Plk. Karel Tiller a kpt. Miroslav Tiller

Představme si nyní rodinu, jejíž genealogie sahá až do občanské války O. Cromwella
proti Karlu I. Stuartovi v Anglii 17. století. Anglie dokonce již ve 14. století
poznala rebela Wata Tylera. Nestorem Tillerů z Bohdanče je prý však (podle textu
Ing. Claudie Kladivové na webu Tillerovy vily) Lynhart Tuller (nar. kolem 1673
v Tyrolích, zemřel 5. května 1733 v Horažďovicích), městský radní Horažďovic,
jenž ve dvou manželstvích zplodil 12 dětí (10. ledna 1698 syna Pavla, prapředka
bohdanečského plk. Karla Tillera). Tillerovi žili v Horažďovicích 3 generace. Pravnukovi
L. Tyllera Václavu Tillerovi se roku 1803 narodil syn Bernard Josef, dědeček
plk. K. Tillera. Tento Bernard měl se ženou Kateřinou 3 děti, m.j. syna Karla
(nar. 26. dubna 1848 v Nalžovských horách), otce plk. K. Tillera. Již Bernard Tiller se
usadil v Praze jako velkoobchodník a nájemce městských lázní (160 let po příchodu
L. Tyllera do Čech). Otec plk. K. Tyllera Karel se oženil roku 1876 s Annou Heřmanovou
a měl s ní 5 dětí, z nichž syn Karel I. zemřel krátce po narození roku 1880.
Karel II. Tiller, pozdější plukovník čs. armády, se narodil v Praze 10. dubna 1882.

I.
OTEC
Karel Tiller po studiích na gymnáziu a na obchodní akademii nastoupil vojenskou
službu v Pardubicích u 11. hulánského pluku cara Alexandra II. V roce 1904
se zasnoubil s Marií, roz. Schneidrovou /nar. 1891) ze zámožné pražské rodiny
(o ní viz dále), s níž se 11. ledna 1911 oženil. To již byl c.k. rytmistrem. Za Velké
války obdržel roku 1916 Signum laudis za statečnost na italské frontě. Když
však 3. listopadu 1918 Itálie uzavřela s Rakousko-Uherskem příměří, vojáci i oficíři
c. a k. armády v Itálii se stali válečnými zajatci, tedy i rytmistr K. Tiller. 29. listopadu
t.r. (tedy již fakticky po skončení války) Tiller vstoupil do čs. legie v Itálii,
jež byla zapojena po vzniku ČSR do bojů na Slovensku s maďarskými bolševiky
B. Kuna. Tiller patřil tehdy k 6. škadronové rotě čs. legií. Poté byl převelen na ministerstvo
obrany, kde byl pověřen náborem důstojníků do čs. jezdectva, později sloužil
u 6. dragounského pluku v Pardubicích a Bohdanči. Od 1. března 1925 byl již v důchodu.
V Bohdanči se angažoval i v komunální politice, od roku 1932 byl členem
městské finanční komise. Manželé Tillerovi v této době změnili svou vilu v Langrově
ulici čp. 38 ve společenský salon, v němž hostili i významné pražské osobnosti.
Karel Tiller psal pod pseudonymem Karel Bohdanecký i aforismy a básně, jež vydával
v Bohdanči vlastním nákladem (např. Aforismy pro dospělé a Předposlední
hulán). Protože v psaní poezie pokračoval i později v anglickém exilu, je škoda, že 

