Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
MUDR. JAROSLAV HOVORKA JEŠTĚ JEDNOU ANEB VÁLKA PŘÍSLUŠNÍKŮ
….. mělo by být spíše válka policajtů, ale v době, ve které se náš příběh
odehrává, byli hasiči požárníky a policajti byli příslušníky (VB). V září roku 1970
jsem den před nástupem na svépomocnou družstevní výstavbu (dnes neznámý
pojem) započal své ledvinové potíže. Následné jaro mě primář urologie
MUDr. Hurt vyjmul ledvinový kámen z močovodu – v té době nebyla zřejmě
jiná než klasická cesta, tedy operace. S různými pauzami jsem s následnými
dalšími ledvinovými kameny v podstatě úspěšně bojoval (asi 4 x klička, atd.).
V době, kterou nedovedu již přesně časově určit ( ale daleko před rokem 1989 ),
mě byl na RTG snímku opět konstatován nový ledvinový kámen a pan primář
MUDr. Kabrhel z té situace neměl žádnou radost, neboť kámen byl na stažení
kličkou příliš vysoko a případná operace by musela být vedena do téhož
místa, jako první případ, což zřejmě mohlo způsobit komplikace. Snažil jsem
se tudíž případné operaci (jako každý) vyhnout a na radu emeritního profesora
ing. Müllera jsem se dostal do rukou akupunkturisty MUDr. Hovorky ( viz. Zprávy
KPP, č. 5-6/2010 ), který vykonával víkendovou praxi (spíše se to dalo brát, jako
jeho koníček) v Běstvině u Třemošnice. V té době nebyla akupunktura příliš rozšířena
a pan doktor zřejmě chtěl mít v této věci co nejširší záběr. Samozřejmě se šuškalo, že pan Hovorka je hradní doktor (skutečně byl lékařem Kanceláře prezidenta republiky).
Nemaje jiné informace, přijel jsem jedno sobotní odpoledne do Běstviny, našel příslušné stavení a v předpokoji se tázal přítomných, jak se řeší odměna pro pana doktora. Bylo mi řečeno, že v místnosti asi s deseti židlemi, na kterých se střídají pacienti, stojí uprostřed stůl se židlí, na které je položena otevřená aktovka, do které se vkládají obálky; při první návštěvě asi 40 Kč a při každé další asi 20 Kč. Pan doktor této záležitosti nevěnoval pozornost; údajně byli i tací, kteří vkládali obálku prázdnou. Po seznámení s mými potížemi prohlásil, že se domnívá, že akupunktura v mém případě nepomůže, ale chci-li, mohu to zkusit; podmínkou je však alespoň deset sezení. Zároveň si zapsal mé nacionále včetně adresy s prosbou, abych mu podal zprávu, ať věc dopadne jakkoliv. Asi při druhém sezení se dostavila jakási dáma a panu doktorovi předávala kytici s tím, že manželovi, který také byl akupunkturován na ledvinové kameny, tento vypadl. Při jiném sezení pan doktor před pacienty prohlásil (samozřejmě po odchodu dotyčných), že dojíždějí až z Broumova s postiženým dítětem, že jim na rovinu řekl, že nevěří v úspěch, ale nechce rodičům brát naději a akupunkturu prováděl.
Asi po čtvrtém sezení (zřejmě byl podzim) jsem se před domem otáčel autem, zapadl a musel mě vytáhnout traktor. V tento okamžik jsem na vše rezignoval s přesvědčením, že mě operace nemine a již jsem do Běstviny nejel. Poslední pokus vyhnout se operaci jsem ještě učinil návštěvou léčitele pana Paseky ve Svratouchu. Ač jsem na místo přijel v jednu hodinu odpoledne, odvezli pana Paseku domů z místního klempířského družstva Mars, kde byl zaměstnán, přesto nám jeho pomocník asi v devět hodin večer oznámil, že pan Paseka je unavený a že dnes končí. Přesto jsem se nakonec do zakouřené kotelny, kde pan Paseka provozoval svou praxi (právě téměř explodovala kamna) dostal, pan Paseka mě obešel s virgulí, určil jinou chorobu, o které jsem věděl a propustil mě s tím, že operován nebudu a že na mě bude myslet. Je to absurdní, ale odešel jsem s lehkou myslí, když to pan Paseka říká …. Mezitím se již nic neodehrálo a já jsem nastoupil do nemocnice, snad na operaci . Pohyb kamene v močovodu způsobuje ledvinovou koliku; žádné tyto potíže jsem neměl a přesto rentgenový snímek konstatoval, že kámen je podstatně níže a je již dosažitelný kličkou; což není právě nejlepší zážitek, ale povedlo se a za tři dny jsem byl doma.
Celou story jsem poctivě panu doktorovi Hovorkovi vylíčil dopisem . Uplynul asi rok a telefonicky se ohlásil vyšetřovatel pardubické kriminálky s výzvou, abych se dostavil k výpovědi v ulici Na Spravedlnosti v Pardubicích (v tomto případě dosti absurdní název). Výslech začal tím, že mi byla položena otázka, kde jsem byl v určité datum (zřejmě to byla sobota, kterou vyšetřovatel vyčetl ze záznamů MUDr. Hovorky). Samozřejmě jsem nebyl schopen odpovědět; bylo mi však řečeno: My to ale víme! Pak následovaly otázky na moje akupunkturistické zážitky, zda věc byla prováděna sterilně atd. Posléze však vyplul na povrch hlavní bod zájmu: o kolik si pan doktor za sezení řekl. Samozřejmě jsem konstatoval shora uvedenou praxi, čímž jsem vyšetřovatele nepotěšil. Stále jsem trval na svém, že jsem o penězích s panem doktorem nemluvil, a pokud bych se dostal do obdobné situace, že se zachovám stejně a že se domnívám, že on by se zachoval rovněž stejně (příslušný příslušník). Na můj dotaz, co měl pan doktor dělat, mě bylo odpovězeno, že po odchodu pacientů pan doktor nalezl aktovku s jistým obnosem a toto měl ohlásit na nejbližší služebně a že se jedná o daňový únik.
S tímto jsme se rozešli a každý si myslel své. Po nějaké době jsem zahlédl MUDr. Hovorku opět v televizi v nějaké reportáži o východní filosofii. Bylo mně tudíž jasné, že pražští příslušníci (dnes opět policajti) zvítězili nad venkovskými a pan doktor byl vzat na milost. V té době jsem rovněž nevěděl, že máme oba něco společného: členství v KPP.
Na oba pány (MUDr. Hovorku a pana Paseku), kteří (možná) stáli za mým úspěchem vyhnout se operaci, vzpomínám jen v dobrém.
Celé číslo možnou zakoupit také v E-shopu Klubu přátel Pardubicka za 30 Kč.
