Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Anketa

Anketa
Zveme Vás
23.01.2019 16:00

Architektura Pardubic dle arch. M. Petráně

Koná se v ulici Ve Smečkách 25 v Praze 1.

typ akce: Pražská pobočka KPP

23.01.2019 18:00

Energetická krize 1979 a další nejen mrazivé události devítkových let

Přednáška připomene několik k regionu se vážících událostí, které se udály v letopočtech končících devítkou. Kíná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského nám. v Pardubiících. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

27.01.2019 09:20

Samá voda z Lázní Bohdaneč až do Přelouče

Lázně Bohdaneč – ryb. Rozhrna + Skříň – Přelovice – Sopřečský kanál – Buňkov - Lohenice – Přelouč. Délka trasy 14,5 (12,5) km. Odjezd v 9:21 hod. MHD 3 – Hl.n , návrat v 14:02 hod.; 14:29 hod. na hl.n. Vedoucí L. Kvapilová. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

03.02.2019 09:30

Zima v okolí Pardubic

Valy u Přelouče – Opočínek – Lány na Důlku – Srnojedy – Pardubice. Délka trasy 12 km. Odjezd v 9:34 hod. vlakem z hl.n , návrat v 13:30 hod. na hl.n. Vedoucí O. Svobodová. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

09.02.2019 08:00

Divoká Šárka

Divoká Šárka – Hradiště – Džbán – Letná – Staroměstské nám. – Klementinum. Délka trasy 11 km. Odjezd v 8:01 hod. vlakem z hl.n , návrat v 15:21 hod. na hl.n. Vedoucí J. Benda. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