jeho tvorba není uváděna v literárních lexikonech Pardubicka. Za mobilizace roku
1938 velel 9. etapovému praporu 4. rychlé divize. Za Protektorátu Čechy a Morava se
zapojil aktivně do protinacistického odboje na Pardubicku (hlavně v Obraně národa
gen. Bílého). Podle knihy o Bohdanči (ed. D. Broncová, MILPO Praha 1998, s. 18–19)
v čele této odbojové skupiny pracovali poštmistr J. Hromádko, MUDr. R. Průcha, ředitel
EXPLOSIE Semtín Ing. J. Beneš, mistr této zbrojovky J. Novák a K. Tiller. Zprávy
o stavu výroby v EXPLOSII byly dodávány ústředí do Prahy. Na podzim 1941 byli
někteří z těchto odbojářů zatčeni. Po výslechu na pardubickém gestapu byli odvezeni
do vyšetřovací vazby v Drážďanech, kde se nad nimi v srpnu 1943 konal soud.
Karel Tiller byl poprvé zatčen 27. září 1942 se svou ženou Marií po útěku syna
Miroslava (nar. 1918), kpt. čs. armády, do Anglie. Rodiče byli odvezeni do věznice
gestapa v Pardubicích, t. zv. Pracovny a pak – bez výslechu – do koncentračního tábora
Svatobořice, kde byli teprve vyslýcháni pardubickým gestapem 11. ledna 1943.
Plk. Tiller byl obviněn z velezrady, vila v Bohdanči byla konfiskována. Plk. Tiller byl
poprvé vyslýchán gestapem – prý na udání – již v květnu 1942. Naštěstí se nezjistilo,
že v chatě K. Tillera na okraji Bohdanče byly uloženy trhaviny z Prahy, připravené
pro sabotáž v EXPLOSII, a že se v této době v chatě krátkou dobu ukrývali čs. výsadkáři
z Anglie. Jak prokázaly studie Adolfa Vondrky, porybný A. Hraba v Bohdanči
Na Sádkách ukrýval radistu J. Potůčka ze skupiny SILVER A s jeho stanicí
„Libuše“. 1/ Nevím však zatím nic o kontaktech plk. Tillera s mjr. Franjo Aubrechtem.
Profesně se oba museli dobře znát jako důstojníci jezdectva a téhož pluku.
A. Vondrka potvrzuje také Aubrechtovu účast na činnosti v Semtíně. Tiller byl v srpnu
1943 drážďanským soudem určen k 10 letům tvrdé káznice. Byl odvezen vlakem
přes Plauen, Nürnberg, Ingolstadt a Donauwörth do věznice v Kaisersheimu (cesta
trvala 3 týdny), kde se mezi 70 vězněnými Čechy setkal m.j. s L. Rašínem, synem
1. ministra financí ČSR A. Rašína a zetěm Masarykova kancléře P. Šámala Dr. Haberským.
Potom plk. Tiller pracoval i v továrně v Nördlingen a ve věznici v Landsbergu,
v níž A. Hitler ve 20. letech 20. století sepsal „Mein Kampf“, bibli německého
nacismu. V Landsbergu se dočkal osvobození americkou armádou (vojáci US Army
zabavili památeční exemplář „Mein Kampfu“, osvobození političtí vězni pak rozbili
mramorovou pamětní desku připomínající Hitlerův fešácký kriminál, v němž mohl
R. Hessovi diktovat svou knihu).
Přes válku byla v nacistickém 

vězení i Tillerova manželka Marie, roz. Schneiderová
(nar. v Praze 5. 5. 1891), jejímu otci MUDr. Ondřeji Schneidrovi patřilo soukromé
sanatorium na Vinohradech čp. 1771. Mariina matka Alžběta, rozená Trnková,
byla dcerou Jana Trnky, císařského rady a majitele Staroměstských mlýnů v Praze
(čp. 200–I.). Marie vzdělaná a zcestovalá, hovořila světovými jazyky, vynikala ve vaření
a ručních pracích. Byla duší salonu v jejich bohdanečské vile, kde její muž
– plk. K. Tiller – hrával na klavír. Za války byla internována v KT Svatobořice, kde
od jara 1943 odpárávala knoflíky z uniforem padlých vojáků a třídila šaty po ženách
a dětech zplynovaných v Osvětimi. Ke konci války (1945) byl tábor přestěhován
do Plané nad Lužnicí, kam přijela Rudá armáda. Paní Marie přežila útrapy

