Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
DRUHÁ SLEZSKÁ VÁLKA V NAŠEM KRAJI
Druhá slezská válka, zvaná také druhá válka o rakouské dědictví, neblaze se dotkla i našeho kraje a celý kraj poznamenala nesmírným utrpením a bídou. Avšak nejdříve, co tomu předcházelo.První slezská válka, která se odehrála v letech 1741 - 42, skončila porážkou Marie Terezie. Mírovou smlouvou, uzavřenou 11.6. 1742 ve Vratislavi, musela Marie Terezie odstoupit pruskému králi Fridrichovi II. Slezsko a Kladsko. Marie Terezie se se ztrátou Slezska, které nazývala klenotem ve své koruně, nechtěla smířit, ale i Fridrich se obával, že by Slezsko mohl ztratit. Uzavírá proto frankfurtskou smlouvu (vyhotovena ve Frankfurtu nad Mohanem 22. 5. 1744), jeho partnery jsou něm. císař Karel VII., 1) landgraf Vilém von Hessen-Kassel a kurfiřt falcký a v tajném článku této smlouvy se zavazuje opět dobýt pro císaře Karla VII. české království a pro sebe si vymiňuje severovýchodní části Čech, t.j. kraje Královéhradecký, Boleslavský a Litoměřický až po řeku Labe s městy Kolínem a Pardubicemi. Pardubice chtěl opevnit, aby chránily nově získané území proti případným útokům. Frankfurtskou smlouvu následovala francouzská smlouva, podepsaná 5. 6. 1744, kterou k protihabsburské koalici přistoupil Ludvík XV. Hned na to vtrhl Ludvík se svým vojskem, nesmírnými zavazadly a svojí milenkou Chateauron do Nizozemí a v prvních dnech června dobyl značnou část rakouského Nizozemí a postupoval rychle dopředu. Jeho tažení učinil brzy konec princ Karel2) (respektive starý maršál Traun, který byl jeho zástupcem), se 70 tisíce muži překročil Rýn a z Elsaska začal ohrožovat samotnou Francii. Ludvík zanechal ihned svoje výboje ve Flandrech a spěchal 19. 7. zpět, aby chránil svoji zem. V Metách 8. 8. vážně onemocněl. Vpádu francouzských vojsk do Nizozemí využil Fridrich a vtrhl do Čech. Tím měl přimět prince Karla, aby táhl zpět přes Rýn, předpokládal ale, že mu bude Ludvík XV. v patách. V tom se ale zklamal, neboť Ludvík, přestože se uzdravil, dalšího tažení se již nezúčastnil. A to bylo jednou z příčin neúspěchu Fridrichova tažení. V sobotu 15.8. 1744 časně vyrazil ve společnosti obou svých bratří z Potsdamu. Táhl ve třech kolonách. První kolona na levém břehu Labe pod velením Fridricha, druhá kolona na druhé straně Labe pod velením Leopolda Dessau, obě tyto kolony se měly spojit v Litoměřicích a odtud táhnout společně na Prahu. Třetí kolona 20.000 mužů pod velením maršála Schwerina3) shromáždila se ve Slezsku a odtud přes Kladsko, Broumov a Hradec měla z východu táhnout na Prahu. 2. 9. stál již Fridrich před Prahou, která po krátkém obléháni se dne 16. 9. 1744 vzdala.
V Pardubicích se objevili Prusové 21. 8. 1744, bylo to 300 husarů a 300 dragounů. Po dvou dnech obsadil město pruský generál Zimmermann s praporem pěšáků, 6 děly a oddílem zákopníků. Prusové začali ihned s opravou městského opevnění, neboť chtěli z Pardubic vybudovat pevnost na ochranu dobytého území. Přes Pardubice táhly v tu dobu také mnohé pruské vojenské oddíly, mnoho vysokých důstojníků, i sám maršál Schwerin, a to vše musely Pardubice živit, ale nejen to, Prusové tvořili si v Pardubicích značné zásoby jak obilí, tak i sena a slámy. Na to vše doplácely obce v okolí Pardubic, které bez ohledu na vlastní potřebu musely do Pardubic dovážet potřebný proviant a krmivo.
Jak to u nás asi vypadalo, ukazuje příklad z Dašic.
