Vila Tugendhat / hrad Špilberk
Odjezd do Brna 7:13 hod. vlak RegioJet nebo 7:06 vlak ČD. 1.skupina (pouze pro předem přihlášené) – od 10 hod. prohlídka vily Tugendhat, komentovaná prohlídka náměstí Míru, Svobody, „Zelňák“. Ved. Z. Buryánková 2.skupina – Hrad Špilberk a okolí, komentovaná prohlídka Moravského nám, nám. Svobody, „Zelňák“. Ved. A. Milatová. Délka trasy 9 km. Návrat 16:55 hod. ČD / RegioJet 17:42 hod. Turistická vycházka týmu A pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka. Na vlastní zodpovědnost.
typ akce: Turistické vycházky
Podle Javorky do Ostroměře
Šárovcova Lhota, Libín, údolí Javorky. NS E. Štorcha a K. Zemana, Ostroměř. Délka trasy 7km. Odjezd ČD v 7,29h. Návrat ČD v 15,28/16,28h. Vede Jana Votrubová. Občerstvení s sebou. Turistická vycházka týmu B pro méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka. Na vlastní zodpovědnost.
typ akce: Turistické vycházky
Prohlídka vily Tugendhat
Pozvánka Klubu přátel Pardubicka na prohlídku vily Tugendhat v Brně (zapsané na seznamu kulturního dědictví UNESCO). Přihlásit se k účasti je možné v kanceláři Klubu přátel Pardubicka, kde bude od každého účastníka vybírána částka 450 Kč.
Sraz účastníků bude v 9 hodin před brněnským hlavním nádražím. Možná doprava individuálně vlakem RJ 1031 s odjezdem v 7:13 h nebo ČD R19 Svitava s odjezdem v 7:00 z pardubického hl.n. Jízdné si hradí každý sám. Prohlídka trvá 90 minut, po jejím skončení bude následovat komentovaná prohlídka Brna. Těší se na Vás Alena Milatová a Zdena Buryánková.
typ akce: Výlety do historie
Autobusem za pardubickými stromy
Přírodovědná vycházka s dendrologem V. Hauptem. Odjezd je ze zastávky MHD Třída Míru historickým autobusem Karosa. Cena 50 Kč za každého účastníka se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Z Přelouče do Řečan
Přírovovědná vycházka pod vedením Jiřího Rejla. Po pravém břehu Labe (Slavíkovy ostrovy, Labské hrčáky), odbočka do Semína (kostelík, zámeček alias pivovar - Gočárovo rodiště, chráněné území Semínský přesyp s kvetoucím kriticky ohroženým kozincem písečným), ústí Opatovického kanálu do Labe, dojdeme na most do Řečan. V kavárně a pivnici Pod Lipami na nás bude čekat starostka obce Michaela Matoušková (bývalá radní Pardubického kraje, dnes náměstkyně ministra zdravotnictví).
Odjezd bude vlakem ČD v 8:57 h z hlavního nádraží v Pardubicích, zahájení vycházky je v 9:15 před nádražím v Přelouči. Vstup zdarma. Délka pěší trasy 12 km.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Thunové a Choltice
Stavovského povstání, dramaticky zahájeného
vyhozením dvou místodržících a jejich písare
z okna radnice, dokázali mnozí predstavitelé
šlechtického stavu v Cechách využít k tomu,
aby bud o celý svuj majetek prišli, nebo ten svuj
dosavadní mnohonásobne rozšírili. Do té druhé
skupiny patril bezesporu Kryštof Šimon Thun
(1582–1635), príslušník starého tyrolského
rodu, který se v Cechách objevil jako vojevudce
ve službách rádu Johanitu (zastával hodnost
velkoprevora v Uhrách a komtura olešnické,
chebské a ložanské komendy). Dokonale využil
svého postavení u císarského dvora (byl tajným
radou a nejvyšším hofmistrem císare Ferdinanda)
a hned po porážce stavu zacal nakupovat
konfiskované statky.V letech 1623 až 1630 tak získal znacný majetek v severních
a východních Cechách: Choltice, Svojšice a Svincany (1623 – zkonfiskované Gerštorfum
z Gerštorfu), Klášterec nad Ohrí a Šumburk (1623 – Fictumové z Fictumu), Egerberk
a Felixburk (1623 – Štampachové ze Štampachu), Decín, Bünaburg, Schönstein
a Jílové (1628/29 – rytíri z Bünau), Letovice (1630 – ze Sonnenštejna) a Petipsy (1630
– Hrobcictí z Hrobcic). Uvedené statky získal Thun za velmi výhodných podmínek,
protože odhady konfiskacní komise byly znacne podhodnocené a splátky za zabavené
zboží byly stanoveny tak benevolentne, že ke konecnému zaplacení došlo mnohdy až
po nekolika desetiletích. Aby majetek po jeho smrti nepripadl Johanitum, vymohl si
Kryštof Šimon v roce 1624 na papeži Urbanovi VIII. povolení volného odkazu a vše
prevedl na svého staršího bratra Jana Cypriana (1569–1630). V roce 1629 byl i se
svými príbuznými povýšen do hrabecího stavu s titulem „von Thun und Hohenstein“
(podle rýnského hrabství Hohenstein, která dostal rok predtím od císare do zástavy).
