Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad - zřic. hradu Kyšperk - Kopeček - Pustiny -Písečná u Rybníčka - Vakdštejn - Přírodní park Orlice - Letohrad Kopečková pouť. Délka trasy 14 / 7 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 14/15:03/16:00 ČD. Ved: A. Milatová. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Letohrad - Kopečková pouť
Letohrad – Václavské nám. – Zámecký park – Strašidelná jeskyně – Kyšperk - Letohrad. Délka trasy 6 km. Odjezd 7:07 h. ČD, návrat 15:56 h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nová rozhledna Hamštejn
Malá Skála - Besedické skály - Koberovy - rozhl. Hamštejn - rozhl. Kozákov - Semily. Délka trasy 16 km. Odjezd 7:05 h. ČD, návrat 16:55 h. ČD. Ved: Z. Řehák. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nivou Doubravy
Bílek – Sobiňov – Zahájský rybník – Hlína - Sobiňov. Délka trasy 7 km. Odjezd 7:53 h. ČD, návrat 14:00, 16:06 h ČD. Ved: A. Kulišová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pět otázek pro Františka Vítka u dršťkové polévky
Dvojnásobného vítěze slavné Velké pardubické jsem se v bistru pardubického
závodiště v červnu t. r. nejprve zeptal, zda mají dobrou dršťkovou, pak si
ji dal také a požádal pana Vítka o odpovědi na našich tradičních pět otázek:1. Vaše první vítězství ve Velké pardubické hned při první startu bylo do jisté míry dílem náhod...
Máte pravdu, asi bylo. Kdyby 1. září 1963 neshodil Divín stálého Koranova jezdce Karla Stibůrka proto, že v proutkách šlápl do vosího hnízda, asi bych tuto šanci nedostal. Karel si zlomil klíček a já pak s Koranem trénoval 5 týdnů. S Koranem jsem se znal od jeho dvou let v r. 1955, jezdil jsem ho v práci a dokonce s ním absolvoval jeden rovinový dostih. Týden před Velkou jsme jeli Cenu Volhy a prohráli jen s dvojnásobným vítězem Velké ruským Grifelem. Korana jsem šetřil a za týden ve Velké spadl Grifel na velké vodě, Koran si s ní se štěstím poradil a pak i s rumunským Ping Pongem. Velkou jsme vyhráli o 12 délek. Grifel po pádu dojel třetí. Tenkrát se ještě po pádu smělo znovu nasednout. A víte co? Je to přesně padesát let, kdy jsem jel v Pardubicích jako dvaadvacetiletý poprvé steeple. A dodnes vynechám v Pardubicích jako divák dostihy jen výjimečně. Taky to nemám ze statku v Puchlovicích u Nechanic nijak daleko.
2. Musela to být velká sláva, když po sérii vítězství sovětských koní vyhrál český jezdec na koni českého /tlumačovského/ chovu...
To si pište. Rusové měli v dostihu 5 koní, vč. vítěze z let 1960 a 1961, již zmíněného Grifela. A navíc vyhrávali každoročně od r. 1957. 3x Epigraf s Prachovem, pak tedy Grifel a v r. 1962 Gaboj. A byli tam i silní Rumuni. Ovace diváků v cílové rovince byly ohromné a nadšení vydrželo i do dekorování a čs. hymny. Byl jsem moc šťastný, i když nejsem zrovna jásavý typ.
3. Proč jste na Koranovi neobhajoval v r. 1964?
To jsem si pro změnu zase klíční kost po pádu na jiném koni zlomil já a Korana dostal František Venhoda. Bohužel při Ceně Volhy, zase týden před Velkou, padl třináctiletý Koran na velkém vodním příkopu a zlomil si nohu.
4. A jaké bylo vaše vítězství na klisně Mocná v r. 1965?
Mocná, to byl pohodový kůň. V Pardubicích už se jezdil jen jeden den v říjnu, ale Mocná se mnou spadla před tím v Netolicích, vyrazila si zub a já si zranil rameno. Já ale říkám dodnes, že se dala jezdit se zavřenýma očima. Měli jsme problémy zase na velké vodě, ta ovšem tenkrát byla hrozivější a širší než dnes. Mocná tam nechala zadní nohy a s největším úsilím se vyškrábala. Lezl jsem klisně po krku, ale vrátil se do sedla a málokdo ví, že až na prodloužený Taxis jsem jel s otěžemi na jedné straně. Trochu nás zlobil Cavalet s Evou Palyzovou, který dlouho s náskokem vodil, ale i kdyby se nepraštil přes nohy na poslední překážce, stejně by na něj Mocná měla.
V tom uvolnění roku 1968 jsem dostal také šanci jezdit v Mnichově a italském Meranu, před tím jen v NDR a pak zase spadla klec.
Velkou jsem jel ještě 4x, ale už jsme se nikdy nepodívali do cíle. V r. 1972 jsem s aktivním závoděním skončil a věnoval se trenérství.
5. Co vím, máte dva syny. Potatili se?
Starší Roman vystudoval vysokou veterinu a dvacet let působil jako úspěšný trenér. V poslední době i jako předseda trenérské asociace. Letos ale pověsil trenérství na hřebík a bude se věnovat veterině a fyzioterapii.
Mladší Pavel má střední zemědělskou, zůstal doma v Puchlovicích a teď má na starosti 42 koní francouzského původu. A o jednoho se starám sám, abych si mohl také zajezdit.
Dojedli jsme, poděkoval jsem panu Vítkovi za ochotné odpovědi a popřál ještě hodně hezkých chvil s jeho milovanými koníky.
