Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
JOSEF GOČÁR ke 140.výročí narození
Josef Gočár se narodil 13.března 1880 v Semíně na Přeloučsku. Jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších tvůrců české moderní architektury se významně zapsal do tváře centra Pardubic (nám. Republiky) dvěma budovami – Anglobankou (dnešní Komerční bankou) z roku 1925 a Okresním domem (dnešní Obchodním centrem GRAND) z roku 1931. Gočár zahájil svá studia roku 1898 na Vyšší státní průmyslové škole (obor stavitelství) v Praze. Po jejím dokončení (1902) nastoupil do speciálky Jana Kotěry na UMPRUM v Praze, již absolvoval roku 1905. Je považován za vůbec nejvýznamnějšího Kotěrova žáka. Po jeho smrti (1924) byl Gočár jmenován profesorem Akademie výtvarných umění (AVU) a roku 1931 zvolen i jejím rektorem. Již od roku 1911 byl předsedou Spolku výtvarných umělců (SVU) Mánes ve Vodičkově ulici v Praze a Společnosti architektů. T.r. založil s Pavlem Janákem i Pražské umělecké dílny (PUD) s výrobou nábytku a bytových doplňků. Pracoval i v redakcích odborných časopisů STYL a Umělecký měsíčník. Projektoval čs. výstavní pavilon na veletrhu v Lyonu (1920) a později čs. pavilon na Světové výstavě dekorativního umění v Paříži (1925). Zde získal Velkou cenu. O rok později mu Francie udělila Řád čestné legie. Roku 1927 se stal členem České akademie výtvarných umění (ČAVU) a stal se dopisujícím členem Královského institutu britských architektů v Londýně.Gočár vzbudil pozornost již svými ranými díly – od roku 1906 pracoval se sochařem Stanislavem Suchardou (absolventem pardubické reálky) na modelu mohyly pro Bílou Horu. Roku 1909 šokoval Pražany svým návrhem na dostavbu Staroměstské radnice v podobě pyramidální Babylonské věže, jež by velmi výrazně změnila siluetu hlavního města. V téže době navrhl obchodní dům fy Wenke v Jaroměři se skleněným průčelím, nerealizován však zůstal jeho návrh na nemocnici v Podolí z let 1909-10, kde jeho návrh blokových pavilonů významně předstihl evropský vývoj.
Gočár navrhl m.j. v Praze kubistický slavný dům u Černé Matky Boží v Celetné ulici (1911-12) a ve stejném stylu i lázeňský pavilon v Bohdanči (1911-13). Od kubismu přešel k obloučkovému stylu (rondokubismu) v projektu Winternitzových automatických mlýnů v Pardubicích (po jejich požáru roku 1919). Jeho obloučky s vlaštovčími ocásky byly inspirovány pernštejnskou architekturou Pardubic a Nového Města nad Metují, jak si toho povšiml v 80.letech 20.století pražský architekt Ing. Karel Braný. Nejvýznamnější Gočárovou stavbou tohoto období byla pražská LEGIOBANKA na Poříčí (1921-23), na níž spolupracoval se sochařem Janem Štursou (legionářské motivy na fasádě budovy).
Gočár výrazně zasáhl do urbanismu První republiky svým regulačním plánem Hradce Králové (dokončeným roku 1928) a konstruktivistickými stavbami v tomtéž městě (Státní gymnázium 1923, Koželužská škola 1923-24, Mateřská školka 1926-27, Ředitelství státních drah 1927-32). Konstruktivistický je i jeho palác FÉNIX na Václavském náměstí v Praze, postavený v letech 1927-29 spolu s B. Ehrmannem. Podle odborníků je jeho nejlepším konstruktivistickým dílem chrám sv. Václava v pražských Vršovicích a vily na Babě (1929-30).
Spisovatel František Langer vzpomíná, že J.Gočár býval pravidelným návštěvníkem kavárny UNION na rohu Pernštýna a Národní třídy v Praze a popisuje jeho aristokratický zjev takto: „Architekt Gočár, pánsky elegantní, vyrovnaný, ukázněný, se smyslem pro účelnost, umělecký a obchodní praktik.“ Dobová fotografie jej ukazuje v Unionce s bratřími Čapky, kunsthistoriky A. Matějčkem a V. V. Štechem, F. Langrem a V. Hofmanem. Josef Gočár sám nerad psal, nezůstal po něm – jak si všiml arch. Z. Lukeš – žádný odborný text o architektuře. Jen v roce 1937 napsal nekrolog na TGM do časopisu SVU Mánes.
V průběhu druhé světové války Josef Gočár těžce onemocněl. Dožil se sice jejího konce, ale 10.září 1945 zemřel v Jičíně. Pohřben byl v Bohdanči se svou ženou, dcerou pardubického zámeckého sládka A. Chlada.
Literatura:
Heslo J .Gočár in: Kdo byl kdo ve 20.století, LIBRI Praha, 1995, s. 133-134.
F. Langer, Byli a bylo, SPN Praha 1991, s. 139.
Z. Lukeš, Hvězdy architektonického nebe, LN (orientace), 7.3.2020, s. 22.
