Thunové a Choltice

V letech 1623 až 1630 tak získal znacný majetek v severních
a východních Cechách: Choltice, Svojšice a Svincany (1623 – zkonfiskované Gerštorfum
z Gerštorfu), Klášterec nad Ohrí a Šumburk (1623 – Fictumové z Fictumu), Egerberk
a Felixburk (1623 – Štampachové ze Štampachu), Decín, Bünaburg, Schönstein
a Jílové (1628/29 – rytíri z Bünau), Letovice (1630 – ze Sonnenštejna) a Petipsy (1630
– Hrobcictí z Hrobcic). Uvedené statky získal Thun za velmi výhodných podmínek,
protože odhady konfiskacní komise byly znacne podhodnocené a splátky za zabavené
zboží byly stanoveny tak benevolentne, že ke konecnému zaplacení došlo mnohdy až
po nekolika desetiletích. Aby majetek po jeho smrti nepripadl Johanitum, vymohl si
Kryštof Šimon v roce 1624 na papeži Urbanovi VIII. povolení volného odkazu a vše
prevedl na svého staršího bratra Jana Cypriana (1569–1630). V roce 1629 byl i se
svými príbuznými povýšen do hrabecího stavu s titulem „von Thun und Hohenstein“
(podle rýnského hrabství Hohenstein, která dostal rok predtím od císare do zástavy).
Zemrel v roce 1635 na následky zranení, které utrpel v bitve u Nordlinku.
Syn Jana Cypriana Jan Zikmund (1594–1646) rozdelil majetek mezi tri své syny
a ti z nich poté vytvorili rodinné majoráty – klášterecký, decínský a choltický. Majitelem
Choltic se stal Romedius Konstantin (1641–1700), který zde nechal postavit
zámek v rane barokním slohu. Nad vchodem do zámku jsou umísteny spojené erby
Romedia Konstantina a jeho manželky Františky Barbory ze Salm-Neuburgu.
Romediuv jediný syn Jan František (1683–1719) zemrel bez potomku a vdova Marie
Josefa z Valdštejna (podruhé provdaná za hrabete Tapparelli di Lagnasco) musela 

pro velkou zadluženost choltické panství v roce 1721 prodat. Držitelem Choltic se tak
stal Václav Chotek z Chotkova a po nem Norbert z Trautmannsdorfu, ale již o deset
let pozdeji je koupila Marie Filipina Thunová rozená z Harrachu z decínské vetve pro
svého syna Jana Josefa (1711–1788). Tak se všechna tri thunovská panství ocitla nacas
v držení jediného clena rodu. Po smrti Jana Josefa došlo k opetnému rozdelení majorátu
a choltické panství se dostalo nejmladšímu synovi Janu Josefovi (1742–1811).
V držení jeho potomku pak zustalo až do roku 1945.
Puvodní erb Thunu tvoril modrý štít se zlatým kosmo položeným brevnem a v klenotu
dva modré buvolí rohy, pravý s kosmým a levý se šikmým zlatým pruhem. Pocátkem
15. století dal tyrolský vévoda Fridrich IV. Thunum do zástavy hrad Königsberg
a 22. kvetna 1516 povolil císar Maxmilián I. Bernardovi z Thunu, aby königsberský
znak (polcený štít, v pravém stríbrném poli polovina cerveného orla vyrustající z pulící
cáry, v levém cerném poli stríbrné brevno) zaclenil do svého erbu tak, že vznikl
ctvrcený štít s puvodním erbem v prvním a ve ctvrtém poli a se znakem Königsbergu
ve druhém a ve tretím poli. K prilbe s thunovským klenotem pribyla druhá se složenými
orlími krídly, zadním stríbrným s polovinou cerveného orla a predním cerným
se stríbrným brevnem (nebo se také používalo jediné krídlo s königsberským znakem).
K další zmene došlo 9. brezna 1604 pri povýšení Thunu do baronského stavu,
kdy jim arcivévoda Maxmilián povolil, aby do svého znaku pridali erb vymrelého
rodu Caldes, po kterém Thunové zdedili celý majetek již v roce 1464. Erb Caldesu 

tvoril cervený štít se stríbrným brevnem a v thunovském znaku se používal jako
strední štítek. Mezi dosavadní dve prilby pribyla tretí s rostoucím cerveným jednorožcem
se stríbrným pruhem. Protože znak Caldesu byl shodný s rakouským, bylo
stanoveno, aby se do stríbrného brevna kladla cervená hvezda; Thunové se tomu ale
odmítli podrídit a v diplomu, kterým byli povýšeni do hrabecího stavu (jako Thun-
-Hohensteinové) se už o hvezde nepíše. 19. cervence 1911 byl František Antonín
Thun-Hohenstein z decínské vetve povýšen do knížecího stavu a mohl tedy výše popsaný
znak klást na knížecí plášt splývající z knížecí koruny. Ke knížecímu znaku
byli také pridáni štítonoši – dva cervení jednorožci se stríbrným pruhem.
Literatura:
Ottuv slovník naucný XXV., Praha 1906.
Tomáš V. Bílek: Dejiny konfiskací v Cechách po r. 1618, Praha 1882.
August Sedlácek: Hrady, zámky a tvrze království ceského I., Praha 1882.
J. Županic: Encyklopedie knížecích rodu zemí Koruny ceské, Praha 2001.