Zveme Vás
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
11.05.2024 09:00
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
12.05.2024 07:40
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Pardubičtí lékaři
Karel Pikl bezesporu vhodně předal redakci ZKPP k reprodukci seznam lékařů a zvěrolékařů v Pardubicích z doby před více jak 60 lety. Podobné seznamy byly v různých ročenkách lékařských spolků a dokonce jednu vlastním z roku 1888. Protože jsem pracoval bezmála čtvrt století v nemocnici, snažil jsem se zachytit a sepsat co možná to nejzajímavější a doložit snímky,
výstřižky z tisku apod. Záležitost měla jednu vadu. Stránky se neplnily chronologicky nebo podle nějakého systému, nýbrž narůstaly podle toho, co jsem získal a sehnal. Proto nebude
obtížné se k řadě jmen ze seznamu vyjádřit
a buďz článků, vyprávěním pamětníků nebo dokonce i z mých osobních setkání něco povědět. MUDr. Josef Bartoň (* 25. 8. 1899 Mora-šice u Chrudimě). Právě o něm bylo ve Zprávách KPP hodně publikováno. Zapsal se do historie našeho odboje jako statečný člověk, když pomáhal parašutistům. Proto nalezl smrt na popravišti v Pardubicích 2. 7. 1942 a jeho manželka pak v koncentračním táboře.
MUDr. Jaroslav Snopek byl po řediteli a primáři MUDr. Františku Mesanym přednostou pardubické chirurgie od roku 1927. Byl žákem tehdy věhlasného chirurga prof. Kukuly a posléze pak ve 20. letech asistoval u prof. MUDr. Arnolda Jiráska. V monografii věnované prof. A. Jiráskovi je snímek ze začátku 20. let, když profesor slavil narozeniny, na nichž je i Dr. J. Snopek. Za jeho vedení si získala pardubická chirurgie dobré jméno. Snopek nezapřel, že měl dobré a význačné učitele. I on vychoval celou řadu výborných chirurgů, z nichž mnozí zastávali významné postavení jako přednostové, učitelé či ředitelé institucí. Za války byl prim. Snopek v operačním týmu, který operoval parašutistu Alfréda Bartoše, přičemž za jeho zády stálí gestapáci. Prý nikdy neviděli pamětníci pana primáře tak bledého.
MUDr. Josef Svoboda se narodil v Rohovládově Bělé. Byl zakladatelem očního oddělení pardubické nemocnice a dodnes jeho portrét visí na stěně tohoto oddělení. V Praze promoval ve 20. letech a posléze působil na pražské oční klinice. V roce 1926 přešel do Pardubic. V té době pracoval v nemocnici jako konsiliář (od roku 1931) a o 5 let později se stal primářem. Oční oddělení, jak ho známe dnes, vznikalo až po výstavbě trojpavilonu začátkem 40. let.
MUDr. Jiří Holda (*10. 1. 1905 v Praze a + 4. 4. 1976 v Pardubicích). Byl to lékař nemocí plicních a TBC. Vedle své profese byl ještě významným radioamatérem, jeho krátkovlná vysílačka měla označení OK 1 DR a kupodivu se zachoval jeden z jeho „kveslů", tedy lístků, kterým potvrzovali spojení. Osobně ho pamatuji z klubu filatelistů, protože to byl vyspělý sběratel známek a měl velké kontakty s celým světem.
MUDr. Václav Horáček (* 8. 8. 1901 v Mladé Boleslavi + 24. 11. 1980 v Pardubicích). Promoval v Praze v roce 1924 a hned odešel pracovat do pardubické nemocnice. Od roku 1931 se zde stal ordinárem a od roku 1936 pak primářem. Přišel zároveň s dr. J. Svobodou a jejich pracovní kariéra byla obdobná. V začátcích, kdy neměli svoje oddělení a operační sály, prováděl prim. Horáček operace na chirurgickém operačním sále až v pozdních odpoledních hodinách, kdy skončili chirurgové. Pardubická nemocnice byla prvním venkovským ústavem, kde právě on započal s mikrochirurgií a operovalo se pomoci mikroskopu. Prim. Horáček se věnoval i všeobecně prospěšné činnosti a sportu, poznal jsem ho jako filatelistu. Byl i ve výboru pro stavbu zimního stadionu, podílel se i na činnosti jezdeckého klubu. Protože měl za manželku Židovku, musel z nemocnice začátkem okupace odejít. Bohužel i za komunistické vlády měl problémy a rovněž byl předčasně „odejit".