Brzo po příchodu Prusů do Pardubic dostává 27. 8. dašický primátor z pardubického zámku příkaz: „Neopominete bez meškání čtvrt hodiny níže rozepsanou mouku, oves seno, slámu a řezanku do král. panského magazínu Pardubického odvézti, a to mouku v sudech zabedněnou, seno a slámu po 10 lib. svázanou, kdyby pak v tom odvodu ste se opozdili, tam vojsko panské vysláno býti, městys vaše vyplundrovati a zapáliti má, a to: mouky 24 cent. 90 lib., ovsa 124 str. 4 věrt., sena 143 cent., slámy 143 cent., řezanky 143 cent.". Druhý den, t.j. 28. 8. 1744, vydává hejtman J. F. Brandstein pro městys Dašice, rychtu vostřešanskou, tuněchodskou, dašickou, moravanskou a rovenskou další rozkaz: „Níže vyhozeny místa nepominou pro král. pruské vojsko pod trestem meče a ohně rozepsanou sumu peněz do casy contrib. zdejší a to rychtářové sami osobně hned po spatření tohoto poručení z usedlého po 5 zl. 40kr. skutečně odvésti, sice po vyjití 2 dní vojsko pojede a ty peníze sobě vymáhat) bude".
Na měsíce září a říjen nařizuje pardubický hejtman Dašickým odvésti pro pruské vojsko do kontr. kasy po 62 zl. 38 kr. 2 1/2 d. z usedlého. To činilo v Dašicích z 18 13/16 usedlých pro měsíce září a říjen po 1178 zl. 25 kr. 2 d. Válečných útrap a svízelů nebyla ušetřena žádná obec. Strádali všichni, břemena, která byla na obyvatele nakládána, byla nesnesitelná, ochuzovala obyvatelstvo a přiváděla je do bídy. Soudobý holický kronikář zaznamenal, kolik muselo městečko Holice v roce 1744 zaplatiti:
maršovních útrat - 4.217 zl. 37 kr.
za mouku, obilí, seno, slámu, chléb odeslaný do Chrudimě a Pardubic - 742 zl. 37 kr.
za oloupené a pobrané věci ve vojsku - 67 zl. 26 kr.
daně prus. králi - 269 zl. 25 kr.
za 40 kusů peřin pro pruské vojsko do Pardubic - 180 zl.
Celkem: 5.477 zl. 5kr.
Mezitím Rakušáci pokoušeli se znepokojovat pruské vojsko, které doufalo, že v opevněných Pardubicích bude bezpečno. Císařští husaři snažili se lstí vniknout do města, pokusili se o to dvakrát. 29. září připojili se k selským vozům, které vezly pro Prusy seno a slámu, zajali pruského desátníka s několika vojíny a zmizeli. Prusové, kteří se domnívali, že husaři byli domluveni s pardubickými měšťany, vyhrožovali vypálením Zeleného předměstí. Pruský velitel dal také ihned připraviti smolné věnce, aby při případném přepadení Pardubic mohl dát město zapálit. Brzy potom se pokusili císařští opět vniknout do města, přestrojiti se za sedláky, ale u Bílé brány se setkali se skutečnými sedláky, kteří vezli do zámku palivo. Došlo k prozrazení a ke srážce a císařské vojsko muselo ustoupit. 60 mužů bylo zajato. Střetnutí byl náhodou přítomen prus. velitel generál Zimmermann, který byl při tom smrtelně zraněn. Město bylo potrestáno zapálením Bílého předměstí a drancováním, které mělo trvat dvě hodiny, ale trvalo celou noc.
Jak vypadala v tu dobu vojenská situace v Čechách?
