Z HISTORIE LESA HÁJEK U PŘELOUČE a jeho blízkého okolí - 1.část

Zajímavostí je, že na jihovýchodním okraji lesa se při silnici na obec Klenovka nachází památný strom, konkrétně dub letní. Uvádí se jeho obvod 485 cm, výška asi 18 metrů a k roku 2022 stáří asi 380 let – roste zde tedy možná už od poloviny 17. století. Památným stromem byl vyhlášen roku 1993. Podle tradice by měl souviset s řadou stromů, která se nacházela                       u dnes již bývalého rybníku Nový. Ten je zřejmě poprvé zachycen na mapě prvního vojenského mapování z let 1764-1783 a existoval ještě v první polovině 19. století.

Z hlášenek z této honitby víme, že se v lese Hájek vyskytují (mohou vyskytovat) tito zástupci zvířecí říše: prase divoké, srna obecná, bažant obecný, zajíc polní, kachna divoká, holub hřivnáč, liška obecná, straka obecná, kuna skalní, vrána obecná, hrdlička zahradní                 a podobně (autorem odstavce je Bc. František Novotný – odbor životního prostředí MÚ Přelouč).

Zřejmě poprvé je les podrobněji zachycen na mapě výše již zmíněného tzv. prvního vojenského mapování (60. až 80. léta 18. století). Je zřejmé, že jeho rozsah byl dříve o něco menší než dnes. Východně od něj se dříve nacházel rybník Houser (v roce 1937 již určitě delší dobu vysušený, nejspíš se tak stalo už před rokem 1894), jehož název byl nejspíše přesunut na nedaleké slepé rameno Labe za průmyslovým areálem u Přelouče. Na indikační skice stabilního katastru z let 1826-1843 je les již na větší ploše. Z použitých zkratek a symbolů na této mapě nelze jednoznačně soudit, jestli byl tehdy les jehličnatý či listnatý, snad mohl být    i smíšený. Zhruba polovina současné plochy tehdy ještě nebyla zalesněná, bylo zde pole  a obecní pastvina. Většinu pozemků zde v té době vlastnilo město Přelouč, jen malá část pole patřila soukromníkům.

V kontextu rozvoje užívání lesa ve 20. století se v něm samozřejmě průběžně kácelo                 a sázelo, vše probíhalo v režii tehdejšího vlastníka, tedy města Přelouč. Například víme, že          v roce 1905 bylo vysázeno více než 15000 sazenic. Potom v roce 1907 došla řada na 30 000 borových sazenic, 5000 březových sazenic a 2000 smrkových sazenic. Za první světové války se obecní dřevo hodilo v době obecného nedostatku, třeba roku 1917 byly pokáceny 2 korce (asi 5700 m²) lesa. Poměrně dost se kácelo i v letech 1920 a 1925. V rámci výstavby okresní silnice Přelouč-Klenovka-Veselí byl roku 1928 vykácen další pruh lesa. V majetku města Přelouč les Hájek zůstal do roku 2009, kdy byl prodán firmě SVOS, kterou v textu ještě zmíníme (zajímavostí je, že město Přelouč za získané finance vybudovalo část nové budovy městského úřadu).

Karel Hovorka uvádí v časopise Krajem Pernštýnův v roce 1922 zajímavou pověst, podle které tyto lesy patřily původně choltickému panství. Když Přelouč jednou vyhořela, dovolil choltický pán přeloučským kácení v Hájku pro potřebu stavby domů “až do vykácení”. Přeloučané ale byli chytří, a tak hned po vymýcení části lesa vysázeli nové stromky. Díky tomu les nebyl nikdy vykácen a zůstal Přelouči i v dalších staletích. Dále je známá informace z oblasti bájesloví o výskytu tzv. světýlek (záhadných světel bez známého zdroje) na bažinatých půdách pod lesem Hájek.

Pravěké, středověké a novověké archeologické nálezy z této lokality nejsou známy. Snad první písemnou zmínku o lese Hájek nacházíme z února 1551, kdy šlechtic David Střela                 z Rokyc, pán na Štěpánově, věnoval přeloučskému špitálu/chudobinci kus pole u lesa Hájek.    V 16. či 17. století pak v lese došlo k úpravě studánky, z které se více jak 300 let napájel obecní vodovod. Datace vzniku tohoto vodovodu je však poněkud nejednoznačná, jak si ukážeme           v dalších odstavcích.