MUDr. Aldréd Kubie (* 14. 3. 1892) V roce 1926 přišel do Pardubic z brněnské kliniky a v soudobém inzerátu se praví, že je mj. „operateur" nemocí krčních. Adresa byla Sladkovského 995. Protože byl Žid, zastihla ho okupace a šel ze svého bydliště v Praze XIV, Na Pankráci 22 do Terezína transportem Cc jako č. 317 dne 20. 11. 1942. Z Terezína pak do Osvětimi transportem Dn/a 5. října 1943 a přežil. Popravdě ho při mém pátrání znali jen ti starší a objevil jsem ho zcela náhodou. K tomu přispěl dopis, který před několika lety došel do nemocnice z Německa. Prof. J.J. Nickel z Mnichova -Zoerdingu napsal, že je rodákem ze severní Moravy. Jako osmnáctiletý a v německé uniformě skončil válku jako zajatec v Platěnicích na dvoře Jar-va. Zde v létě roku 1945 onemocněl krční chorobou, měl snad zanícené mandle a života měl na kahánku. Dostal se ve špatném stavu do pardubické nemocnice, kde mu prý zachránil život židovský lékař, odborník na choroby krční, nosní a ušní. Dodnes mu je za záchranu života povděčen, nikdy na něho nezapomněl a chtěl by poslat peníze, aby se zakoupily květiny na jeho hrob. Jak jsem psal, dalo hodně práce zjistit, o kterého lékaře šlo. Prof. Nickel prý píše nějakou publikaci a tam tyto údaje potřebuje. Dr. A. Kubie však nedlouho po konci války odešel do Izraele. A tak se mi zatím nepodařilo zjistit nic jiného, nežli jsem napsal.
MUDr. Jan Řehoř (* 10. 3. 1885 Dolní Bukovsko u Veselí nad Lužnicí, + 6. 3. 1969) Promoval už v roce 1920 v Praze a byl na klinice tehdy věhlasného prof. Josefa Thomayera a prof. Pelnáře. Když mu bylo 30 let, přišel do Pardubic. Byl to vzdělaný lékař a podle jeho žáků jeden z těch, kteří měli přehled o celé šíři interního lékařství. Pardubickou internu pozvedl na úroveň kliniky. Vychoval bezpočet internistů a měl progresivní výukové metody. Až když mu bylo přes 60 let, byl povolán do Hradce Králové a jako universitní profesor tam přednášel internu. Svoji kliniku našel v neutěšeném stavu, ale zakrátko ji pozvedl na vynikající úroveň. Podle sborníku k 50. výročí hradecké Lékařské fakulty patřil k „hvězdnému" týmu několika málo špičkových pedagogů z počátku budování této školy.
MUDr. L. Řehořová byla manželkou prof. Dr. J. Řehoře. Tuto paní jsem ještě zažil, když jako stará dáma chodívala na schůze Purkyňovy společnosti do nemocnice. Drobným a úhledným písmem si zaznamenávala podstatné části přednášek tam pronášených. Manžela, jehož byla i původně žačkou, přežila o hodně let.
Z dalších jmen „Piklova seznamu" pak tam jsou uvedení např. MUDr. Josef Hoščálek a MUDr. Karel Jičínský. S posledním jsem se znal osobně. Na stránkách Zpráv již bylo o obou psáno, takže by to již bylo „nošení sov do Athén", kdybych o nich znovu psal. Avšak v tomtéž čísle ZKPP píše své vzpomínky paní Marie Chudá. Zmiňuje se o případech, kdy byla zapisovatelkou při pitvách a připomíná MUDr. Jana Schwarze a MUDr. Miloslava Huba, oba patology. Tedy několik slov o nich.
