80. výročí transportů židovského obyvatelstva do Terezína

Lidé zařazovaní do transportů se na základě obsílky shromažďovali na určených místech ve větších českých městech, kde byly v několika dnech vyřizovány administrativní záležitosti. Před nástupem do transportu museli odevzdat veškerý majetek a ponechat si maximálně 50 kg zavazadel. V Pardubicích byla na konci listopadu 1942 pro účely shromaždiště přechodně vyklizena budova obchodní akademie. Školní budova jako taková byla vhodná pro soustředění většího množství lidí a blízkost tehdejšího pardubického nádraží umožňovala odvést je v brzkých ranních hodinách k vlaku bez případné nežádoucí pozornosti veřejnosti.

Lidí z Pardubic a blízkého okolí se ve většině případů týkal druhý z transportů, tedy Cg z 9. prosince 1942. V praxi to pro ně znamenalo, že své domovy museli opustit již 6. prosince        a dostavit se na shromaždiště do Pardubic. V budově pardubické obchodní akademie strávili tři dny a tři noci a již se odtud nesměli vzdalovat. Museli také odevzdat peníze a zbývající cennosti, ponechat si směli jen snubní prsteny. Ve škole se tísnilo šest stovek lidí, stravování probíhalo v provizorní kuchyni zřízené na školním dvoře. Problémem bylo zejména spaní, místnosti byly přeplněné a lidé spali na zemi na starých matracích. Poslední noc se již pravděpodobně nevyspali skoro vůbec, neboť již od 2 hodin v noci byli po padesáti odpočítáváni a eskortou německé policie s puškami a bodáky odváděni na nádraží k vlaku. Soupravy sestavené z osobních vagonů 3. třídy byly vypraveny do zastávky Bohušovice nad Ohří a zbývajících asi 2,5 kilometru do Terezína pak museli lidé absolvovat pěšky, neboť železniční vlečka z Bohušovic do Terezína byla v té době teprve ve výstavbě.

V době příjezdu pardubických transportů do Terezína se přeplněné ghetto pohybovalo na hranici své ubytovací kapacity a začínaly z něho být vypravovány transporty do vyhlazovacích táborů na východě, zejména do Osvětimi. Přeplněnost ghetta byla zřejmě           i důvodem, proč velké množství lidí z pardubických transportů bylo posláno do Osvětimi již v lednu 1943. Naprostá většina zbývajících je v tomto osudu v dalším průběhu let 1943           a 1944 dříve či později následovala. Celkem 151 lidí, převážně těch starších, zemřelo do konce války v Terezíně. Z celkového počtu 1 258 lidí deportovaných počátkem prosince 1942 z Pardubic do Terezína se osvobození dožilo pouze 92 osob.

Pardubice si smutné výročí připomněly ve čtvrtek 8. prosince 2022 z iniciativy Státního okresního archivu Pardubice a za podpory Krajského úřadu Pardubického kraje. Na budově obchodní akademie byla odhalena nová pamětní deska, připomínající, že začátkem prosince roku 1942 byla škola určena jako shromaždiště pro Židy deportované do koncentračního tábora v Terezíně. Autorem grafického návrhu desky je student Střední školy cestovního ruchu a grafického designu v Pardubicích Filip Slach. Později odpoledne se v sídle krajského úřadu konala vzpomínková akce, na které byly připomenuty historické souvislosti transportů   a zazněla zde také autentická svědectví jejich účastníků. Hlavním bodem programu pak byla česká premiéra amerického dokumentu Return to Auschwitz: The Survival of Vladimir Munk, který zachycuje životní příběh pardubického rodáka Vladimíra Munka, který byl se svými rodiči v prosinci 1942 deportován z Pardubic do Terezína a později do Osvětimi. Vladimíru Munkovi se podařilo holocaust přežít, v dospělosti odešel do USA a začátkem roku 2020 se po 75 letech do Osvětimi poprvé vrátil, aby se zde zúčastnil pietního aktu k výročí osvobození tohoto vyhlazovacího koncentračního tábora. Na vzpomínkové odpoledne do Pardubic ze zámoří přicestovala také spoluautorka filmu paní Julie Canepa. Film v anglickém znění s českými titulky je dostupný také na internetu na adrese:

https://vimeo.com/ondemand/returntoauschwitz