Myšlenka na zřízení přeloučského městského vodovodu sahá dle starších historiků již do doby, kdy přeloučské panství vlastnil Vilém z Pernštejna a kdy byl dokončován Opatovický kanál, tedy do počátku 16. století. V roce 1551 město získalo pozemek se studánkou v lese Hájek a došlo údajně k provedení výstavby vodovodu z pramene až do kašny na přeloučské náměstí. Ta byla původně dřevěná a teprve roku 1839 došlo k výstavbě kamenné kašny (zhotovil ji kameník Josef Ladislav z Kutné Hory). V roce 1901 byla v rámci rekonstrukce náměstí odstraněna a nahrazena novou ve tvaru stojanu se čtyřmi výtoky (pod ní byl vodní rezervoár). V roce 1926 ale historik Josef Ledr konstatoval, že “tyto již dávno nefungují”. Na dnešním Masarykově náměstí však stála ještě v roce 1961.

Vraťme se ale ještě zpět v běhu času. Za třicetileté války byl vodovod poškozen (ba dokonce snad zničen), k opravě došlo roku 1664. V dalších staletích byly jeho dřevěné potrubí průběžně opravováno, např. i v letech 1846, 1893 a 1897. Starali se o něj tzv. vodáci, kupříkladu v roce 1865 jím byl Josef Pěkný. Přetrvávaly však již od 60. let 19. století problémy s průtokem vody, které byly vyřešeny roku 1906 prohloubením studánky (byla též opatřena budkou). V roce 1910 bylo nutno část potrubí přeložit kvůli úpravě (resp. rozšíření) železnice, trubky dodala firma A. Kunz z Hranic (náklady ve výši 2150 korun zaplatila Občanská záložna). Byly to železné asfaltované roury o průměru 80 mm. Hned v roce 1912 muselo být vyměněno dalších 21 kusů potrubí nákladem 430 korun. Voda tehdy ale již netekla až na dnešní Masarykovo náměstí, nýbrž jen do menší kašny u kasáren (v místech dnešního Penny Marketu). V roce 1912 byla dokonce vypsána soutěž na novou kašnu, do které se přihlásili i známí architekti Pavel Janák    a Ladislav Kofránek s kubistickým návrhem, nakonec ale nerealizovaným. Stejně tak nebyl realizován návrh Bóži Dvořáka, rodáka z Valů u Přelouče. V roce 1915 bylo konstatováno, že výškový rozdíl mezi Hájkem a kašnou na náměstí je pouze 3,615 m a místní podnikatel Ing. Vendelín Dvořák navrhl projekt rekonstrukce. K té ale nikdy nedošlo.

Některým výše zmíněným údajům ale oponují jiní, zejména současní historici, kteří uvádějí, že až do třicetileté války se vedla voda do města systémem potrubí z Labe. Teprve od 60. let 17. století se tak měl užívat vodní zdroj z Hájku. Roury byly původně dřevěné, roku 1880 byly částečně nahrazeny železnými. Ještě v roce 1928 byl tento systém opravován a tedy užíván. Oprava byla zvažována dokonce ještě roku 1934! Brzy ale jeho existence skončila, neboť od roku 1938 se začal budovat konečně moderní vodovod. Podle pamětníků byla zdrojová studánka ještě po druhé světové válce užívána a nacházela se v dobrém stavu (měla dřevěné koryto a železný rošt).

Kde tedy byla tato studánka? Je zajímavé, že na mapě indikační skici není patrná vůbec žádná vodní plocha. Přesné místo se autorovi tohoto textu nepodařilo najít na žádné mapě či plánu. Pamětník František Hollmann (1921-2017) ale v roce 1999 ve svém článku                             v Přeloučském Roštu uvedl, že na konci 20. století studánku objevil východním směrem za střelnicí (zřejmě myslel vojenskou střelnici v místech dnešní firmy SVOS) po cestě po zarostlé pěšince, kterou došel “k malému zanedbanému rybníčku”. Velmi pravděpodobně má na mysli bezejmenný rybníček na GPS souřadnicích 50.0317136N, 15.5855083E. Sem lze tedy na základě dostupných údajů klást umístění studánky/pramene.