Fridrich po dobytí Prahy zanechal zde malou posádku (5000 mužů) a přes pokročilou roční dobu vyrazil 17. 9. údolím Vltavy na jih. Zmocnil se snadno Tábora, Budějovic a Hluboké, když se dověděl, že Karel Lotrinský, aniž pronásledován Francouzi, překročil české hranice a dorazil do plzeňského kraje. Mimo to Sasové v počtu 20.000 mužů překročili Krušné hory a dorazili do okolí Chebu a Karlových Varů. Mezitím dostal Fridrich klamnou zprávu, že rakouské vojsko je jen několik hodin vzdáleno na druhé straně Vltavy. Překročil proto Vltavu u Týnce nad Vltavou, aby se s Rakušáky utkal, ale rak. vojsko tam nebylo. Zpráva byla falešná, Karel Lotrinský překročil Vltavu severně a zamýšlel odříznout Fridricha od Prahy. Fridrich přenechal jižní území svému osudu a spěchal k Benešovu, jeho jediná naděje byla utkat se s rakouským vojskem a tím zvrátit běh událostí. Ale Karel Lotrinský resp. maršál Traun4) se nedal vyprovokovat, obratnými a rychlými pochody a manévry unavoval pruské vojsko, neboť věděl, že hlad a zima budou na Fridricha stačit. Když Rakušané 19. 11. překročili Labe u Týnce nad Labem, rozhodl se nastoupit zpáteční pochod do Slezska. Asi uprostřed prosince byl ústup dokončen. Král Fridrich II. poznal, že tažením do jižních Čech udělal chybu. Přiznal, že na toto tažení se dívá jako na školu válečného umění a pana von Traun že považuje za svého učitele.
K Pardubicím se dostali Rakušané 9. 11. 1744, kde zapálili pruské sklady a potom město dobyli.Příznivá situace se odráží i v nařízení, zaslaném 3. 11. Dašickým z kraj. města Chrudimě:
„.....kterak tak Jeho Milost zde a vůkol ležícího král. uherského comandirující pan obrist lieutenandt při vás přísně zapovídá dokonce to nejmenšího peníze ani jakoukoliv foragi pro král. pruské vojsko do Pardubic lifrovati a kdyby mimo všeho nadání vám pruská execute daná býti měla, téhož neodkladně zprávu sem učiniti máte, kdežto potom on J.M. Pan Commendant zdejší vás s král. husary hájit přislibuje".
Válečným útrapám však ještě nebylo konce. I císařská armáda vymáhala rekvizice a nepočinala si o nic mírněji než pruské vojsko. Již 4. 11. 1744 přichází nařízení, aby z chrudimského kraje bylo odevzdáno pro král. uherskou a českou armádu z jednoho každého usedlého 4 centy mouky, 6 str. ovsa a 2 centy sena a „bez nejmenšího prodlužování času pod ztracením hrdla do Kutné Hory lifrované bylo". S naloženými povozy má se vypraviti z každého místa k tomu určený komisař, který se v Kutné Hoře ohlásí u kraj. chrudimského hejtmana, dá si na svůj odvod vystaviti kvitanci, kterou pak odevzdá v Chrudimi „an sice pokudž se ihned nestane, nařízeno jest, takové neposlušné místa ohněm a mečem trestati." To však ale nestačilo a proto opatrní purkmistr a konšelé městyse Dašic dostávají 15. 11. 1744 další nařízení: „Opatrní přátelé mně jmilí tajná vás nečiním, kterak tak vysoce slavný král. zemský vojanský comisariát pod vyplundrováním a vypálením neposlušných míst ano pod ztracením hrdla nařizovati ráčí, aby mimo těch předešle na jednoho usedlého vypsaných 4 centů mouky a 6 str. ovsa ještě 5 centů mouky a jB str. ovsa a tak z jednoho usedlého 9 centů mouky a 9 str. ovsa nejdéle v 8 dnech sem do Chrudimě odevzdáno bylo, seno a sláma po 10 lib. vázána a s tím dvojím ve forotě až na další poručení se očekávalo, nejméně drůbež a podobné victualia, to tak proti hotovému zaplacení k armádě k Cholticům nésti lidé handlovní animírovani byli, proč vám to nejen v známost uvádím, anobrž i pro uvarování toho tak hrozného trestu ve všem poslušně a spěšně se zachovati vás napomínám."