Archiv aktualit

Odboj a povstání v Holicích r. 1945 - II. část

obrázek k článku Díky stále se přibližující Rudé armádě začali mnozí lidé dýchat svobodněji. Cítili již blížící se osvobození. V sobotu 5. května 1945 bylo v Holicích už od rána rušno. Kolem desáté hodiny dopolední bylo vyhlášeno, že v Praze vypuklo povstání. Výuka byla přerušena a žactvo posláno domů s radou, aby si dávali pozor na německé vojáky. Jako signál partyzánům vyvěsil jistý pan Třasák na triangulační bod Kamence prapor. Mezi 10. a půl jedenáctou hodinou dopolední vpochodovali na náměstí směrem od Starých Holic ve čtyřstupech partyzáni. Jejich velitel z okna radnice vyhlásil veřejně odboj. Projev z okna měl i řídící učitel František Pilný, který vedl ilegální Národní výbor. Všech se rázem zmocnilo nadšení. Dlouho utajovaná nenávist propukla. Jsou odzbrojováni kolemjdoucí četníci, lidé strhávají německé nápisy, všude se objevují trikolory, domy jsou vyzdobeny vlajkami. Každý se chtěl nějak zúčastnit. Městský rozhlas hrál melodie Smetanovy Mé vlasti. Jak asi působila výzva velitele "Kečkemetu" majora Pfaffelhubera, aby se všichni dělníci, zaměstnaní v továrně, navrátili do práce.Ti se však již vydali k vagónům pro zbraně. A zde, při přestřelce s ustupující stráží padl první člověk - šestnáctiletý Jiří Balcar, student II. ročníku učitelského ústavu v Chrudimi. Lékařská zpráva hovoří o střelných ranách do prsou, za ucho a do spánku. Podle sdělení matky utrpěl i rány bodákem do jater. Získané zbraně se odvážely na radnici ze které se tak stala hlavní zbrojnice. Zde se zbraně přidělovaly občanům. O tom se vedly přesné záznamy, neboť se chtělo zabránit, aby se zbraně dostaly do rukou mladistvým. Pušek bylo dost, ale náboje ve vagonech byly většinou maďarské a do pušek německé výroby nepasovaly. Muselo se tedy šetřit střelivem. Na pušku bylo 3-5 nábojů. Krom pušek se dostaly povstal cům do ruky i panzerfausty a pět děl. Jedno bylo umístěno u železničního přejezdu na silnici na Vysoké Mýto, jedno bylo na Starých Holicích a tři zatím zůstala na náměstí. Silnice do Vysokého Mýta byla též zablokována vagony a po městě se spustily protitankové zátarasy, čímž byl průjezd městem znemožněn. Kol města byly rozestavěny hlídky, na kostelní věži zřídili Holičtí pozorovatelnu. Zřídili rovněž i stanici Červeného kříže, kde sestrám pomáhali holičtí Junáci.
Již od rána byla Hirschova továrna odpojena z telefonní sítě a nyní byl podniknut útok proti tamní posádce. Posádku tvořilo přibližně 40 vojáků, opatřených vysílačkou (ta také rozšířila zprávu o povstání). Nejdřív ale byl učiněn pokus o vyjednávání. Němci v odpověď na výzvu, aby vyklidili objekt, odpověděli zastřelením partyzánského vyjednavače. Vedle stojící tlumočník v odvetu zabil dva Němce a poté se stihl stáhnout, než nastala všeobecná přestřelka. Mezi první mrtvé v řadách povstalců patří Josef Pešek, který byl střelen do hlavy na střeše továrny, na niž se dostal po hromosvodu. Dalšími obětmi při boji o " Kečkemet" se stali Rudolf Bílek a bývalý italský legionář z 1. světové války Alois Jilemnický. Po ztrátách i na německé straně došlo k dohodě o vzájemném neútočení.
Tou dobou se také městem snažilo projet na Vysoké Mýto německé auto. Až na náměstí u Občanské záložny vrhl student Kment pod auto granát.Ten auto zdemoloval. Němci ale uprchlí do domu pana Vohralíka, kde se ještě půl hodiny bránili. Při jedné z přestřelek na náměstí byl také zraněn zámečnický učeň Zdeněk Formánek, mezi svými vrstevníky znám pod přezdívkou " Bosambo ". Stál mezi četníkem Proškem a Uhlířem, když ho zbloudilá kulka trefila do břicha. Zemřel při převozu do hradecké nemocnice.
Během odpoledne přišlo též telefonické volání z Rovně, kde došlo k boji s příslušníky Todtovy organizace, která obsadila místní školu. Holice tam vyslaly auto dobrovolníků. Ti se později dostali do krize, když Němci nasadili do boje i tank. Kolem 35 lidí bylo zajato. V boji padlo asi 16 lidí.
Nejvíce útoků na Holice přicházelo po silnici od Vysokého Mýta. To již také Praha volala o pomoc a Holičtí si jasné uvědomovali, že silnici na Prahu musí udržet i nadále neprůchodnou. Z vesnice Ostřetín, která leží na státní silnici asi 2 km od Holic směrem na Mýto, přicházejí zprávy o pohybu Němců. Jednotlivá obrněná auta jsou buď likvidována palbou, nebo donucena k obrácení. Během pozdního odpoledne Ostřetín hlásí pohyb většího počtu aut směrem na Holice. Jedna bojová skupina zaujala místo mezi Starými Holicemi a silnicí, druhá na hřbitovním kopci. Přijíždějící kolona byla vzata do křížové palby. O boji s kolonou B. Odehnalová ve své studii píše: "Došlo k tvrdému boji. Některá vozidla byla zneškodněna palbou do pneumatik a motorů. Posádka z aut vyskákala, kryla se za nimi a střílela na naše bojovníky. Jiná vozidla se pokusila uniknout po cestě ke Starým Holičům. Ale tam na ně zahájili naši palbu z lesa. Někteří Němci se vzdali, ostatní k tomu byli donuceni. Zadní auta se obrátila na útěk. Podařilo se však jen jedinému uniknout zpět k Ostřetínu a na Vysoké Mýto".
Večer činil stav asi 100 zajatých nepřátel. Kolem deváté hodiny partyzáni odjeli do lesů. Bylo rozestavěno 12 hlídek po obvodu města. Počítaly se i ukořistěné zbraně. Vedle ručních zbraní to bylo i 11 kulometů. Žel, nedostávalo se munice. Telefonisté z pošty hlásili, že v Pardubicích, Hradci Králové, Vysokém Mýtě, Chrudimi a jinde mají nacisté situaci stále pevně v rukou. To ovšem postavení Holic značně ztěžovalo. Jen Malá Čermná nad Orlicí vyslala do Holic auto dobrovolníků. Do toho stále volala Praha o pomoc.