Zemrel v roce 1635 na následky zranení, které utrpel v bitve u Nordlinku.
Syn Jana Cypriana Jan Zikmund (1594–1646) rozdelil majetek mezi tri své syny
a ti z nich poté vytvorili rodinné majoráty – klášterecký, decínský a choltický. Majitelem
Choltic se stal Romedius Konstantin (1641–1700), který zde nechal postavit
zámek v rane barokním slohu. Nad vchodem do zámku jsou umísteny spojené erby
Romedia Konstantina a jeho manželky Františky Barbory ze Salm-Neuburgu.
Romediuv jediný syn Jan František (1683–1719) zemrel bez potomku a vdova Marie
Josefa z Valdštejna (podruhé provdaná za hrabete Tapparelli di Lagnasco) musela
pro velkou zadluženost choltické panství v roce 1721 prodat. Držitelem Choltic se tak
stal Václav Chotek z Chotkova a po nem Norbert z Trautmannsdorfu, ale již o deset
let pozdeji je koupila Marie Filipina Thunová rozená z Harrachu z decínské vetve pro
svého syna Jana Josefa (1711–1788). Tak se všechna tri thunovská panství ocitla nacas
v držení jediného clena rodu. Po smrti Jana Josefa došlo k opetnému rozdelení majorátu
a choltické panství se dostalo nejmladšímu synovi Janu Josefovi (1742–1811).
V držení jeho potomku pak zustalo až do roku 1945.
Puvodní erb Thunu tvoril modrý štít se zlatým kosmo položeným brevnem a v klenotu
dva modré buvolí rohy, pravý s kosmým a levý se šikmým zlatým pruhem. Pocátkem
15. století dal tyrolský vévoda Fridrich IV. Thunum do zástavy hrad Königsberg
a 22. kvetna 1516 povolil císar Maxmilián I. Bernardovi z Thunu, aby königsberský
znak (polcený štít, v pravém stríbrném poli polovina cerveného orla vyrustající z pulící
cáry, v levém cerném poli stríbrné brevno) zaclenil do svého erbu tak, že vznikl
ctvrcený štít s puvodním erbem v prvním a ve ctvrtém poli a se znakem Königsbergu
ve druhém a ve tretím poli. K prilbe s thunovským klenotem pribyla druhá se složenými
orlími krídly, zadním stríbrným s polovinou cerveného orla a predním cerným
se stríbrným brevnem (nebo se také používalo jediné krídlo s königsberským znakem).
K další zmene došlo 9. brezna 1604 pri povýšení Thunu do baronského stavu,
kdy jim arcivévoda Maxmilián povolil, aby do svého znaku pridali erb vymrelého
rodu Caldes, po kterém Thunové zdedili celý majetek již v roce 1464. Erb Caldesu
tvoril cervený štít se stríbrným brevnem a v thunovském znaku se používal jako
strední štítek. Mezi dosavadní dve prilby pribyla tretí s rostoucím cerveným jednorožcem
se stríbrným pruhem. Protože znak Caldesu byl shodný s rakouským, bylo
stanoveno, aby se do stríbrného brevna kladla cervená hvezda; Thunové se tomu ale
odmítli podrídit a v diplomu, kterým byli povýšeni do hrabecího stavu (jako Thun-
-Hohensteinové) se už o hvezde nepíše. 19. cervence 1911 byl František Antonín
Thun-Hohenstein z decínské vetve povýšen do knížecího stavu a mohl tedy výše popsaný
znak klást na knížecí plášt splývající z knížecí koruny. Ke knížecímu znaku
byli také pridáni štítonoši – dva cervení jednorožci se stríbrným pruhem.
Literatura:
Ottuv slovník naucný XXV., Praha 1906.
Tomáš V. Bílek: Dejiny konfiskací v Cechách po r. 1618, Praha 1882.
August Sedlácek: Hrady, zámky a tvrze království ceského I., Praha 1882.
J. Županic: Encyklopedie knížecích rodu zemí Koruny ceské, Praha 2001.
