Z HISTORIE VELKÉ PARDUBICKÉ - část 7.

Ten také dovezl z Anglie první smečku
anglických psů a lovčího Tomase Sketha. Ten však zemřel a na jeho místo nastoupil
Phillip Andrews. První překážkový dostihový mítink se konal v roce 1842 na lukách 

v Trnávce a trval pět dní. První dostih v místě závodiště se v témže roce konal zřejmě
u lesíka Cvrčkova. Členové Pardubické parforsní společnosti byli těmi, kdo za aktivní
účasti anglických lovčích o třicet let později založili Velkou pardubickou. Tak jako
u Velké národní osmatřicet let předtím v roce 1836, není jasné, zda zakladatelé této
nové pardubické steeplechase vůbec tušili, že založili dostih, který upoutá a udrží
pozornost po další jedno a půl století. Určitě si ale byli vědomi, že vytvářejí nejnáročnější
a nejatraktivnější steeplechase na evropském kontinentu.
Po tradici anglických lovčích parforsních honů není tedy tolik překvapivé, že
5. listopadu 1874 byli v sedle 11 ze 14 startujících koní angličtí profesionální žokejové
a že následně až do 1. světové války to byli oni, kdo dosahoval největších úspěchů
v dostihu.
George Sayers a Fantome
Prvními byla tato dvojice. Georgie Sayers se narodil 3. srpna 1849 v malé anglické
vesnici Gamlingay. Už ve svých dvaceti letech závodil v Německu. Jezdil jak rovinové,
tak překážkové dostihy. 4x vyhrál Velký hamburský handicap a německé Oaks a jezdil
také v Rakousko-Uhersku a Dánsku, kde vyhrál například skandinávské derby.
Minimálně 8x byl v Německu vyhlášen žokejem šampionem steeplechase. Společnost
lidí kolem dostihů byla tehdy mezi sebou propletena stejně jako dnes. Nevím sice
jak a kdy k tomu došlo, ale je zřejmé, že se tak Sayers musel potkat s baronem von
Crammem, který byl výborným amatérským jezdcem a stal se časem čtvrtým majitelem
Fantoma. Tento kůň měl ještě neuvěřitelnější kariéru, než jeho jezdec. Narodil
se ve Francii roku 1868 a během prusko-francouzské války v roce 1870 byl jako
mnoho jiných francouzských koní přesunut do Anglie. Nejprve běhal rovinové dostihy
a startoval na mnoha závodištích včetně Royal Ascotu, kde v dostihu Ascot Stakes
na 4 km doběhl čtvrtý. Před tímto dostihem byl prodán prvním majitelem Paulem
Aumontem Johnu Nightingaleovi, který jej posléze prodal vévodovi z Hamiltonu, jenž
pocházel ze skotského královského rodu. Ten koně přesunul zase do Francie, kde byl
v Chantilly připravován na překážkové dostihy. Svůj první překážkový dostih vyhrál
zase v Anglii, v Bristolu. V dalším, už zase ve Francii – Grand steeplechase de Dieppe
– doběhl jako druhý. Poté byl při otevření nového pařížského závodiště Auteuil v Boulogneském
lesíku, kde jsme v roce 2009 ustavili Crystal Cup, a vyhrál Prix d’Auteuil
Steeplechase. Poté byl znovu přesunut do Anglie, kde běžel několik dalších dostihů
jako přípravu na Velkou národní 1873. Vévoda z Hamiltonu jako majitel toužil po
druhém vítězství (první dosáhl jako majitel v roce 1876 s Cortolvinem) a Fantome byl
přihlášen a odstartoval s žokejem Johnem Pagem v sedle. Po polovině závodu stále
ve vedoucí skupině spadl na překážce Chair (židle). Nedlouho potom spadl i v Grand
steeplechase de France v Auteuil a zklamaný vévoda z Hamiltonu ho následně prodal
baronu von Crammovi za 25.000 franků. Protože byl von Cramm vynikající jezdec,
dalo se očekávat, že bude Fantoma sám jezdit, ale krátce nato se zranil při Grosse
Armee steeplechase při pádu ze svého jiného koně Duckinga. Měsíc před Velkou
pardubickou se jel dostih Grosse Badener Jagdrennen, kde vyhrál jiný von Crammův 

