Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
22.05.2021 14:00

Komentovaná vycházka Stezkou Viléma z Pernštejna

Sraz před Zelenou bránou. Koná se v rámci 500 let renesance ve Východních Čechách

typ akce: Výlety do historie

12.06.2021 14:00

Komentovaná vycházka Stezkou Viléma z Pernštejna

Sraz před Zelenou bránou. Koná se v rámci 500 let renesance ve Východních Čechách

typ akce: Výlety do historie

04.09.2021 14:00

Komentovaná vycházka Stezkou Viléma z Pernštejna

Sraz před Zelenou bránou. Koná se v rámci 500 let renesance ve Východních Čechách

typ akce: Výlety do historie

09.10.2021 14:00

Komentovaná vycházka po Zámeckých valech

Sraz na Příhrádku. Koná se v rámci 500 let renesance ve Východních Čechách

typ akce: Výlety do historie

13.10.2021 18:00

Pardubice za Pernštejnů

Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce. Koná se v rámci 500 let renesance ve Východních Čechách

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

O otci a téměř zapomenuté hospodářské výstavě v Pardubicích v roce 1903

obrázek k článku (II.část vzpomínek)
Můj otec udělal v roce 1895 advokátní zkoušky a prakticíroval u Dr. Weinfurtra a Dr. Gintla. Asi dík stykům s chrudimskými Bóhmovými si v roce 1896 otevřel advokátní kancelář v Pardubicích. Začal s velkým elánem, brzo měl koncipienty, vždyť mu bylo již 33 let, kancelář si otevřel v domě zvaném u Krudenců, byl to tehdy nadmíru moderní činžák. Stál a stojí naproti Zelené bráně, na rohu dnešní ulice Míru, později se tam říkalo u Hybských. Tehdy to ovšem byla trochu pomíchaná divočinakrásný dům na rohu, ale mezi Zelenou branou a touto ulicí umělá řeka z Chrudimky, která byla vlastně náhonem sloužícím opevnění města a později stokou. Vedle Zelené brány zbytky hradeb, z druhé strany stará kasárna, pelech to neřesti. Přes říčku, která protékala pod děkanským kostelem a pak kolem zámku, železný a dříve prý dřevěný most. Naproti Krudencovu činžáku, tam, kde je nyní Grandhotel, byl hotel Kotel. Skutečně před přízemním hostincem prý jako znamení visel kotlářský výrobek-kotel. A od železného mostu ulice či čtvrť na Zeleném, která měla v budoucnu podobné osudy jako pražská Foška. Ta pardubická byla Královská tř., Wilsonova, Na Zeleném, Stalinova a nyní třída Míru. A ulice to byla složitá, domy přízemní až čtyřpatrové, několik hostinců, ale i statky, kde se pěstoval dobytek a dokonce prý vyháněl na pastvu. Ale ulice s budoucností, poněvadž vedla k nádraží, k Chrudimi, ke Kolínu a skutečně se střed města přestěhoval postupně do ní.