Odchodem pruských vojsk z našeho kraje válka ještě neskončila. Fridrich vyklidil Čechy, aniž by byla rozhodující bitva, a stáhl se do Slezska. Marie Terezie se však s tím nespokojila a přesto, že nastala zima a přes přestálé útrapy nařídila vojsku vpadnout do Slezska s nadějí, že bude opět dobyto a připojeno k Rakousku. Porážka rakouských vojsk u Hohenfriedbergu 4. 6. 1745, ústup do Čech a následující neúspěchy rak. armády, hlavně porážka u Žďáru a Brusnice (ev. Dvora Králové) zmařila všechny naděje na znovuzíská-ní Slezska. Na druhé straně nedostatek finančních prostředků u Fridricha, to vše přispělo, že obě válčící strany uzavřely 25. 12. 1745 v Drážďanech mír. Mírem bylo potvrzeno odstoupení Slezska. Tak skončila druhá slezská válka, aniž by jedna nebo druhá strana něco získala, ale která stála zbytečně mnoho ztracených životů a přivedla nesmírné utrpení a bídu v prvé řadě do českých zemí.
Poznámky:
1) Karel Albrecht (něm. císař Karel VII.), syn bavorského kurfiřta Maxmiliána Emanuela (nar. 1697) byl manželem mladší dcery císaře Josefa I. (bratra Karla VI.), která se ale vzdala všech nároků na dědictví rakouských zemí. Po smrti svého otce stal se pánem v Bavorsku a zároveň kurfiřtem. Neuznal pragmatickou sankci a jakmile Karel VI. zemřel, spojil se s Francií, Saskem. Pruskem a Španělskem (nymphenburský pakt), vnikl s francouzskou a saskou pomocí do Horních Rakous, zmocnil se Lince, přijal titul arciknížete, vtrhl do Čech, nechal si holdovat větší častí české šlechty a 7 12 1741 dal se korunovat na českého krále jako král Karel III. Odtud se odebral do Frankfurtu, kde byl jednomyslně zvolen císařem, v době, kdy oslavoval své zvolení, dostal zprávu o pochodu 20 000 mužů Khevenhúllerovy armády na Mnichov, čímž byly skončeny všechny jeho naděje na splnění jeho nároků na české království a větší část rakouského území. Zemřel r. 1745
2) Rakouský vojevůdce Karel Alexandr Lotrinský, velmistr řádu německých rytířů, císařský polní maršálek a guvernér v Nizozemí, byl synem Leopolda, vévody Lotrinského, a bratrem Františka Štěpána, manžela Marie Terezie. Narodil se v r. 1713, osvědčil se ve válce proti Turkům a v r. 1742 byl jmenován vrchním velitelem všeho vojska v Čechách. 17. 5. 1742 prohrál bitvu u Čáslavě (Chotusic), po míru Vratislavském dobyl Litoměřic a Plzně. Roku 1744 válčil úspěšně na Rýně, odkud byl povolán proti Fridrichu II.
3) Kurt Christoph Schwerm (1684 - 6. 5. 1757) začal svoji vojenskou kariéru roku 1700, kdy vstoupil do služeb holandských. Zúčastnil se bojů o dědictví španělské, v roce 1706 byl ve službách vévody meklenbursko - zvěřínského a v r. 1720 vstoupil do služeb pruských. Pruský král Friórich II. povýšil ho do stavu hraběcího a jmenovat ho polním maršálkem. V prvni slezské válce velel pravému křídlu a v rozhodující bitvě u slezských Molvic (10. 4. 1741) zvítězil nad rakouským generálem Neippergem. V druhé slezské válce vedl část pruského vojska ze Slezska ku Praze, kde se zúčastnil dobyti Prahy. Za sedmileté války (1756 - 1763)) vpadl po bitvě u Lovosic do Čech a následujícího roku, kdy velel třetí koloně, vtrhl 18. 4. 1757 ze Slezska znovu do Čech, aby u Prahy se spojil s ostatními dvěma kolonami. 6. 5.1757 padl u Štěrbohol v bitvě svedené mezi Karlem Lotrinským a Fridrichem II. U Štěrbohol je také jeho pomník.
4) Otto Ferdinand Abensberg Traun (nar. 1677 ve Vídni, zemřel 1748 v Sibini jako gubemátor) byl rakouským maršálem a jedním z mála schopných rakouských vojevůdců. V odborných kruzích panovalo přesvědčeni (a byl o tom přesvědčen i Fridrich II), že vítězná taženi Karla Lotrinského byla vlastně jeho dílem.
Hlavni prameny: AM Dašice, kniha 126 (OA Pardubice) Thomas Carlyle: Fridrich der Grosse F. K. Potěšil: Dějiny Pardubic
