Václav Bazmann

Václav Baumann se narodil 24. srpna 1918 v Jaroměři, manželům Janu (1896) a Marii (1897) Baumannovým. Dětství a mládí však Baumann prožil v Holicích, kam se s rodiči přestěhoval. Nejdříve bydleli v Udržalově ulici čp. 526 (později Smetanova, pak se část stala ulicí kpt. Jaroše a její část je v současnosti ulicí mjr. Baumanna) a později v Pardubické ulici čp. 481. V roce 1922 se Baumannovým narodila ještě dcera Alena.

Obecnou školu vychodil v Holicích, měšťanku pak v Pardubicích. Po jejím ukončení se Václav vyučil autoelektrikářem u firmy Beránek v Pardubicích. Brzy však podlehl kouzlu leteckých motorů a již v době učení se stal členem Východočeského aeroklubu v Pardubicích, kde také začal létat a prodělal pilotní výcvik. Po skončení učení a složení zkoušek ve VAPu se v osmnácti letech dobrovolně přihlásil na vojnu v rámci akce 1000 pilotů republice. Psal se totiž rok 1936, atmosféra v Evropě houstla - všichni se připravovali na předpokládaný válečný konflikt. Baumann byl 1. října 1936 po lékařských testech přijat a nastoupil do školy leteckého dorostu vojenského leteckého učiliště v Prostějově - oddíl pilotů. Po absolvování elementární a pokračovací pilotní školy prodělal na závěr i stíhací výcvik. Po vyřazení ze školy nastoupil 1. června 1938 u 4. leteckého pluku na letišti Praha-Kbely, kde sloužil jako pilot až do Mnichova, kdy byl po německém záboru Sudet demobilizován. Po návratu z vojny pracoval v pražské Avii.

Mezníkem v jeho životě se stal 15. březen roku 1939 - den, kdy Němci obsadili zbytek Československé republiky, den, kdy v jeho mysli uzrálo zásadní rozhodnutí. Věren své přísaze se rozhodl opustit republiku a dát se do služeb zahraničnímu odboji. V květnu 1939 dostal od Svazu letců v Praze pokyny, aby přešel česko-polskou hranici obvyklou trasou přes Jablunkovský průsmyk. Marně však 20. května čekal na průvodce, který jej měl přes hranici převést. Vrátil se tedy domů a obrátil se do Prahy pro nové instrukce. Ty obdržel společně s Josefem Koukalem - bývalým pilotem Mrázovy továrny v Chocni - a pilotem Havlíčkem z Prahy. Společně pak překročili za pomoci českého finančního úředníka hranici s Polskem mezi Ostravou a Bohumínem. Stalo se tak 14. srpna 1939. V polském Bohumíně se přihlásili polským úřadům a byli transportování do Fryštátu a odtud (stále ještě 14. srpna) dále do Krakova, kde byli prezentováni u Východní skupiny československé armády, Baumann v hodnosti svobodníka.

Ubytováni bYl.i, tak jako všichni českoslovenští uprchlíci, ve vojenském táboře v Malých Bronowicích. Tam setrvávali v nečinnosti společně s asi dalšími třemi sty spolubojovníky a tam je také zastihl začátek druhé světové války. Pro rychlý vývoj válečných událostí se již Baumann nestihl zapojit do bojů v Polsku, ba právě naopak. S československou vojenskou jednotkou ustupoval před Němci směrem na Lvov. Šli pěšky, neboť železnice již byly rozbity německým letectvem. Za deset dní došli do Lvova, odtud pokračovali dál do Baranovic a pak podél ruských hranic, až se 19. října dostali do Rumunska, kam jich dorazila pouze polovina z původního počtu, protože druhá polovina přešla do Ruska. Za devatenáct dní ušli 350 kilometrů (za poslední dva 95!).



Celý článek naeznete ve Zprávách KPP rok 2005, číslo 5/6