Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Odbojová činnost Ludvíka Balcara, předsedy obchodního družstva v Pardubicích
Od počátku okupace nenáviděl jsem Němce a tato nenávist se stupňovala
jejich surovou panovačností. Byl jsem z duše přesvědčen a věřil pevně, že Němci nemohou válku vyhráti. Snažil jsem se ihned zprvopočátku tak, jako každý dobrý Čech, vše, co oni chtěli, sabotovati.
Možnosti jsem měl. Byl jsem funkcionářem Obchodního družstva, v Živnostenské záložně, v obchodním grémiu, ve Svazu obchodních družstev v Praze atd., poněvadž jsem byl za republiky veřejně i hospodářsky činným. Nikdy jsem nedělal více, nežli bylo nejnutněji třeba. Vždy a při každé příležitosti jsem zdůrazňoval mezi našimi lidmi, že práci pro Říši máme nakomandovanou, a že máme dělati jen to nejnutnější, ať se jedná o jakýkoliv obor působnosti.
Prostě práci takovou, jakou Čech za daných okolností dle svého čestného svědomí dělati může, tak, aby nedal zjevnou příčinu pro své zatčení, poněvadž jsem si říkal, že jest škoda každého českého člověka, kterého nám vezmou z řady.
Mojí devisou bylo, že každé píchnutí špendlíkem jest dobré pro českou věc a zdůrazňoval jsem, že více píchnutí již činí díru…Tuto zásadu uplatňoval jsem všude, kde se dalo, ve všech svých funkcích a jsem přesvědčen, že členové a spolupracovníci, se kterými jsem přicházel do styku, potvrdí toto moje přesvědčení. Již v roce 1940 domluvili jsme se s přáteli v Praze, ředitelem Horňákem, redaktorem Přeučilem 2/, dr. Krákorou, předsedou Zemské jednoty obchodních grémií Voglem, že v tendencích shora jmenovaných budeme pracovati společně na svoji pěst. Úmluvu jsme dodrželi až do konce.
Byl jsem zapojen do akce financování útěku našich lidí, hledaných gestapem. Pro tento účel poskytl jsem finanční prostředky, a sice nejméně 5 000 Kč a později 35 000 Kč, a to již v letech 1940-41, kdy politická situace byla velmi příznivá Němcům, ale my jsme nezapochybovali. Tyto peníze také byly na akce použity. Složeny byly do rukou p. ředitele Horňáka a informován byl redaktor Přeučil. V roce 1941 navázal jsem v lednu prostřednictvím p. Valenty 3/ styky s parašutistou Josefem Valčíkem, zv. Mirko 4/ a poskytoval jsem mu informace a zprávy. Zprostředkoval jsem mu další možnosti tím, že jsem jej seznámil s p. Kohoutem, poštovním úředníkem a důstojníkem v záloze.
Zapojil jsem do této akce naši pětku prostřednictvím p. Horňáka a redaktora Přeučila. Tím získal jsem mu (tj. Valčíkovi – pozn. ed.) spojení s Prahou z naší strany a členové byli účastni činně přímým stykem s Valčíkem.
Již v roce 1939 zajistil jsem s p. kapitánem Klepetkou, když Němci přišli, 34 kusů železných sudů s úmyslem, že je nedáme Němcům. Přivezli jsme je z Kolína a uložili v Obchodním družstvu v Pardubicích. Tyto, přes jejich výzvy o navrácení věcí býv. čs. vojenské správy a přes to, že naši lidé, zaměstnanci družstva, nám vyhrožovali udáním, jsme Němcům nedali a předáme je naší vojenské správě, jakmile bude ustavena. Jako předseda Obchodního družstva byl jsem zajištěn a vyslýchán pro nesplnění nařízení a pro sabotáž těchto nařízení. Pomáhali jsme našim lidem z přebytků a vývažků potravin, jak také později bylo v nálezu Zemského úřadu konstatováno. Bylo to v době stanného práva 2. 10. 1940, když se u nás ujal moci Heydrich.
Byl jsem odstraněn Němci, ale po celé 4 roky staral jsem se podzemní cestou o tento český majetek a mařil plány Němců, kteří tento majetek českých obchodníků ukradli.
Byl jsem okresním předsedou „Hospodářské skupiny maloobchod“ v Pardubicích. Tuto funkci jsem vykonával v duchu již uvedeném, ani jednou jsem nepoužil v řečech z funkce vyplývajících slovo „spolupráce s Němci“, nebo vůbec slovo „Říše“ nebo dokonce „Hitler“. Mohu to dokázati opisy řečí, které jsem pronesl. Na písemný rozkaz Oberlandrátu jsem byl jako nepřijatelný funkce zbaven a okamžitě odvolán.
Zaměstnanec obce p. Říha mi sdělil, že informace okresnímu hejtmanu podal o mně pardubický občan.
Bratru Koutovi 5/zprostředkoval jsem výpůjčku ve Všeobecné záložně pro akce podporování rodin Němci žalářovaných. Zaopatřil jsem mu na jeho žádost větší množství pohlednic Hitlera pro akci, kterou vedl a kterou podnikala skupina jeho poštovních zaměstnanců pro šíření paniky mezi Němci. Posílali tyto pohledy na jejich adresy se sdělením a s německými výplatními známkami, že Hitler je mrtev nebo že se zbláznil. Dávali je do poštovních vlaků přímo v Německu. O jiné drobné práci, podporování rodin, sabotování příkazů, nezájmu o obchod s Němci, nedodávání Němcům atd. v našem obchodě svědčí to, že neměli jsme téměř žádné německé odběratele a ani vojsku jsme nedodávali, ačkoliv po příchodu k nám začali jezditi, poněvadž jsem dodával čs. armádě, a tudíž automaticky přebíral jsem dodávky Němcům, během ale půl roku jsem se jich zbavil, nesháněje pro ně vůbec zboží a nesnaže se jim vyhověti ani řečí německou, ani ochotou. Do německých kursů řečí jsem nechodil, ačkoliv jako předseda Okresní hospodářské skupiny maloobchod jsem byl k tomu v Praze vyzván. Jako Čech konal jsem vždy svou národní povinnost dle své možnosti. Nevyhýbal jsem se nikdy této povinnosti.
Ještě v roce 1944 bylo nařízeno sloučení Všeobecné záložny se záložnou pardubickou. Postavil jsem se v čelo akce proti tomuto nařízení i proti Němcům v Praze a snažili jsme se tak dlouho mařiti jejich plány, až dočkali jsme se svobody. Bylo nám vyhrožováno, ale nepovolili jsme, ačkoliv jiní z obav uhýbali. Nekonal jsem tyto povinnosti pro svůj prospěch, konal jsem je ve skrytu, konal jsem je od počátku, poněvadž jsem byl pevně přesvědčen a věřil jsem jako Čech ve spravedlnost pro náš národ.
8. květen 1945 nám dal za pravdu a tj. to nejkrásnější vědomí, že máme svobodu. A my, kteří jsme se dočkali tohoto krásného slova a umíme jej oceniti, jsme ze srdce vděčni těm, kteří svými životy a utrpením v žalářích pomohli tuto svobodu budovati.
Všichni ti, nad nimiž po dobu války vznášel se hrozný mrak německého gestapa, děkují zejména těm, kteří padli a nezradili.
(Psáno roku 1945, předáno editorovi roku 1975 při příležitosti jeho práce na studii o učitelce L. Malé).
Editor: PhDr. Jiří Kotyk. Ph.D.
