Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Halali
Laskavostí majora M.Svobody otiskujeme z pozůstalosti plukovníka Julia Petryšína, našeho bývalého člena, jeho prózu.Halali
Roku 1913
V zářijovém podvečeru vjela do stfnu kaštanové aleje pod zámkem početná skupina jezdců na koních. Skončil jeden z posledních parforsních honů.
Zavlhlé listí na cestě zavonělo podzimem. Až sem z blízkého Labe vanul do clony lehké mlhy pach vody a zahořklá vůně doutnajících ohníčků z bramborové natě. Podkovy klapaly v tlumeném kroku koní, jak listí do kroku koní šumělo. Tiše pobíhali lovečtí psi kolem svého huntsmana Pecka. V monotónním kroku plynulo i nemnoho slov uprostřed skupiny jezdců, oblečených v sytě červené cuttawaye nebo do modrých blůz - uniforem, jak jeli kolem svého mastra, ve skupinkách a ve společnosti několika žen.
V kulise stromů, pod starožitnými valy Pernštýnského zámku umdlévaly pestré barvy v šeru pohasínajícího dne. Ještě zazněly údery zámeckých hodin a krok koní se rozezvučel na dlažbě města a při rozcestí. Nastal rozchod a loučení. Pozdravy, smeknutí černých sametových čapek i cylindrů, pokyny rukou, několik úsměvů a salut důstojníků. Jezdci se rozjeli.
V ruchu ulic zmizely šedé i modré attily hulánů a husarů i světlá modř dragounských blůz. Ztratila se oslnivá červeň kabátů, decentní čerň dámských úborů, pestrost strakatých psů - barvířů. Tak jeli toho dne po posledním honu za jelenem spolu s mastrem Larischem a generálem Mitschenkowskim důstojníci 11. hulánského a 8. dragounského pluku pardubické posádky i ostatní hosté z Vídně a uherských a haličských posádek. Na huntrech známých peedigre i na koních vlastního chovu i členové společnosti, Kinští, Černínové, Estérházy i Pálffyové, Thun i Taxis a Baltazzi, právě tak jako jejich ženy a jiní znamenití jezdci, jakými byli Bartosch, Frankenberger a Buckenham.
V malebné honební společnosti z honu se vracel i Felix-Gaston hrabě Monfroni de Montfront, spolu se svou paní Olgou hraběnkou Januszowskou. Po nedávném pobytu ve Francii, v Longchamp a Auteil, to byla krátce po svatbě jejich první společná jízda v Pardubicích.
Společenský večer toho dne v šlechtickém domě v Ressoursu zahájila svěží kasace lesních rohů z Haydnovy symfonie. A nová zábava pak plynula kolem stolů a stolků v několika jazycích při jídle, víně i likéru a whisce. Senior společnosti hrabě Zdenko Kinský z Chlumce znova tu vyprávěl velmi poutavě o svých bohatých a pestrých jezdeckých zážitcích. Mluvilo se o nastávajících dostizích, o Bartoschově vítězství vloni na koni Jamagata. O slávě koní, jako byla Lady Anna, lei Wind, The Story nebo zázračná klisna Kincsem. O dostizích v Hoppegarten, Freudensu, v Ascotu nebo Neumarktu, jako se hovořilo o sázkách Palaviciniho, Festeticse nebo Auersperka a o penězích vůbec. Šeptaly se historky o hraběnce Potocké, Szechenyiové, Hencklové až do pozdních hodin.
A když pak z klavíru zněla půvabná melodie Chopinova Přelude, na zahradní terase hleděla Olga spolu s Gastonem do krásy nebes. Křik husí, které nad ztichlým městem klidnou nocí táhly v ostrém šiku na jih, oběma rozechvíval nitro neklidem: co jim přinese zlověstný pokřik v příštím roce? Ve stínu svornou dychtivostí se přitiskli jeden k druhému, hledajíce se rty, hýřivě a slepě, nemluvíce a drtíce se polibky.
V sále se zatím loučili poslední návštěvníci. Pod dojmem nadcházejícího odchodu 11 .pluku hulánů z Pardubic do Haliče ještě nakonec se zahrálo Chopinovo Loučení hulána. Motto: Šli spolu v radostech,
v bolesti, práci, dnes tichá vzpomínka život jim vrací.