Otec si tedy otevřel kancelář na velmi výhodném místě a i jinak měl dobrý start. V roce 1886 zemřel jeho otec František Kautský v Heřmanově Městci a jeho následník strýc František vyplatil postupně své bratry a sestru. A jak tehdejší podnikatelská doba velela, bratři investovali. Strýc Hilar do obchodu v Hranicích, strýc Karel si koupil domek v Lomnici a otec koupil nějaké pozemky a les v okolí Pardubic, zdá se, že s určitým spekulačním úmyslem, a že mu to vyšlo, neboť je pak slušně prodal. Domácnost mu vedla teta Boučková, ovdovělá, a sám se vrhl, kromě praxe, do veřejného života. Tak například v roce 1897, dne 8.září, byl na Kunětické hoře tábor lidu a otec tam předkládal k hlasování lidu rezoluci o státoprávních požadavcích čs. lidu. Dne 11. února 1900 předkládá za stranu pokrokovou rezoluci požadující všeobecné hlasovací právo, požadavek, který je v Rakousku-Uhersku vybojován až po ruské revoluci v roce 1905. Inklinuje postupem doby stále více ke straně sociálně-demokratické a kolem roku 1905, kdy je vypjatý boj o všeobecné hlasovací právo, v ní i zakotví.
Ale k tomu se ještě vrátíme. Šíře se zmíním o jedné pardubické události, která, myslím, hezky charakterizuje údobí kolem počátku století, kdy se střetávalo a krystalizovalo několik proudů a vše bylo poznamenáno bojem národním a neustálou snahou pohybu dopředu. Přitom asi i často v tomto pohybu dopředu nechyběl pohyb račí. Událost, o které se chci zmínit více, je Východočeská výstava 1903 v Pardubicích, dnes již téměř nebo vůbec zapomenutá. Za mého mládí z ní zbyla jen "perníková chaloupka" v Bubeníkových sadech a restaurace na Matičním ostrově, kam jsme chodili bruslit.
Výstava byla jistě podnícena úspěšnými výstavami v Praze, národopisnou i průmyslovou, a těch byla též odrazem. Ale je možno v ní nalézt mnoho i pro dnešní dobu. Žel, nemám k dispozici žádný plánek, abych mohl přesně určit pavilony, vím jen, že byla v místech dnešních lázní a Husova sboru, částečně i na druhém břehu Chrudimky. Na tomto místě byly později - v době junosti -kolotoče, houpačky, cirkusy, hřiště SK Pardubice a tenisové kurty. Rozsah a náplň výstavy byly jednoduché - všechno.
Otec byl ředitelem kanceláře výstavy. Předsedou byl Dr. Josef Štolba, notář, dramatik, autor veseloher dlouho hraných, např. Vodní družstvo, Na letním bytě ("jaká radost, tetička z Prahy přijela"), ale i vážných. A mezi jmény předsednictva a čestných členů jsou i jména Mikuláše Alše, mnoho starostů, východočeských měst včetně hradeckého Ulricha, chrudimský Pippich, Udržal ještě jako zemský poslanec atd.atd. A k tomu spousta výborů a odborů, dámský, finanční, stavební, instalační, reklamní, zemědělský se subkomitéty, lesnický, průmyslový, živnostenský, školský, vzdělávací a národopisný, sjezdový zábavní a ubytovací, národohospodářský a soc.politický, umělecký a také sportovní. Takže se zdá, že v Pardubicích a v nejbližším okolí pracovalo dobrovolně na přípravě a průběhu výstavy vše, co mělo ruce a nohy. Ale to není vše. Nad to byly ještě výstavy dočasné - výstava koní, výstava skotu, výstava rané zeleniny a výstava mlékařská se sbory soudců a hřebců s rodokmeny i bez, kravami různých plemen i třebas jednou hlávkou zelí.
Doprovodných akcí bylo velmi mnoho i kulturních. Dokonce byl i květinový průvod s ozdobnými vozy a mám doma fotografii pravděpodobně ze Zelené brány, kde otec jede v lehkém kočárku v čele průvodu.
