Patřila Irena Leschnerová do rodiny Schellerovy?

V letech 1942 – 1945 byla v terezínském ghettu. Když jsem to znovu četl, začalo mně něco říkat jméno Leschnerová. Také jsem si vzpomněl, co mně kdysi otec vyprávěl a kupodivu mám i jeho rukopisnou zmínku. Ale k věci: můj dědeček vlastnil osm krásných originálů o rozměrech 97 x 66 mm a byly zarámovány vždy po čtyřech. Jsou na nich náboženské motivy. Jedny jsou barevné akvarely a ty druhé pak jsou malovány pouze černou barvou. Dá se říci, že to jsou miniatury. Odborník by bezesporu určil, o které svaté se jedná nebo o který biblický příběh jde.

Nejdůležitější bylo, že na rubu zarámovaných miniatur otec napsal toto: „Obrázky malovala choť okresního hejtmana v Ledči nad Sázavou p. (JUDr.) Schällera, který tu působil koncem 19. století. Jeho manželka byla rozená Löschnerová. Před I. světovou válkou byl posléze dvorním radou při c.k. místodržitelství (odbor církevní) v Praze a za světové války byl již v penzi.“

Co k tomu povědět? Rakouská monarchie organizovala systém okresů a okresních úřadů v 50. letech 19. století.

V Ledči nad Sázavou bylo tudíž okresní hejtmanství a další okresní úřady (nyní tam není ani malý okres…). Pro všechno postačila jen jedna budova, v níž se nyní nachází městský úřad. Určitě tam býval i byt hejtmana. Místodržitelství pro Království české bývalo v Praze na Malé Straně. Podle otcova vyprávění se s panem hejtmanem znal můj dědeček Jan Vostatek, který od roku 1895 provozoval v městě tiskárnu, knihařství a knihkupectví, původně v přízemí budovy tehdejšího hotelu Grand (jak o tom svědčí i dobové fotografie). Manželka Dr. Schällera musela být umělecky nadaná a vzdělaná, protože její práce jsou vynikající. Bezesporu na malém městě měla vhodné podmínky a jistě i dost času na uměleckou tvorbu. Otec říkal, že JUDr. Schäller byl veliký vlastenec a přesvědčený Čech, což se dnes u úředníka rakouské monarchie zdá jako neuvěřitelné.

Když vypukla I. světová válka, do pole narukoval i jeho syn (asi také právník). Dostal se na frontu a byl s jednotkou v zákopech. Jednou měl na hlavě parádní rakouskou důstojnickou čepici a chtěl pozorovat situaci před zákopy.

Jeho pobočník mu říkal: „Pane poručíku, Rusové mají odstřelovače a prosím Vás, raději to nezkoušejte!“ On nedbal dobré rady, zdvihl hlavu nad okop a podíval se do předpolí. Stalo se, že opravdu odstřelovač kdesi číhal a poručíka Schällera výstřel zasáhl přímo do hlavy. Okamžitě se zhroutil a ještě chvíli žil. Přitom v agónii dokonce ještě zamumlal několik německých slov. Posléze skonal. Jeho otec Dr. Schäller byl velice nešťastný ze smrti syna i z toho, že jeho poslední slova byla pronesena v němčině, když i jeho syn byl dobrým Čechem. Takto mně to otec vypravoval.

Jestli se tedy srovnají poznatky, pak z nich vyplývají zajímavé souvislosti. Předně paní Löschnerová byla výtvarně nadaná a bezesporu v oboru určitě studovaná. Podobně i Irena Leschnerová byla umělecky i výtvarně také nadaná.

A tak které jméno je správně? Löschnerová či Leschnerová? Že by v Ledči n. S. tenkráte žili Löschnerovi a Leschnerovi, není pravděpodobné. Vypadá to, že se do rodiny provdala. Hejtman Dr. Schäller působil v Ledči nad Sázavou na konci 19. století. Bezesporu neznám přesně, jak se jeho jméno správně psalo. Jistě nebude problémem si ověřit v Okresním archivu v Havlíčkově Brodě,kdo a kdy byl v tomto období v Ledči n. S. okresním hejtmanem. V Židovskémmuzeu v Praze jsou podrobné seznamy zavlečených židovských občanů do terezínského ghetta. V archivech bývají také tzv. schématismy, které zaznamenávají přehled úřadů i jejich přednostů a další úředníky. Najít tam Dr. Schällera nemusí být problém.

Dohadů je tedy hodně a řešení při hledání dokladů nemusí být zase tak obtížné. Přeji badatelům v Ledči n. S. hodně úspěchů!



Pozn.: Ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka, XLII, 2007, č. 1-2, str. 14 – 17 je práce Dr. Jiřího Kotyka Pardubičtí okresní hejtmané v letech 1850 – 1938. Je tam mj.: V letech 1897 – 1903 byl c.k. okresním hejtmanem Eduard Scheller (nar. V Praze 1857). Před Pardubicemi byl okresním hejtmanem v Ledči nad Sázavou. Pardubické hejtmanství převzal 28. června 1897. Už od roku 1903 působil v Praze jako místodržitelský rada. Spolek vojenských vysloužilců mu udělil čestné členství, jeho paní byla podle vzpomínek F. K. Rosůlka dovednou malířkou.

Práci doprovází jeho podobizna. Autor vycházel ze studie ředitele F. K. Rosůlka Pořad okresních hejtmanů na Pardubsku, in: Východočeský republikán, č. 4, 25.1.1935, s. 3-4.