Válečná kořist na švédském zámku Skokloster

Zámek Skokloster
Přenáším sem fakta o zámku z mé knihy Historický šerm jako umění a věda (256 stran, 105 obr. příloh), kterou jsem vydala v Norrköpingu v edici svého Vydavatelství Blanka Pragensis jako sv. 2 švédsky a sv. 3. česky.

Str. 47.- 48. in: citované dílo Historický šerm...
Ve švédském okrese Håbo 17 km severně od Uppsaly v jezeře Mälaren se nachází poloostrov. Na něm leží zámek Skokloster 1. Švédské jméno zámku obsahuje slova -kloster-klášter a -sko-bota, snad na základě tvaru místa na mapě (jako bota). Zámek byl postaven na místě dřívějšího kláštera Sko, založeného v roce 1225. „Na poloostrově severozápadně od Sigtuny, jakoby zarámován místy Skofjärden, Ekoln, Gorran a Oxen, leží původní klášter jeptišek cisterciáského řádu.“ 2 Během středověku obdržel klášter velký počet pozemků.
Po roce 1527 vzal král Gustav I. Eriksson Vasa do ruky klášterní správu a ponechal zbytek nějakých pozemků jeptiškám až na doživotí. Počet statků, které k tomu patřily, se zmenšoval. Po roce 1588 připadl klášter koruně.
Dne 10. srpna 1609 daroval Karel IX. polnímu maršálkovi Christerovi Sommemu celkem 22 lánů z původních klášterních pozemků v rámci kraje Sko. Když Somme o dva roky později kapituloval po dánské okupaci Kalmaru, byly mu pozemky odebrány a o čtyři dny později darovány 27-letému rytmistrovi/setníkovi Hermanu Wrangelovi odměnou za věrné služby.
Herman Wrangel pocházel ze staré estonské šlechty a do švédských služeb vstoupil před rokem 1608. Stal se polním maršálkem a říšským radou. Dne 3. prosince 1612 se na stockholmském zámku oženil s baronkou Margaretou Grip, která mu porodila dva syny: Carla Gustafa a Johana Mauritze. Po její smrti se Herman Wrangel oženil s Katarinou Gyllenstierna. Obě manželky pocházely z předních šlechtických rodů. Třetí manželka Amalia Magdalena pocházela z Nassau.
První manželka dostala darem od Hermana Wrangela pozemky Skokloster a 19 statků. Ve Skoklosteru se dne 13. prosince 1613 narodil výše jmenovaný syn Carl Gustaf Wrangel. V roce 1624 osiřel a podědil po své matce Skokloster, který byl prozatím pod otcovou správou. To již bylo v době krále Gustava II. Adolfa. Carl Gustaf Wrangel se roku 1641 stal jedním z předních švédských generálů a v roce 1645 nastoupil na místo generála Torstenssona. V roce 1640 se oženil s Annou Margaretou von Haugwitz která mu dala 11 dětí. 3 z nich přežily své rodiče. Nejstarší Margareta Juliana se v roce 1660 provdala za říšského radu Nilse Nilssona Brahe a zdědila Skokloster. Po smrti Nilse Nilssona Brahe napsala Margareta Juliana závětˇ, kde prohlašuje zámek jako dědictví nejstaršího syna nebo dcery, pokud se syn nenarodí. Až do roku 1930 tak přecházel zámek do rukou/vlastnictví dědiců rodiny Brahe. Posledním dědicem se stal v roce 1930 Fredrik von Essen, synovec (syn sestry) Magnuse Brahe. Od roku 1967 je zámek Skokloster majetkem státu.
Zámek Skokloster dal postavit Carl Gustaf Wrangel v letech 1654-76. Zvolil si k tomu architekta Caspara Vogela. Potom zaměstnal Nicodema Tessina staršího, aby Vogelův projekt 

vylepšil. Zámek Skokloster je dnes považován za jeden z nejpřednějších barokních zámků v Evropě z doby 17. století.
Knihovna ve Skoklosteru se skládá ze sbírek čtyř aristokratických rodin Wrangel, Brahe, Bielke a Scheffer, takže pochází z těch míst, kde ta která rodina bydlela. Celá sbírka dnes - 30.000 titulů – je zachována na zámku v sedmi sálech v nejvyšším patře a representuje švédskou šlechtickou kulturu od velmocenské doby až do 19. století. Po smrti Carla Gustafa Wrangela měla knihovna 2.400 exemplářů. Další generace majitelů –Brahe – přestěhovala do knihovny knihy svých knihoven ve Visingsborgu a Rydboholmu. V 18. století přibylo dalších 8.000 knih ze zámku Salsta od rodiny Bielke a konečně poslední knihovna přibyla od Magnuse Brahe.
Wrangel a další generace majitelů nesbírali knihy jako nostalgičtí sběratelé, nýbrž usilovali o čerstvou a kvalitní literaturu např. přes kupce ze severního Německa nebo přímo z knižního veletrhu ve Frankfurtu. Nákup knih byl realizován na základě jejich důležitého zájmu o to, co je obsahem každé knihy.
Wrangelova knihovna je nejdůležitější částí v počtu 18.000 titulů. V roce 1665 zadal Wrangel vypracování katalogu a knihy byly rozděleny do deseti oddělení – teologie, historie, topografie, přírodní vědy, právo, scholastika, ikonografie, lékařství, ekonomie, románské jazyky, atd. . V roce 1681 rozdělil historik Samuel Puffendorf všechny knihy do čtyř skupin podle dědiců. Na počátku 19. století provedl knihovník J. H. Schröder novou katalogizaci celé sbírky a rozdělil knihy podle tématu bez ohledu na dřívější majitele. Hřbety knih byly označeny zlatými písmeny na červené kůži, takže původní číslování se odstranilo. Mnoho rukopisných knih bylo předáno do Říšského archivu a tam je zachováno v oddělení sbírek Skoklosteru -Skoklosters samlingar-.
Největší hodnota knihovny spočívá v jejím celku, který je tak zmapováním šlechtické výchovy a kultury. Sbírky ukazují cíl této výchovy v době od 16. do 17. století. Tělo a duše byly vedeny k harmonii, což se zrcadlí v knihách z okruhů vědy a umění. Lutheránská teologie, cartesianská filosofie, právo, dějiny antiky, poslední utopie, astrologie, knihy hospodářské, knihy o člověku, zvířatech, rostlinách, knihy o navigaci, lovu a - šermu! Šermířská věda je samozřejmou součástí zámecké knihovny.
Konec úryvku ze šermířské knihy
Zámecké sbírky obsahují více než 50 000 eponátů a výše popisovaná knihovna 30 000 titulů. První inventář na zámku vůbec byl pořízen v roce 1672. Od roku 1701 každá nová generace majitelů inventáře pořizovala a obnovovala. Tak např. M. J. Brahe v roce 1794 sám napsal a prozkoumal inventář veškerého nábytku.
Moje bádání ve sbírkách začalo rozhovorem s tehdejším ředitelem zámku, který mi oznámil, že rakve v kryptě byly všechny zakoupeny, takže tím se vyloučila možnost nalézt tam rakve Pernštejnů. Téma mého bádání se potom obrátilo od Komenského k válečné kořisti.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 1-2/2022