Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad - zřic. hradu Kyšperk - Kopeček - Pustiny -Písečná u Rybníčka - Vakdštejn - Přírodní park Orlice - Letohrad Kopečková pouť. Délka trasy 14 / 7 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 14/15:03/16:00 ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad – Václavské nám. – Zámecký park – Strašidelná jeskyně – Kyšperk - Letohrad. Délka trasy 6 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 15:56 h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nová rozhledna Hamštejn
Malá Skála - Besedické skály - Koberovy - rozhl. Hamštejn - rozhl. Kozákov - Semily. Délka trasy 16 km. Odjezd 7:05 h. ČD, návrat 16:55 h. ČD. Ved: Z. Řehák. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nivou Doubravy
Bílek – Sobiňov – Zahájský rybník – Hlína - Sobiňov. Délka trasy 7 km. Odjezd 7:53 h. ČD, návrat 14:00, 16:06 h ČD. Ved: A. Kulišová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Příběh pardubického železničního nádraží
Pardubické nádraží bylo slavnostně otevřeno 1.května 1958, ale o potřebě
nové haly se v Pardubicích mluvilo už od 30. let. Stávající hala, kterou mimochodem
najdeme jen o pár set metrů dál směrem na Českou Třebovou, už přestávala
vyhovovat. Proto byla v roce 1945 vyhlášena architektonická soutěž na nové nádraží a přilehlé prostranství. Jako vítězný byl vybrán velkorysý návrh tria architektů Karel Kalvoda, Josef Danda a Karel Řepa.
Zatímco Josef Danda měl tehdy na starosti hlavně technickou stránku věci, další z vítězného tria Karel Kalvoda se na vlastní realizaci stavby příliš nepodílel. Hlavní penzum práce tedy zbylo na architekta Karla Řepu.
Ten patřil mezi nejplodnější pardubické meziválečné architekty. Do dnešních dní se zachovala v Pardubicích celá řada jeho staveb. Vzpomeňme několik vil kolem Matičního jezera, Dům Rolnického družstva na třídě Míru, dům U Kapitána nebo Průmyslové muzeum naproti kostelu sv. Bartoloměje. Všechny stavby nesou klasický Řepův rukopis – žák věhlasného Josipa Plečnika rád narušoval přísné funkcionalistické tvary obloukem, typická byla i černobéžová kombinace na omítce.
Řepovým mistrovským dílem se stalo pardubické nádraží. Návštěvníkům již více než 50 let slouží nevídaně prostorná hala s originálními lavicemi a původní výzdobou. Stěny krášlí černobílé fotografie turistických cílů Československa, na kratších stranách haly najdeme dvě rozlehlé mozaiky.
Cestující mohou využít podzemní (v současnosti nevyužívané) kino, k dispozici je též nedávno zrekonstruovaná restaurace a hotel.
Před nedávnem se začalo živě diskutovat o revitalizaci haly a přilehlého prostranství, které rozhodně nedělá Pardubicím čest.
Bohužel uvažovaná rekonstrukce stojí na mrtvém bodě a cenná architektonická památka pozvolna chátrá. Co všechno se ještě musí stát, aby se Pardubice dočkaly opraveného nádraží?