kůň Reed Nob a Sayers jel v jiném dostihu Duckinga a vyhrál, což zřejmě vedlo barona
k jeho angažovámí pro Velkou pardubickou 1874. V roce 1875 ještě Fantome už
s baronem Crammem v sedle vyhráli Grosse Hamburger steeplechase a sám Cramm
by jej určitě jel i ve VP, kdyby se Fantome nezabil v říjnu tohoto roku při steeplechase
na berlínském závodišti Hoppegarten. Tam je také pohřben a jistě právem dnes
v Pardubicích jezdí trolejbus s jeho jménem. Sayers startoval ve VP ještě dvakrát.
Jednou spadl a jednou byl s Bess třetí. Získal ještě řadu vítězství v Badenu a Berlíně.
Zemřel po začátku 1. světové války v srpnu 1914 a je stejně jako Fantome pohřben
v Hoppegartenu.
Richard Fletcher, George Williamson, E.Geoghean a další
Trojnásobný vítěz VP Richard Fletcher vyhrál VP v roce 1886 s Hannem, 1889
s Parisisí a 1891 s Lady Anne. Narodil se 4. 9. 1853 v Lawton Mooru u Manchesteru.
Nevíme, jak se dostal k dostihům, ani kdy přišel do Rakouska-Uherska, ale od první
poloviny 80 let pracoval pro knížete Thurn-Taxise a žil v Loučeni v lovecké chatě
a poté ve Mcelích. S Margaret měli spolu devět dětí. Byla zřejmě velmi pohledná
a měla různé aférky včetně toho, že ráda pila. O jeho divokém životě a ještě divočejších
vztazích s jeho ženou Margaret se ve vesnici dlouho vyprávěly různé zkazky,
možná i proto, že ona měla dlouhý vztah s knížetem, ze kterého vzešla zřejmě i jedna
z dcer. V každém případě minimálně jednou ve vzteku hodil svou ženu do žumpy
a vytáhl ji až poté, co mu slíbila, že už nebude pít. Daleko více udivující ale byla
jeho jezdecká kariéra. Velkou pardubickou jel minimálně 17x a to s následujícími
výsledky; 1880 – 4., 1881 – 2., 1882 – padl, 1886 – 3., 1884 – nedokončil, 1885 – 4.,
1886 – vítěz, 1887 – 3., 1888 – 3., 1889 – vítěz, 1890 – 2., 1891 – vítěz, 1892 – vyhrál
s Wolem, ale byl diskvalifikován pro nedodržení dráhy stejně jako druhý Geoghean
na Lady Anne, 1893 – 4., 1895 – zadržel koně, 1900 – 2., 1902 – padl. V historii
se mu o sto let později přiblížil se 14 starty Kamil Kuchovský a byl překonán až Josefem
Váňou. Mimo VP vyhrál mnoho dalších dostihů, m.j v roce 1884 „Grosse Wiener
Sommer Steeplechase“. V roce 1885 byl vyhlášen šampion žokejem za 9 vítězství
ve 25 dostizích. V roce 1893 závodil v 51 dostizích, 6x zvítězil a 14x byl druhý. Svůj
život dožil v Loučeni roku 1926. Jeho žena zemřela v roce 1902 a oba jsou pohřbeni
v nedaleké Bošině, stejně jako tři z jejich dětí. Náhrobky jim zřejmě zaplatil kníže
Taxis. Za poměrně podrobný popis jejich životů vděčíme potomkům, zejména pravnuku
Petrovi, kteří v Čechách dodnes žijí. Jsou uvedeny i ve dvou knihách – Velká
pardubická od Pavla Kováře a Příběhy dvou dostihů, Velké pardubické a Velké
národní od Johna Pinfolda a Kamily Pecherové.
George Williamson je jediným člověkem, který vyhrál oba tyto dostihy – Velkou
pardubickou dvakrát – v roce 1890 s Alphabetem a 1893 s Hadnagym a Grand National
v roce 1890 s Manifestem. Jediným, kdo se mu mohl přiblížit, byl kníže Karel
Kinský, který vyhrál v roce 1881 Grand National s klisnou Zoedone. On ale VP
nikdy nejel, protože žil převážně ve Spojeném království a klisnu Zoedone mu někdo
otrávil. Stal se ale jediným člověkem, který vlastnil vítězné koně obou dostihů.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 9-10/2022