POŠTMISTR JAN HROMÁDKO A JEHO ODBOJOVÁ ČINNOST

Nacisté nejdříve rozbili na přelomu let 1939/40 tzv. první garnituru Obrany národa, pozatýkali stovky důstojníků, kteří skončili převážně v koncentračních táborech. Ta organizace se znova zregenerovala. S příchodem Heydricha, v září 1941 došlo k dalšímu tvrdému úderu, kdy Heydrich nechal už v rámci stanného práva popravit v Kobylisích a na Ruzyni mnoho generálů, plukovníků generálního štábu a dalších důstojníků. Když přišel atentát na Heydricha v květnu 1942, při represích nacisté zadusili zbytky Obrany národa. Stále ale zůstávali na svobodě ti, kteří nebyli odhaleni, kterým se podařilo vyhnout zatčení. Např. generál Slunečko se ukrýval od 2. prosince 1939 a až do konce války musel žít v ilegalitě. V letech 1943 - 1944 generál Zdeněk Novák se pokusil vybudovat třetí garnituru. Tu se podařilo v červnu 1944 nacistům opět z velké míry pozatýkat. A teprve pro zbytek jeho organizace přichází příležitost v dubnu a květnu 1945 se zapojit do konečné porážky nacismu.

V době existence první garnitury se mezi spolupracovníky z řad odboje nepoužíval název Obrana národa, ale spíše skupina či akce generála Bílého.

Bohdanečský spolupracovník poštmistra Jana Hromádky pplk. Karel Tiller sepsal pro četnickou stanici po konci války soupis ilegálního protinacistického hnutí v Bohdanči nazvaný „Revoluční činnost Sokola v Lázních Bohdanči v letech 1939 – 1941“. Citujme zde jeho vzpomínky:

„Hned po okupaci našich zemí povstalo v Sokole bohdanečském ilegální hnutí za osvobození naší vlasti. Duší tohoto úsilí byl dlouholetý člen výboru a pokladník, poštmistr Jan Hromádko, který podporován starostou Sokola MUDr. Rudolfem Průchou rozšiřoval letáky    „V Boj“. Byl členem akce generála Bílého, která řídila zpravodajskou službu pro zahraničí v celé republice. Zpravodajství místní mělo zpočátku ráz pouze dělání nálady proti okupantům, hlavně proti vedení místního táboru německých dětí z Duisburgu.

Později, asi na podzim 1939 však činnost skupiny bohdanečské značně nabyla významu, když nám pražské vedení odboje přidělilo továrnu Explosia a novou chemickou továrnu v Rybitví. Tyto objekty náležely sice do pracovní sféry obcí Doubravice a Rosice. Zde ale nebylo osob, které by se k této odvážné práci hodily a sami hlásily. Odbočka bohdanečská pak měla již jméno velmi čilé a pohotové složky, která některé zprávy dostala i do anglických žurnálů. Například aféru německé provokace o Božím Těle 1941.

Od té doby začala býti činnost Hromádkovy skupiny i krajně nebezpečná. Byla nutná největší obezřetnost. Hromádko nahlédl, že by pro tak rozsáhlý úkol nestačil, a proto hleděl získati vlastenecké a vlivné spolupracovníky. To se mu podařilo tím, že získal ředitele Synthesie (odbočky Explosie) v Semtíně, Ing. Josefa Beneše, který mu podával zprávy                   o výrobě, množství dodávek, počtu osazenstva atd. Tovární lékař (a starosta Sokola v Bohdanči) MUDr. Rudolf Průcha tyto zprávy nenápadně doručoval Hromádkovi k další dopravě.

Pro tuto průmyslovou špionáž v nové chemické továrně v Rybitví, která tehdy počala právě s výrobou, získal úředníka Jana Nováka, starostu Sokola v Tuchomyšli u Ústí nad Labem. Tento dokonce dodal stavební plány továrny Hromádkovi.

Pro vojenské věci získal Hromádko pplk. v.v. Karla Tillera, který kreslil skizzy protiletecké obrany jmenovaných továren. Protože tato obrana byla soustředěna v obci Rosicích a byla společná i pro Fantovy závody v Pardubicích, dostal se i tento tovární kolos nepřímo do sféry působnosti bohdanečské skupiny. Mimo to patřilo sem i hlášení o vojenských poměrech na letišti v Pardubicích a o stavu nouzového letiště v Bohdanči.

Agenda se tudíž velmi rozrostla. Schůzky konaly se nenápadně v pokoji přednosty poštovního úřadu. Když pak kolaboranti se začali scházeti v protější lékárně, byla činnost odbojníků značně ztížena. Schůzky se pak konaly v bytě MUDr. Průchy neb ve vile Tiller, a to vždy pouze ve dvou. Členové se vzájemně nestýkali, a dokonce se ani osobně neznali (Novák).

