ZANIKLÉ PARDUBICKÉ FIRMY NA VÝROBU ZAŘÍZENÍ PRO MLÝNY

Čtenáři u firmy Prokop jistě neunikla dvě jména, a to inž. Karel Branberger
a Josef Machaň. V této době byl inž. Branberger zaměstnán u fy Prokop jako konstruktér.
Později Branberger působil jako profesor pardubické průmyslové školy strojnické.
Odtud byl po vzniku republiky vyslán v roce 1919 do Břeclavi, aby zde převzal vedení
německé mlynářské školy a připravil její zestátnění. Přes krušné začátky, kdy se ve
městě objevily plakáty vyzývající k oběšení inž. Branbergera, tento bývalý zaměstnanec
fy Prokop svůj úkol splnil a už v září zahájila škola svou úspěšnou činnost,
aby pak po různých peripetiích skončila v roce 1945 v Pardubicích jako VPŠM (Vyšší
průmyslová škola mlynářská), posléze jako SPŠPT, nyní Střední průmyslová škola
potravinářství a služeb. Bohužel na škole snad nestuduje v současné době žádný posluchač
oboru mlynář. Rovněž již neklape školní mlýn, který je technickou památkou
(téměř vše je ve dřevě, skleněné potrubí, zde použité, je dnes zakázané).
Porovnáme-li inzerát fy Prokop z roku 1911 (je rovněž součástí adresáře), zjistíme,
že firma mimo vodní turbíny (ty musela vyrábět každá mlynářská firma) dodávala
i zařízení pro cihelny v nejlepším a nejmodernějším provedení. Na hlavičce firemních
dokladů fy Hübner & Opitz jsou ještě jako výrobek firmy uváděna vodní kola! Rovněž
tato firma dbala (alespoň dle přiloženého obrázku z roku 1911 – správní budova na
třídě Jana Palacha čp. 324 dosud existuje) na úpravu závodu, včetně parku, kompletovaného
vodotryskem, dnes se používá termín vodní prvek.

Okolo roku 1920 měla firma Hübner & Opitz asi 1250 zaměstnanců, dvojnásobek
toho, co fy Prokop. Náš skromný text je kompletován obrazovou přílohou pro pamětníky.
Pohled z Palackého třídy (je z roku 1915) pamatujeme téměř všichni, ovšem se
změněným obrazem po levé straně na konci za továrnou. Dnes je v místě zeď, čekající
na realizaci úmyslů developerů. Pohled na továrnu z roku 1911 (rovněž součást
adresáře – fot. Stoklas), ještě nezná úplnou čelní frontu objektu továrny do Palackého
ulice, zná však vodotrysk v místě, kde byla za minulého režimu jeden čas vrátnice
(vedle dnešní výškové budovy čp. 227).
Obrázek z roku 1930 ukazuje malovaný pohled na továrnu v roce 1930. Čím větší
byl obolus, který umělec za svůj výtvor obdržel, tím lépe továrna na obrázku vypadala.
Povšimněte si parkové úpravy v pravé části pohledu. Konečně další pohled z roku 1930
ukazuje pana šéfa v jeho kanceláři. Jistě netušil, že za tři roky se připojí k většině.
Další v adresáři uvedené jméno patří Josefu Machaňovi, v té době správci dílen
fy Prokop. Něco před rokem 1925 se udělal pro sebe a vlastnil firmu s názvem
Machaň a spol. v tehdejší Pražské ulici, nyní k Vápence.
Firma vyráběla obdobný sortiment jako fy Prokop a zanikla někdy před okupací
(zřejmě díky konkurenčním tlakům). Na jejím místě zřídila náchodská firma Kudrnáč
závod na výrobu pneumatik. Po znárodnění zde byl n. p. Pragoděv, později Triola.
Zánik firem TMS (v nejlepších létech, éra ing. Hnízdila, měla firma cca 3.000 zaměstnanců,
roční obrat 1 mld Kč) a obnovené firmy Prokop – mlýnské stroje je natolik
živý, že bude vhodný časový odstup ke zpracování tohoto tématu. Skutečnost je však
taková, že v Pardubicích (vyjma drobných garážových firem) již výroba mlýnského
zařízení, sil a krmiváren neexistuje. Čestnou výjimkou je snad fy GAMA Pardubice,
která však nemůže nahradit objemy, vyráběné především fy TMS.