války nejen díky své odvaze a silné vůli, ale i díky solidaritě svých bohdanečských
přítelkyň, jež jí posílaly do Svatobořic potravinové balíčky. 2/ Paní Tillerová se tu
m.j. prý setkala i se sestrami gen. L. Svobody a manželkami generálů K. Klapálka,
A. Hasala-Nižborského a R. Viesta, kteří byli v exilu. Pomáhala tu m.j. lepit papírové
části na dětské hračky. 26. května 1945 se svým mužem a synem Miroslavem, jenž
se vrátil z Anglie, byla zase doma v Bohdanči.
To ještě šťastná rodina netušila, že je čeká druhá emigrace za komunistického
režimu, jenž se ujal moci pučem v únoru 1948. Roku 1962 emigrovali za synem Miroslavem
znovu do V. Británie (ten odešel již roku 1957). Karel Tiller se zde stal členem
Čs. obce legionářské v zahraničí a psával občas do ČSSR svým přátelům. Zemřel
(ve stejném roce jako jeho syn Miroslav) 26. ledna 1974. Paní Marie Tillerová krátce
po smrti svého muže odjela za příbuznou do Izraele, kde po krátkém pobytu zemřela
také. Datum jejího úmrtí a místo jejího hrobu nejsou zatím známy.
Poznámky:
1/ A. Vondrka, Mjr. jezdectva F. Aubrecht, studie v průvodci P. Šmejkala SILVER A,
vyd. Academia Praha 2018, s.13–19.
2/ Podle bohdanečské městské kroniky (s. 385) šlo o paní Pscheidtovou, Černohorskou
a Veselou.

II.
SYN

Tillerovi měli dva syny, staršího Karla (nar. 1912) a mladšího Miroslava, jenž
bude hlavním předmětem našeho zájmu. Ten se narodil 20. května 1918. V době
jeho studií na ČVUT v Praze nacisté uzavřeli 17. listopadu 1939 všechny vysoké
školy. Miroslav se 15.listopadu zúčastnil pohřbu J. Opletala a byl při něm vyfotografován
SS-many, kteří si všimli jeho nápadně bílého gumového pláště, takže jej zřejmě
považovali za jednoho z vůdců protestu. Při razii na kolejích zatčen však nebyl,
protože v nich nebydlel a po pohřbu odjel z Prahy do Bohdanče. Zaměstnali ho krátce
v Semtíně jako dělníka, a to až do příkazu, že továrny studenty VŠ zaměstnávat
nesmějí. Pak Mirek pracoval na statku F. Veselého. Pojal však úmysl odejít za hranice
a přidat se tam k odboji. Svěřil se s tím otci a poštmistru Hromádkovi, kteří ho
podpořili. Miroslav jako člen TJ Sokol se obrátil na sokolku Štěpánku Doležalovou
z Prahy, zdali by mu nepomohla k útěku. Ta jej svěřila jinému Sokolovi Paříkovi,
v jehož doprovodu M. Tiller 9. února 1940 se dostal na moravsko-slovenské hranice
střežené Němci a slovenskou Hlinkovou gardou. Pařík jej předal do péče vrchního
četnického strážmistra Jana Sluky, který jej v noci svěřil pašerákovi dobytka. Ten
ho zavedl na tajnou stezku. Mirek v noci zabloudil, takže se vrátil dokonce na území
Moravy. Jeho druhý pokus o přechod hranic se však již podařil. V mrazu až –30
stupňů C došel do Košic. Měl ssebou jen 50 K v kovových pětikorunách, protože 

Slovenský štát jiné naše peníze neuznával. Jako bonus si Miroslav nesl dopis francouzského
plk. G. Eponaie svému otci. Ten mu pak dobře pomohl ve Francii.

Celý článek naleznete ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka číslo 7-8/2021