Syslí louka Radouč
Kosmonosy - Radouč - Mladá Boleslav. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:12 h. ČD + Arriva, návrat 16:39 h. Arriva +ČD. ČD. Ved: P. Kožený. Turistická vycháízka týmu A pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zámek Kačina
Svatý Mikuláš – zámek Kačina – Nové Dvory – Malín – Kutná Hora. Délka trasy 7 km. Odjezd 7:30 h. ČD + Bus z hl.n., návrat ČD 15:05 / 16:05 h. Vedoucí J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B pro pomalejší či méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Kameničky - Domov malířů Vysočiny
Lány - Hamry - Hlinsko. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:54 h. ČD+BUS, návrat 17:01 h. ČD. Ved: Z. Řehák. Turistická vycháízka týmu A pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Údolí Doubravy
Bílek - vodopád Doubravy - vyhl. Sokolohrady - Točitý vír - Horní mlýn - skály Koukalky - Chotěboř. Délka trasy 10 km. Odjezd 7:54 h. ČD, návrat 17:00 h. ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycháízka týmu A pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Z Holetína do Hlinska
Holetín – Horní Babákov – Matulova stezka - Hlinsko. Délka trasy 8 km. Odjezd 7:54 h. ČD z hl.n., návrat ČD 14:05 / 15:01 h. Vedoucí J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B pro pomalejší či méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
NOVÉ POZNATKY O PERNŠTEJNSKÉ VÝSTAVBĚ PARDUBIC
(ke 100. výročí narození Ing. arch. Karla Braného)
Tentýž název měla starší studie klasika české památkové péče dr. Jaroslava
Herouta z roku 1962, v níž se zaměřil na průzkumy dvou pernštejnských měst – Nového
Města nad Metují a Pardubic. Jeho studie se stala opět aktuální v létě roku 2023,
kdy se opravovala fasáda domu čp. 77 (Krajské knihovny) včetně jeho boční strany
v Zelenobranské ulici. Heroutova studie totiž přinesla m.j. i zaměření tohoto jižního
průčelí budovy, jež provedl roku 1957 Ing. arch. Karel Horníček. Již zde totiž začínaly
malované niky, dobře známé z Pernštýnova náměstí, Zámecké ulice a první brány do
Příhrádku. Herout dokonce uvádí, že nálezy ze Zelenobranské ulice zdokumentovala
barevnými faksimile v měřítku 1:1 akad. malířka M. Havelková. Ta se však zatím nepodařila
v archivu NPÚ v Pardubicích dohledat, a to i přes veškerou snahu ochotné
paní archivářky Š. Mrázové. Dobře se pamatuji, jak uvedená Heroutova studie zaujala
před časem mého kolegu a přítele Ing. arch. Karla Braného (1924–1993), jenž na
sebe upozornil roku 1976 svou pozoruhodnou knihou o Novém Městě nad Metují,
vydanou nakladatelstvím ODEON. Zde zúročil své stavebně-historické průzkumy z let
1951–54 v tomto pernštejnském městě. Byl to on, kdo zrekonstruoval severní stranu
novoměstského náměstí do její původní, tedy pernštejnské podoby. Nebyl tehdy nikdo
povolanější, kdo mohl provést na základě Heroutových průzkumů porovnání pernštejnské
výstavby v N. Městě a v Pardubicích. V letech 1977–92 podrobně mapoval
při svých návštěvách Pardubic naši památkovou rezervaci včetně zámku, jenž byl
tehdy nedůstojnou ruinou. Pamatuji se na jeho velké badatelské nadšení, když
v 90. letech objevil v mé přítomnosti obrovský společenský sál pod střechou zámku
srovnatelný rozměrově s Vladislavským sálem na Pražském Hradě a majícím evidentně
stejného autora, tj. Benedikta Rieda, královského werkmistra Jagellonců (†1534).
Dnes je tento sál podle projektu arch. E. Jiřičné připravován pro velké kulturní akce.V únoru t. r. vzpomínáme nedožitých 100. narozenin Karla Braného (nar. 16. 2.
1924 ve Vyšším Brodě). Jako absolvent fakulty architektury ČVUT v Praze a žák
doc. Dr. M. Radové-Štikové, specialistky na obor sklípkových kleneb (Pardubice je
nabízejí m.j. na zámku, v domech U Jonáše a U Bílého koníčka) se intenzívně zajímal
spolu se svou vídeňskou příbuznou Charlotte Fritzovou o genealogii Pernštejnů.
Kromě už výše zmíněných výzkumů v N. Městě zřídil i podrobnou dokumentaci
hradu Frankenštejna v polském Slezsku (Zabkowice Sl.) Byl též výborným znalcem
výstavby pernštejnských měst na Moravě (Prostějova a Tovačova) i tamějších fortifikací
(Pernštejna a Helfštejna). Jeho zaměstnání v Čs. vědecko-technické společnosti
(ČSVTS) a osobní kontakty s dnes již zesnulými klasiky památkové péče D. Líbalem
a J. Mukem mu umožnily studium nejen pardubické památkové rezervace, ale i vytvoření
modelu pernštejnských Pardubic, jenž zůstal bohužel v jeho pozůstalosti
ve vilce v Praze-Krči (Nová cesta čp. 383/11). Jeho předčasná smrt v roce 1993 přerušila
jeho bádání, ale všechny další objevy v Pardubicích potvrdily jeho závěry
o pernštejnském urbanismu našeho města. Týká se to i jeho úvah o vztahu prvního
pernštejnského stavitele Paula k B. Riedovi, největšímu evropskému formátu v oboru
vodních fortifikací, jenž roku 1518 předsedal v saském Annabergu sjezdu kameníků.
Není náhodné, že na seznamu účastníků tohoto sjezdu figuruje i Paul von Rochlitz,
jediný kameník tohoto křestního jména. Jde s vysokou mírou pravděpodobnosti
o onoho pozdějšího Pavla z Pardubic, jak jej nazval zesnulý lounský archivář B. Lůžek,
onoho Paula, jenž realizoval jako Riedův parléř (polír) pernštejnské Pardubice
po požáru z roku 1515. Riedovo tvarosloví uplatněné např. na oknech pardubického
zámku či na severním portálu chrámu sv. Bartoloměje v Pardubicích vypovídá vcelku
jasnou řečí bez ohledu na neexistenci písemných dokladů sešrotovaných s celým
pernštejnským archivem v 19. století. Naštěstí však dochované umělecké veduty
(např. Willenbergova z roku 1602 či vyobrazení starého zámku v Chlumci nad Cidlinou
jako předobrazu k pardubickému zámku (či tzv. Burjanova báseň) mluví o pernštejnském
urbanismu jasnou řečí i přes propast věků…