S ránem 6. května se do města vrátili partyzáni. Již od časného rána se na Holice valily skupinky prchající armády. Bylo nutno je stavět a odzbrojovat. Ale všichni se nedali. Když J. Polák zajišťoval před závodem karosáře Švejdy auto, vrhla mu Němka pod nohy granát. Byl na místě mrtev. Jiný Němec zastřelil povstalce zbraní, již měl schovanou pod bílým šátkem. Nicméně k poledni se stav zajatců zvýšil na číslo 300. Před desátou hodinou nad Holice přilétlo průzkumné letadlo Storch. Několikrát oblétlo město a zmizelo. Kolem půl druhé odpoledne je hlášen pohyb silných uskupení od Dašic a Vysokého Mýta. Asi kilometr před Holicemi se velmi dobře vyzbrojená SS komanda zastavila. Asi ve dvě hodiny přilétly nad město tři stroje a počaly je bombardovat. Na náměstí byly svrženy dvě bomby. Všichni se snažili schovat. Puma též dopadla na dům Josefa Johanidese č.p.300. Bomba prorazila střechu a nevybuchlá zůstala viset nad průjezdem, ve kterém bylo schováno několik lidí. Později ji Němci snesli v pláštěnkách a za hřbitovem odstřelili. Další bomba dopadla přesně na 15 cm houfnici na Vysokomýtské silnici a zcela ji zlikvidovala. Zasažen byl mimo jiné i státní dům vedle budovy chlapecké školy. Palbou z ručních zbraní se ovšem povstalcům podařilo jedno letadlo těžce poškodit a druhé sestřelit. Jednalo se o stroj Focke - wulf Fw 190.
Současně s bombardováním vyrazily trestné skupiny k městu. Strhl se mezi nimi a povstalci lítý boj. Němce postupující od Dašic se snažilo zastavit 6 skautů. Na kopci zvaném Povětrník při Pardubické silnici byli všichni postupujícími vojáky postříleni. Byli to Jedlička Ladislav, Navrátil Otakar, Novák Jaroslav, Kantner Karel, Odstrčil Milan, Branda Oldřich. Oni a Jiří Balcar byli 28. října 1945 bratrem náčelníkem Rudolfem Plajnerem posmrtně vyznamenáni Junáckým křížem. Proti přesile neměli povstalci nejmenší šanci, a tak velitel partyzánů nařídil ústup do lesů. Nacisté vnikli do města. A rozhodně nejednali v rukavičkách. Vnikli do domů, vyháněli obyvatele ze sklepů, drancovali, kradli. Vnikli do budovy okresního soudu, osvobodili zajaté druhy. Na berním úřadě si pancéřovou pěstí "otevřeli " trezor a obsah si přivlastnili. Několik domů zapálili.
Všichni holičtí muži byli odvedeni na Javůrku. Zde přes dvě hodiny stáli a dívali se do ústí kulometů. U koho našli třeba jen náboj nebo kdo měl zablácené boty, byl na místě zastřelen. Poté bylo vybráno několik desítek rukojmí a ti byli odvezeni do Vysokého Mýta. Zbylí muži byli nahnáni do sokolovny. Zástupcům města Němci oznámili, že budou propuštěni pouze pod podmínkou, že proti nim ( Němcům ) nebude podniknuta žádná odvetná akce. Pakliže ne, budou okamžitě zastřeleni rukojmí, odvezení do V.M. Na důkaz, že svoji pohrůžku vyplní, podpálili radnici.
Radnice, jak už bylo dříve řečeno, sloužila zároveň jako muniční skladiště. Bylo zde spousta zbraní z vagónů ( granáty, pane. pěsti, pušky, střelivo do houfnic ). Krom toho a normálního kancelářského zařízení zde byla uskladněna umělecká díla vysokých hodnot, dovezená z Pardubic. Obrazy Alše, Muchy, Úprky, Engelmúllera a dalších. Z Pardubického divadla sem byla dovezena krásná malovaná opona. Pak zde byla historicky cenná pečeť osady Roveňsko ( kdysi Trandorfu - Trauerdorfu ), zobrazující plačícího myslivce. To vše padlo za oběť nacistické zuřivosti.
Když se oheň náležitě rozhořel ( nikdo totiž nesměl hasit), začala zde vybuchovat uskladněná munice. Lidé z okolních domů se pro žár museli vystěhovat. Kol půlnoci se oheň dostal do věže a báň s hodinami se propadla.
Ráno 7. května bylo povoleno hašení. Po 9. hodině se ozvala exploze: oheň se dostal k dělovým nábojům a požár opět nabyl na intenzitě. Podařilo se ho uhasit až následující den. 7. a 8. května začali Němci opouštět Holice. 8. května byl vyklizen a předán " Kečkemet". K večeru se městem převalila velká vlna ustupujícího vojska. Ve středu 9. května jsou oběti povstání pohřbívány na místním hřbitově. Je to 58 padlých občanů. Poslední zbytky Němců se snaží uniknout před Rudou armádou. 10. května dorazili do Holic Rusové, postupující na Prahu. Válka skončila. Holice svobodně dýchají.
V neděli 13. května se na náměstí před hotelem "U krále Jiřího " koná slavnostní přehlídka partyzánské jednotky. Při vypálení čestné salvy byl jinými partyzány zastřelen ranou do hlavy jejich vůdce kapitán Alexej Konstantinovič Korovin. Zřejmě šlo o vyřízení osobních účtů. V pondělí se konal jeho pohřeb.
Význam holického povstání nebyl rozhodně malý. Holice blokovaly hlavní silnici na Prahu, po níž jednak nemohly být přisunuty jednotky proti bojující Praze a jednak nemohla být použita jako jedna z přepravních os ustupující Schórnerovy armády. Směr jejího ústupu musel být proto odkloněn na Českomoravskou vrchovinu, kde měly německé jednotky rozhodně větší komplikace s partyzány. Němci navíc do poslední chvíle nevěděli, jak početné síly proti nim v Holicích stojí, nemohli tudíž uvolnit posádky z okolních měst ( Hradec Králové či Pardubice ) z obavy, aby se povstání nerozšířilo.
5.a 6. květen 1945 i přes poměrně značné ztráty má a bude mít jedno z nejčest- nějších míst v historii města Holic.

Použité prameny
1/Osobní vzpomínky ing. Karla Múllera 2/ Osobní vzpomínky Bohumila Faltyse.
3/ PhDr. Jiří Frajdl: Květnové povstání ve východních Čechách 1945
4/ Bohumila Odehnalová: Holice v době květnové revoluce 1945
5/ Miloslav Kment: Odboj a povstání na Holičku
6/Jan Slavík : výpis z kroniky hlavní školy dívčí v Holicích
7/ Kartotéka obětí povstání z archivu města Holic
Adresa autora: Vítězslav Prchal, Holubova 750, Pardubice
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem