století. Postupně obsazují suché úrodné půdy, kterých bylo pořídku. Nejstarší osady byly zjištěny na území dnešních obcí Dříteč, Opatovice, Bohdaneč, Dolany, Ohrazenice, Lukovna, Slepotice, Dražkovice, Mikulovice, Dubany, Staré Jesenčany. Na katastru Pardubic byly nalezeny stopy prvního slovanského osídlení na místě dnešní Cihelny a zaniklé osady Přerov, kde dnes stojí PARAMO.

(Dle brožury „Stručné dějiny okresu Pardubice“ od Zd. Bičíka a Vl. Zikmundy z r. 1983 pro Zprávy připravil Jiří Paleček).



Bájné zprávy o Pardubicku

Pro odlehlost, neprostupnost a neúrodnost krajiny se území Pardubicka dostává do historických zpráv značně opožděně až v 11. století. Okolní úrodnější oblasti byly dávno osídleny a v sousedství stála významná knížecí hradiště Chrudim a Hradec. I k těm pozdním počátkům i pozdějším období se vztahuje ještě mnoho nezodpovězených otazníků, o kterých píše Ing. Černý ve Zprávách (č. 7 – 8/2007, str. 3). Podstatně starší dvě zmínky bájného charakteru, vztahující se k Pardubicku, má ve své kronice Václav Hájek z Libočan. Prvá patří k r. 667: „Člověk jeden statný z rodu Krokova jménem Botak šel, aby shlédl zemi a pojal s sebou pět pacholků a chlebův, aby měli na dlouhý čas, nabrali, také¨lučiš doma nenechali nebo se obávali zvěře, kteráž toho času v těch pustinách často se ukazovala. I přišli sú na veliké hory dne jednoho a na nich oheň jsou učinivši odpočívali, a ohledající motykou rudu železnou velmi užitečnou nalezli.

I navrátili se ke Krokovi, pánu svému, noviny a dary jemu nesouce. A on toho vděčen jsa hned poslal více čeledi, aby rudu kopali a lámali, a ohněm přehánějíce, železo z ní dělali, a Botak nad nimi správce byl, ve svém dvoře, který sobě pod horami postavil, kterémuž Zdechovice jméno dal, a tu Botak se železem se obíraje, a Krokovi jeho podávaje, až do své smrti seděl.“ Ta bájná zpráva naznačuje divokost krajiny a dokumentuje také dávnou výrobu železa na západním okraji Pardubicka. Otázkou zůstává, proč Botak zvolil právě jméno Zdechovice, které by se mohly pokládat za nejstarší obec Pardubicka. Druhá Hájkova zpráva k r. 839 uvádí, že jakýsi Kuňak založil Kunětice, či dokonce hradiště na Kunětické hoře.

V raných dobách knížecích Čech patřilo prý Pardubicko k panství Slavníkovců, o Pardubicku chybí zmínka. Po vyvraždění Slavníkovců r. 995 ovládli celé Čechy Přemyslovci, ale o sídlech na dnešním Pardubicku chybí ještě téměř století písemné zprávy. První jsou až z 11. století a týkají se Opatovického kláštera.