MUDr. Jan Schwarz (*4. 9. 1909 v Liberci) byl německý Žid a znal česky. Vystudoval na německé lékařské fakultě University Karlovy v Praze a promoval v roce 1933. Byl demonstrátorem na patologii, kde jeho šéf česky neznal a tak mu dr. Schwarz vydatně pomáhal. Protože pomalu a jistě mu v roce 1938 jeho původ v Praze vadil, odešel do Pardubic jako patolog a byl zakladatelem patologického oddělení v nemocnici. Avšak přišel rok 1939 a již 15. 3.1939(!) mu „čecháčci" zamezili přístup do nemocnice a tak s prací skončil. Před několika málo lety se mu podařilo ještě dostat od něho dopis z USA, kde žije v Cincinnati (Ohio). Psal, že bydlel na nynější Třídě míru a když šel do nemocnice, tak počkal u vily na ředitele nemocnice MUDr. Jana Řehoře a při chůzi do ústavu probrali řadu věcí. Na dr. Řehoře však na vrátnicí čekal správce nemocnice a cestou k interně stačil ředitele informovat a dostat instrukce na ten den. Na poslední chvíli se však Dr. Schwarzovi podařilo emigrovat, ale zažil hodně dramatického a nervujícího. Nakonec se dostal do Chile a práčova) tam jako patolog. Až v roce 1947 se mu po řadě jednání naskytla možnost se dostat do USA. V Cincinnati se stal profesorem patologie a jeho žena pak byla význačnou badatelkou v oboru mykologie. Prof. Schwarz hodně publikoval a byla mu vydána monografie o chorobě Hystoplasmosis, jež neměla a dosud nemá konkurenci. Je to světově uznávané vědecké dílo.
MUDr. Miloslav Hub převzal patologii od Dr. J. Schwarze v roce 1939 a přednostou tohoto oddělení byl celých 37 let. Ještě jako důchodce pracoval v nemocnici a pak se zabýval tím, že zpracovával historii nemocnice. Měl řadu podkladů i písemností, ale jak to bývá, v pozdním věku se jeho zdravotní stav zhoršil a bohužel nic z toho, co udělal a vlastnil se nenašlo. A pátralo se po tom hodně dlouho. I to se stává...
Prof. MUDr. Cyril Gala (7. 10. 1895 - 18. 9. 1970) V roce 1930 se stal dr. Gala třetím primářem v nemocnici. V té době byla pouze chirurgie (prim. J. Snopek) a interna (prim. Jan Řehoř). Do Pardubic přišel z Prahy, kde byl asistentem prof. Odstrčila. Tehdy začala gynekologie působit v budově staré chirurgie (dnes je zde urologie a stomatologie), která byla zvýšena o další patro. Dne 31.7. 1930 byl ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ČSR pověřen zatímně (pak definitivně) funkcí ředitele Státního ústavu pro vzdělání a výcvik porodních asistentek v Pardubicích. O tomto ústavu se zmíním jindy a podrobněji. Ústav sídlil v další budově, a tou byla interna (dnes je tam oddělení kožní), která byla rovněž zvýšena o další podlaží. Zde žákyně bydlely a pracovaly. V roce 1938 byl dr. C. Gala (předtím docent), jmenován profesorem. Ještě jsem viděl publikaci, kterou vlastním nákladem vydal a kde shrnul různá přísloví a pořekadla, která se týkala rodiček, těhotenství a zkrátka záležitostí spojených s jeho medicínským oborem. Až po válce bylo započato se stavbou nynější budovy porodnického a gynekologického oddělení a toto bylo otevřeno až počátkem 50. let. Prof. dr. Cyril Gala už tehdy povznesl venkovskou a malou nemocnici -podobně jako prim. J. Snopek a pozdější prof. Dr. Jan Řehoř na úroveň, kterou měly nemocnice ve velkých městech. A tak bohužel zůstalo bez pozornosti sté výročí jeho narození v roce 1995. Proto se zpožděním tak činíme aspoň dnes.
Tolik několik poznámek a mých poznatků. Jestli ještě někdo bude reagovat na výzvu ve Zprávách, pak jistě doplní či napíše další.