Kromě této skupiny byla v Sokole ještě druhá úplně neodvislá akce, která po zatčení členů skupiny Hromádkovy pracovala účinně dále až do osvobození v květnu 1945. Tato skupina vedena členem výboru Sokola, učitelem Miroslavem Rosůlkem přechovávala výbušné látky zaslané z Anglie i kurýry, částečně na chatě náležící k vile Tiller.

Všichni členové Sokola chovali se k akci velmi sympaticky, podporovali tuto činnost,    a hlavně zachovávali přísnou mlčenlivost. Nikdo neprozradil úkryt zabaveného sokolského majetku a židovského bytového zařízení, ačkoli každý tušil jeho místo (ve vile Tiller). Také po zatčení i při přelíčení před berlínským lidovým soudem (senát č. 1), nikdo ze souzených neprozradil více než co ze zabaveného písemného materiálu (jinde než v Bohdanči nalezeného) bylo zjištěno. Všichni činovníci byli si plně vědomi, že je za jejich činnost v případě prozrazení čeká trest smrti, přesto se nedali ani tím zastrašiti.“

V souvislosti s odbojovou činností Jana Hromádky bylo za tuto ilegální protinacistickou činnost z Bohdanče postupně zatčeno pět osob, z nichž čtyři byli členové Sokola.

Prvním zatčeným byl poštmistr Jan Hromádko. Ten byl zatčen 22. října 1941 v době stanného práva po nástupu Reinharda Heydricha. V jeho zatykači byly uvedeny následující důvody zatčení: vlastizrada, podporování nepřátelské moci během války proti Říši a úmyslné poslouchání zahraničních stanic. Za svou protinacistickou odbojovou činnost byl odsouzen          a po vyčerpání několika pokusů své manželky získat milost pro svého muže či znovu otevřít soudní proces byl po potvrzení rozsudku popraven 15. října 1943 v Drážďanech.

Za tři měsíce po Janu Hromádkovi byl zatčen pplk. Karel Tiller s manželkou. Pplk. Karel Tiller byl zatčen i s manželkou Marií Tillerovou 11. ledna 1943. Karel Tiller byl obžalován pro velezradu a odsouzen na 10 let káznice. Byl osvobozen americkou armádou           a vrátil se domů po válce. Marie Tillerová byla vězněna ve Svatobořicích, později v Plané nad Lužnicí, byla osvobozena sovětskou armádou a také se vrátila domů.

Starosta Sokola, obvodní a závodní lékař MUDr. Rudolf Průcha byl zatčen dva měsíce po Tillerových, a to 6. března 1942, odsouzen nejprve k trestu smrti, později trest změněn na doživotí, avšak zemřel 11. května 1945 v německém Amberku během návratu z věznění po válce.

S MUDr. Průchou a pplk. Tillerem byli ještě zatčeni a souzeni Ing. Jan Beneš, ředitel semtínské továrny a Jan Novák z Bohdanče. Ing. Jan Beneš byl odsouzen k trestu smrti, ale později mu byl trest změněn na doživotí. Vrátil se do vlasti v květnu 1945 po osvobození od nacismu. Blízký spolupracovník Jana Hromádky úředník ve firmě Spolek pro chemickou              a hutní výrobu, závod Rybitví u Pardubic, Jan Novák byl po zatčení vězněn ve vyšetřovací vazbě v Pardubicích a Drážďanech. Byl obviněn z nepřátelské činnosti vůči Říši, vlastizrady, průmyslové špionáži ve firmě a nadržování nepříteli. Soud vynesl nad ním rozsudek 10 let káznice v Kaisheimu nad Donauwörthem, kde byl uvězněn od listopadu 1943 až do konce války. Po válce se vrátil domů s poškozeným zdravím, měl tuberkulózu, revmatizmus a po výbuchu granátu byl nedoslýchavý.

Místní národní výbor v Lázních Bohdanči ve spolupráci se Sokolem uspořádal 25. srpna 1945 smuteční tryznu k uctění památky spoluobčanů Jana Hromádky, Rudolfa Průchy a Adolfa Hraby, kteří zemřeli za svobodu své vlasti. Smuteční tryzna se konala v sále bohdanečské Sokolovny. Za Sokol se jí zúčastnilo 6 bratří jako čestná stráž a dále 10 bratří a jeden dorostenec v krojích.

V září 1945 se výbor bohdanečského Sokola usnesl, že na paměť umučených bratří Jana Hromádky, Rudolfa Průchy a Adolfa Hraby bude v bohdanečské Sokolovně zasazena pamětní deska. Výbor Sokola dne 12. září 1945 pověřil pplk. Karla Tillera úkolem obstarat vkusnou pamětní desku. Ta byla v předsálí Sokolovny slavnostně odhalena 16. prosince 1945.

Poznámka redakce:

V č. 5-6 zveřejníme článek dr. M. Charbuského o Janu Hromádkovi s recenzí scénického čtení VČD o dr. R. Průchopvi.

                                                                                                                                Reakce ZKPP