Však nejenom vodovod je pamětihodností lesu Hájek. V západní části lesu býval od roku 1680 židovský hřbitov, který ale přestal být po nějaké době užíván a roku 1874 byl úplně zrušen (zachovala se jen podzemní část). Na mapě indikační skici stabilního katastru je zachycen na jihozápadním okraji lesa na hraně lesa (je zde uveden nápisem Juden Beerdigungsplatz), na starším 1. vojenském mapování zase pod nápisem Juden Begräbung. Přesná poloha se obtížně určuje, ale nejnovější literatura soudí, že v jeho místech je dnes “nerovná zarostlá plocha vzdálená asi 200 m jižně od křižovatky Pardubické a Jaselské ulice”. To by odpovídalo zhruba GPS souřadnici 50.0328269N, 15.5830208E, s naprostou jistotou však místo dnes již nelze lokalizovat. Literatura uvádí jeho rozměry 3x3 sáhy (5,4 x 5,4 metrů) s tím, že pozemek prodalo město ve zmíněném roce 1680 Abrahamu Frýdlantskému a byli zde pohřbíváni i přespolní Židé. Za pohřeb domácího Žida se platilo do městské pokladny 30 grošů, za pohřeb přespolního 60 grošů.

Dále byl les Hájek v 19. a 20. století hojně využíván pro vojenské účely, byla zde kupříkladu zhruba 60 let tzv. velká jízdárna užívaná vojskem. V rámci širšího kontextu jsou zajímavé dva momenty. Od 7. do 16. září 1841, kdy se v Přelouči konaly velké vojenské manévry, sídlilo         u Hájku dělostřelectvo. Celkem bylo tehdy u Přelouče na 4860 mužů a 200 koní. Za prusko-rakouské války, kolem 29. června 1866, se v místech jízdárny rozložilo asi 2000 zásobovacích vojenských povozů s jídlem, převážně šlo o rolníky z Hané. Zmíněná jízdárna vznikla dle písemných pramenů v roce 1860, kdy zde mělo jízdní vojsko cvičiště. Toho roku si od města vojsko pronajalo prostor o ploše 30 jiter (85 500 m²) na 6 let. Nakonec byla smlouva roku 1870 s vojskem uzavřena na neurčito. V roce 1880 se pak u Hájku konaly dokonce vojenské dostihy. Pozoruhodné ovšem je, že již na mapě indikační skici stabilního katastru z let 1826-1843 je jasně patrný obdélníkový areál ohraničený listnatými stromy s nápisem “G. Reitschul”. Lze jej snad přeložit jako obecní jízdárnu.

Přesně do těch míst klade jízdárnu také katastrální mapa (plán města) z první republiky. Vojáci byli v lese dosti aktivní, dokonce zde téměř jistě právě oni 20. května 1883 způsobili lesní požár. Byl vyvolán horlivým střílením do terčů. Shořelo 6 korců (17100 m²) stlaní                  a něco mlází, naštěstí však hořelo zrovna ve vysokém lese. Tehdejší střelnici měli zřejmě               v jiné části areálu, dále od jízdárny. Ve sbírkách přeloučského muzea se nacházejí “archeologické” nálezy z této lokality (jsou z GPS souřadnice 50.0331893 N 15.5889289 E          a přilehlého okolí). Jde o různé náboje zhruba z let 1877-1912, prvorepublikový odznak                  s malým československým znakem a podobně (nálezcem je pan Jaroslav Nahaj). Další požár je zaznamenán roku 1928, ale bez uvedení podrobností. Nejpozději v té době asi také jízdárna přestala sloužit pouze pro vojáky, neboť po první světové válce totiž již přestávali být koně užíváni k vojenským účelům. Druhá fáze vojenského vývoje v tomto území se datuje do druhé poloviny 20. století, zmíníme se o tom dále. Přikládáme mapu lokality s vyznačenými důležitými body, o některých se podrobněji zmíníme v druhé části článku (zdroj: mapy.cz, upravil M. Pešta). Soupis literatury a zdrojů bude uveden tamtéž.