Zveme Vás
19.05.2024 07:05
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad - zřic. hradu Kyšperk - Kopeček - Pustiny -Písečná u Rybníčka - Vakdštejn - Přírodní park Orlice - Letohrad Kopečková pouť. Délka trasy 14 / 7 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 14/15:03/16:00 ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
19.05.2024 07:05
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad – Václavské nám. – Zámecký park – Strašidelná jeskyně – Kyšperk - Letohrad. Délka trasy 6 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 15:56 h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
26.05.2024 07:05
Nová rozhledna Hamštejn
Malá Skála - Besedické skály - Koberovy - rozhl. Hamštejn - rozhl. Kozákov - Semily. Délka trasy 16 km. Odjezd 7:05 h. ČD, návrat 16:55 h. ČD. Ved: Z. Řehák. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
26.05.2024 07:50
Nivou Doubravy
Bílek – Sobiňov – Zahájský rybník – Hlína - Sobiňov. Délka trasy 7 km. Odjezd 7:53 h. ČD, návrat 14:00, 16:06 h ČD. Ved: A. Kulišová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Kolejnice pro železnici
Už 28. června 1842 vydalo presidium všeobecné dvorské komory oznámení o dodávkách železných výrobků pro Státní dráhy na rok 1843. Ukázalo se, že v historických zemích jsou podniky, které jsou schopny uspokojit potřeby železnice. Z řady závodů dodávaly kolejnice např. Dietrichsteinovy hutě v Polničce a litinové stoličky pak tytéž hutě v Ransku. Polnička je blízko Ždáru nad Sázavou, Ransko pak nedaleko u Ždírce. Možno říci, že je to něco málo přes 50km od Pardubic. Kolejnice Olomoucko - pražské dráhy byly hřibovitého průřezu, válcované z kujného železa s hmotností 23,6kg/m a délce 4,7 nebo 5,7m. /1/Požádali jsme rodáka z Polničky, pana M.Landsmanna o podrobnosti. A zde jsou: "O hamru v Polničce jsou zprávy již z roku 1409. První vysoká pec tamtéž byla v provozu celé 18.století a byla v režii ždárského cisterciácského kláštera až do jeho zrušení roku 1784. Vedle toho zde byly ještě dvě kujní pece s hamerskými kladivy a další zařízení. Železná ruda se tehdy těžila na polenském panství hlavně v okolí Ranska - Borové. První vysoká pec na Ransku byla postavena v letech 1667-77. Jak se lze dočíst v dobových dokladech, pak v době tureckých válek byla spotřeba dřeva pro pec a 3 hamry 8 059 sáhů, tj. 24 815m3 za 37 týdnů práce! I když se nakupovalo dřevěné uhlí i jinde, stav lesů v okolí železáren byl katastrofální.
Největší rozmach železáren nastal v 1.pol.19.století v obou místech, tj. Polničce a Ransku. V roce 1812 se stal nájemcem huti v Polničce baron Nádherný a došlo k celé řadě staveb a úprav. Snad bude zajímavá skutečnost, že vysoká pec v Polničce byla 9,4m vysoká a na Ransku pak 10m. I zde docházelo k realizaci technických novinek a v roce 1834/35 bylo vybudováno zařízení na předehřívání větru dmýchaného do pracovního prostoru vysoké pece. Jak léta plynula, zvelebování podniku pokračovalo, takže roku 1837 byl železářský komplex vybaven třemi vysokými pecemi. Rok nato byla v Polničce postavena kuplovna modernější nežli na Ransku a odlévané výrobky měly vyšší kvalitu. Jak bylo řečeno, byly problémy s dřevěným uhlím. Proto byla v Polničce postavena pec na rašelinu jako náhradu za dřevěné uhlí. V roce 1849 se např. spotřebovalo 3 725 tun rašeliny.
Nelze vynechat datum 1838, kdy se v Polničce začala budovat válcovna s budovou 101 stop dlouhou, 52 stop širokou a 18 stop vysokou (1 vídeňská stopa = 0,316m). A právě zde byla 30.května 1839 zahájena výroba kolejnic pomocí parního stroje. Za několik málo let v roce 1847 se zde vyrobilo 40 642 centnýřů surového železa, což je 2 088 tun. V českých zemích byly tyto železárny na druhém místě za výrobním komplexem ve Zbirohu. Za největší rozkvět se považují léta 1842 - 1853, kdy železárny byly majetkem knížete F.J.Dietrichsteina. Ten měl dobré konexe ve Vídni, a tak zde vyrobené kolejnice se užívaly nejen při stavbách železnic u nás, ale i v celé střední Evropě. Vyráběly se zde i roury, které byly použity např. na Ferdinandův vodovod ve Vídni, ale i na plynovody v Praze, Brně a Vídni.
O železné rudě a nalezištích již byla řeč. Šlo o doly povrchové, ale u Ranska byl i hlubinný důl Gabriel. Obsah železa v rudě se pohyboval kolem 20 - 22 %. V roce 1848 se vytěžilo přes 94 tis. dolnorakouských měr, v roce 1854 již jen přes 40 tis. (objem 61,491, váha podle kvality od 120 - 200 liber, 1 libra = 0,56 kg). Ale ruda se musela dovážet i z dalších lokalit, např. Pohledu, Budce, Krucemburku aj.
Přibližně 60% nákladů na výrobu železa tvořilo palivo.
Lesy nezadržitelně mizely a už v roce 1811 došlo na Ransku k limitování spotřeby dřeva na 5 tis.sáhů (tj. 15 tis. m3) za rok. Když došlo ke zrušení roboty, pak se musela hhbovitá kolejnice platit i lidská práce. Není tedy divu, černé uhlí v Ostravě a na Kladně začalo konkurovat a tomu tyto železárny nestačily. V Polničce byla zastavena práce vysoké pece v roce 1862 a tři roky poté byl podnik zrušen. Roku 1874 byla omezena výroba i na Ransku a v roce 1875 zrušena vysoká pec. Konečně v roce 1886 byl pak podnik zrušen.
V letech 1840/50 bylo jen na hutích a dolech zaměstnáno asi 1500 dělníků, další pak při těžbě dřeva, pálení uhlí, odvozu rudy atd. To bylo asi dalších 700 - 800 pracovníků, nr Tolik k jedné zajímavé historii hutnictví v našem regionu, o níž dnes je známo v povědomí občanů už jen velmi málo.
Literatura:
IM Krejčiřík M.: Po stopách našich železnic, NADAS 1990, s.59 121 Krebs M.: Železářství na Ždársku. Nakl. Blok 1970
