Osmdesát let od příchodu Vojenského jezdeckého učiliště do Pardubic

Pomineme - li hrdinnou historku pana Ješka z Pardubic z roku 1158 z bitvy u Milána. která dala vzniknout městskému znaku. připomeňme si, že Pardubice byly v době rakouské monarchie dlouho sídlem jezdecké posádky. V roce 1776 bylo zrušeno pardubické opevnění, valy byly rozvezeny a místo nich v místě dnešního nám. Republiky postavena jezdecká kasárna. Sídlili zde husaři 9. pluku, ve 30. letech pod velením Mathiase Kuklety, jehož v r. 1837 vystřídal plukovník František kníže Liechenstein, který mu velel ještě za prusko - rakouské války v roce 1866. Vojenský hřebčín v Nemošicích byl založen již v roce 1815. Zůstává faktem, že důstojníci jezdectva i v 19. století posilovali germanizaci města.

Od roku 1885 ležel posádkou v Pardubicích 8. dragounský pluk, který nesl jméno hraběte z Montecuccoli a který sem byl převelen z Prahy. V únoru válečného roku 1866 zničil obrovský požár koňské stáje pardubické posádky. Spolu s opakujícími se povodněmi byl důvodem výstavby nových kasáren, které v letech 1894 - 95 postavilo město v místech dnešního obchodního domu Tesco a polikliniky. Podle návrhu architekta Nekvasila z Prahy je stavěl stavitel Krudenc. Velitelská budova byla postavena stavitelem Kašparem již v r. 1880 a před armádou sloužila jako Drtinova škola. Stará kasárna před Zelenou branou byla definitivně stržena v roce 1895.

Na přelomu století vystřídali dragouny huláni 11. pluku, ale velitelství pluku a náhradní eskadrona v Pardubicích zůstaly. V roce 1912 došlo ke vzpouře záložníků 8. jezdeckého pluku, kteří odmítali odjet do války na Balkáně. Sedmnáct organizátorů vzpoury dostalo u soudu exemplár- ní tresty. Byly vyneseny dokonce dva rozsudky smrti, které byly později změněny na osmileté vězení. Všichni poddůstojníci byli degradováni. Dne 2. srpna 1914 se s dragouny, odjíždějícími do války, pardubičtí občané rozloučili. Po vzniku Republiky Československé byl v roce 1918 do Pardubic dislokován 8. jezdecký pluk, který později, přesně od 18. 9. 1925, přijal jméno "pluk knížete Václava svatého". Pluk v r. 1924 přesídlil zčásti do nových kasáren v Dašicích, do Lázní Bohdaneč, Přelouče a Staré Boleslavi. Z Přelouče odeš1i vojenští jezdci nejdříve v r. 1933 do Hodonína, poslední potom v r. 1935, téměř po dvou stoletích. V Pardubicích zbyly tři eskadrony (vozatajská, cyklistická a náhradní). Za mobilizace v r. 1938 byla do Pardubic povolána 4. jezdecká brigáda ( v rámci 4. rychlé divize) pod velením plk. Jaroslava Macase a tři dragounské pluky, 4. s velitelem plk. Ladislavem Nedbalem, 8. (plk. Josef Tacl) a 9. (plk. Josef Šourek). Po demobilizaci byla od 1. 9. 1939 v býv. jezdeckém učilišti otevřena Státní odborná mlynářská a pekařská škola a po válce v r. 1947 byla budova kasáren za hotelem Veselka adaptována znovu po půl století na Drtinovu měšťanskou školu. Celý objekt býv. jezdeckých kasáren byl zbourán v šedesátých letech minulého století.

Ale to jsme naopak čas předběhli. Vraťme se do doby vzniku první republiky, do doby vzniku vojenského školství. Již 20. ledna 1919 byla v Pardubicích založena ,Ústřední ekvitační škola jízdy' s velitelem mjr. Bártou. Škola byla po roce nahrazena ,Ústředním jezdeckým ústavem' v Hra- nicích na Moravě. Současně byla v Hodoníně založena , Čs. učitelská škola ústředního jezdeckého ústavu.' Byli zde vychováváni nejen důstojníci jízdy. ale i dělostřelectva. V r. 1921 rozsáhlý požár zcela zničil ústav v Hranicích a obě školy byly sloučeny v jednu - ,Učiliště pro jezdectvo' v Hodoníně. Velitelem i instruktory zde byli francouzští důstojníci. zástupcem velitele major Strohschneider. Jako učitelé působili i další čs. důstojníci.

Do Pardubic bylo učiliště převeleno v roce 1924. V říjnu tohoto roku přišla nejdříve rotmistrovská škola a od 1. 1. 1925 celý ústav. Po skončení francouzské vojenské mise v ČSR se stal dnem 1. září 1926 velitelem učiliště pplk. gen. štábu Jaroslav Eminger. jeho zástupcem pplk. Július Fišera. Ředite.(em výcviku byl jmenován štkpt. Jindřich Ott. pod kterým sloužili jako učitelé mnozí výteční jezdečtí závodníci. Z počátku m. j. Otto Schoeniger. Josef Charouz. Alois Zapletal a František Ventura. K nim přibyli postupně v éře první republiky důstojníci Rudolf Popler. Josef Dobeš. Václav Procházka. Julius Čoček. František Statečný. Hynek Býček. Josef Klement. Otomar Bureš. Jaroslav Hanf. František Lechner. Josef Šín. František Aubrecht Václav Schantin. Jan Pitlík. Josef Seyfried. Otakar Janda. František Voves a další jezdci. dělostřelci i vozatajové.

Mnozí byli velice úspěšní i na mezinárodních kolbištích. a to jak ve skokových soutěžích. drezuře. military nebo překážkových dostizích. Byla založena tradice jezdecké školy s elementárním výcvikem a vyšším výcvikem důstojníka. Výcvik nesměl být omezen jen na jízdárnu. velký význam byl přikládán terénním jízdám. Snahou bylo. aby každý frekventant učiliště jel steeple chase. Metodika jízdy byla převzata ze školy francouzské a vídeňské a modernizována podle školy italské. Do těchto škol byli také důstojníci pardubického učiliště vysíláni na studijní pobyty. Výcvik každého koně trval jeden až jeden a půl roku.

V Pardubicích byla i škola pro záložní důstojníky a škola pro veterináře. Ve zvláštních kurzech byli školeni také podkováři. Všichni záložníci se pak vysokou měrou uplatnili v jezdeckých civilních oddílech a klubech. Od roku 1929 zněl oficiální název školy: Vojenské jezdecké učiliště. Jeho veliteli byli od roku 1930 plk. Vladimír Hobza. od roku 1935 až do okupace v r. 1939 plk. Jindřich Ott.



Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2005, číslo 5/6