(Křelinovy verše na pomníku Drahoňovského v Rovensku) Roku 1923:
V setmělé kaštanové aleji pod zámkem za soumraku se po práci vrací do města řada dělníků. Mezi posledními zvolna jde podivný pár: ona - unavená, ustaralá a chorobná, předčasně zestárlá žena, ve tvářích s rysy, které naznačují ušlechtilost, dávnou jemnost a někdejší spanilý typ. Zpod šátku unikají sporé vlasy, dnes našedlé, ale dříve jistě medově žluté a upravené ve svěží účes. Ve staromódní dlouhé sukni drobnými kroky jde vedle ní vytáhlý muž, kupředu nachýlený, v méně groteskním oblečení. Muž kulhá, při chůzi se opírá o pokroucenou hůl. Je oblečen v tmavočervený kabát, dobrého střihu, jak je kdysi udával anglický lord Sytten a z dobré látky šil pouze Edward Paulon. Kdysi před lety jej nosívali kavalíři parforsních honů. Jiskřivá červeň kabátu však dávno pohasla. Zašla pod nánosem prachu, vyrudla na slunci a zašla při práci. I sytá vůně Crownova londýnského parfému White Rose vyprchala. Muž má též anglickou čapku z černého sametu se stužkou v týlu. A tak oblečení někdejšího "červeňáka" z pardubických honů a štvanic za jelenem se dostalo do zcela jiných služeb.
V sebe zavěšeni a pohrouženi do svých vzpomínek, znavení prací, jen spolu tiše rozmlouvají ševelivou franštinou při návratu domů cestou v aleji pod zámkem. To bizarní oblečení nikoho neudivuje, nikdo si té dvojice lidí zvlášť nevšímá. Nikdo snad ani neví o jejich údělu v bídě. Stále stejní, unavení, sedření, odevzdáni sami sobě, svým slovům, myšlenkám i srdcím, žili v tomto městě, na jeho okraji, a nic nedbali na okolní svět.
Zavlhlé listí na cestě zavonělo podzimem. Až sem z blízkého Labe vanul do clony lehké mlhy pach vody a zahořklá vůně doutnajících ohníčků z bramborové natě. Ještě zní údery zámeckých hodin a krok dvojice utichá a mizí v ruchu blízké ulice. Dlouhou dobu ti dva spolu beze změny chodívali. Až jednou onen muž šel alejí sám. A ještě několik málo dní. Potom zámeckou alejí za soumraku drkotal trakař. Tlačili jej muž v honebním kabátu, se sametovou čapkou na hlavě. Na trakaři vezl provazy přivázanou prostou dřevěnou rakev, z hrubě ohoblovaných prken.
A za nějaký čas i tento muž přestal tou alejí chodit, a zmizel i z ulic. Snad také pro něho samotného život už ztratil cenu.
Roku 1963:
V rozlehlých prostorách muzea v zámku jsou na jedné stěně několika obrazy zpodobněny dřívější vztahy společenského života v Pardubicích. Vždy v podstatě ovlivněny přítomností vojenské posádky a příznivě nakloněné sportům.
Je tu myslivecká společnost při ukončení honu v Bělobranské dubině nad bohatým úlovkem. Pak přeplněné hlediště na závodišti při startu motocyklů v závodě o Zlatou přilbu. A dál v jedné řadě je fotografie smečky honebních psů jezdeckého učiliště kolem hunstmana a s několika dalšími důstojníky klubu. Je mezi nimi kapitán Šťastný a nadporučík Petryszýn.
Pod těmi obrazy je pak další. Na hromadě štěrku sestárlý a prací sedřený muž, který roztlouká kámen. Je vidět jeho roztrhané boty i potrhaný kabát. V tom neobvyklém tvaru kabátu s kovovými knoflíky lze poznat červený cuttaway, jaký se kdysi předpisoval pánským jezdcům pro hony. Všemu nasvědčuje typická anglická čapka s knoflíkem na temeni a se stužkou v týle, jak muž je nad prací skloněn. A u tohoto výjevu těžké práce je ve vztahu k hořejším fotografiím připojeno vysvětlení: TEN PŘI TOM NEBYL
Ó svatá prostoto, splývá mi se rtů, když si obraz prohlížím, ty, která neznáš souvislost dějů, která nic neví o zvratech, jež přinesl život nejen tomuto muži, ale i jiným mnohým, dnes, právě tak jako těm po roce 1923.
Vyhlédl jsem z okna. Bylo překrásné odpoledne v podletí. Nad modrofialovým lemem lesů za prozlátlou řadou topolů v Polabí vystupovala známá silueta Kunětické hory. V hebkém větru z polí a luk až sem táhla hebká vlákna babího léta. Z blízkého tranzistoru tiše zněla hudba - Debussyho Faunovo odpoledne.
Stál jsem u toho otevřeného okna, zaposlouchán do hudby a zahleděn do krásy svého rodného kraje a zahloubán do vzpomínek na svoje léta, která jsem tu v Pardubicích prožil. (Pardubice, září 1963.)