Hospodářská výstava byla ovšem, až na výjimky, výstavou řemeslníků. Odpovídalo to skladbě a hospodářské pozici občanů východních Čech. A tak vystavoval výrobce "4 kola vozová s dubovými loukotěmi", ale i hospodářské zemědělské stroje, "salonní stůl", "umělou nohu" a výstavky zubních lékařů. Sportovní část byla zaměřena na koně a postroje, motocykly, lovecké zbraně. Neméně zajímavá je inzertní část, velmi podstatně ovlivněná secesí. Vůbec se zdá, že secese měla vliv na architekturu výstavy, na různé menší pavilonky a zajímavé je, jak rychle pronikla až na venkov. A v inzertech se dozvíme, kdo dodává oltář dubový, ve slohu gotickém provedený, přičemž sochy možno dle přání vyměniti, kdo vám prodá pneumatický obraceč notových listů, překvapeni zjišťujeme, jaký sortiment sýrů dodává jedna mlékárna, že nejlepší omastek je "Kokolín" vyrobený z ořechu kokosového, ale inzeruje i fa Hi-roshi Mori z Japonska přes Chicago, či výrobce mlýnských kamenů Pohnětal. Zajímavá je i sociální snaha c.k. okresního hejtmana v Žamberku pomoci inzertní propagací výrobcům Žambereckých krajek, či doporučení Spiritistické knihovny včetně časopisu Posla ze Záhrobí s heslem "Věda a víra je spiritismus"! Oh, jaká to byla jiná doba a co vážných tehdejších věcí je nám nyní směšných. Je to poněkud nespravedlivé vůči té době ....
Ale vepřový dobytek k chovu plemene"Velký yorkshir"nabízí Královská čes.zemská donucovací pracovna a Ant.Deml, závod sochařsko-štukatérský nabízí jako specialitu snímky mrtvol.
Tím jsme vyvrcholili výstavní kontrapunkt a nesmíme zapomenout na druhou uměleckou výstavu, která byla přidružena k Východočeské výstavě. Hlavně to byla výstava malířská a nebyla špatně obeslaná. Jména, jakko Liebscher s historickými náměty, Ludvík Kuba, Němejc - specialista na kroje, Jansa, spolupracovník na panoramatu Bitva u Lipan a autor obrázků ze staré Prahy, Knůpfer, Bubeníček, Ženíšek, malíř Národního divadla, Španiel s medailemi a plaketami, Kavan s krajinkami z Pardubicka, Štursa se sádrovou plastikou, Viktor Stretti, Ullman, Švabinský, Radimský, Věšín, malíř bulharských témat, ale i Stanislav Lolek, autor Lišky Bystroušky v obrázcích a Brožík. A vystavovala i spousta malířů místních a jmen mně neznámých. Ale dvě z místních jmen stojí ještě za doplnění. Jeden je Vít Grus, malíř amatér, otec Jaroslava Gruse, zavilého Pardubáka, národního umělce. Druhý je architekt Boža Dvořák, podivná a svérázná postava, člověk nadaný, bohémský, vybočující z norem malého města, který ovlivnil přestavby kostelů a projektoval mnohé stavby stojící do dneška. U Chrudimky, blízko viaduktu (kde nežila panna Lízi) , asi postavil hezkou vilu a v oplocení byl reliéf jeptišky se srdcem na prsou. A my jsme chodili kolem této jeptišky s úctou a bázní a hezky daleko. Říkalo se nám, že tam je zazděná jeptiška, která zradila své sliby a utekla z kláštera. Historek o Božovi Dvořákovi běhalo po Pardubicích hodné, zda pravdivých či nepravdivých, nevím. Ale jedna, která dokonce skončila u soudu, stojí za zaznamenání. Boža Dvořák byl dobrý kreslíř a dovedl báječně napodobovat M.Alše. Dovedl kopírovat Alšovy kresby, ale i kreslit v Alšově stylu. A pak vypukla ve dvacátých letech aféra, Dvořákovy alšovské kresby se prodávaly v Praze jako originály Alše. Ale Božovi Dvořákovi se podařilo prokázat, že pod kresbami psal "fecit Dvořák". Kupci proto fecit ustřihli a prodávali jako Alše. Podrobnosti ovšem, jak to však vskutku bylo, nevím.
Rozepsal jsem se o výstavě moc a moc. Zdá se mi, že to byl pro Pardubice dějinný předěl a odvážné vykročení do 20.století. Přestávaly být Pardubice garnisonním hájemstvím vojáků, jen městem parforsních honů a malých řemeslníčků. Rozháněly se kolem sebe tak, jako celý národ, ale už pod silným sociálním vlivem dělníků, kteří rostli ve fabrikách. Na dnešní poměry to byly fabriky malé, Fantovka mezi nimi obr, dnes snad nejmenší rafinérka v ČR,Hůbner a Opitz, začínající Prokopka, Franckovka, pivovar, knihtiskárna Otto a Růžička, hospodářské stroje Dvořák. Ani památky po Telegrafii a po Explosii Semtín.
A tak byla asi pro otce tato výstava příležitostí, aby se zařadil do pardubického patriciátu a mezi notábly, a zdá se, že i tehdy začaly jeho blízké styky se sociální demokracií. V roce 1905, v době bojů o všeobecné volební právo, již byl sociálním demokratem.
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem