Zveme Vás

05.05.2024 07:55

Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice

Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

05.05.2024 08:35

Rozhledna Milíř

Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

11.05.2024 09:00

Nemošická stráň

Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.

typ akce: Přírodovědné vycházky

12.05.2024 07:40

Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou

Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

12.05.2024 08:35

Hradcem Králové k soutoku Orlice s Labem

Gočárova tř. – Hučák – Jiráskovy sady – Velké nám. – Eliščino nábř. Délka trasy 6 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 13:54, 15:27h ČD. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.

typ akce: Turistické vycházky

Kategorie aktualit

Archiv aktualit

Karel I: z Lichtenštejna (1567 - 1627), krátkodobý pán na Pardubicích a jeho aféra s prnštejnskou "veselou vdovou" roku 1602

Karel I. z Lichtenštejna se narodil v protestantské rodině Hartmana II. z Lichtenštejna, jednoho z čelných představitelů dolnorakouské obce. Karel studoval na bratrském gymnáziu v Ivančicích na Moravě spolu se svým vrstevníkem Karlem st. ze Žerotína. Byl předurčen k tomu, aby pozdvihl svůj rod a zabezpečil jej ekonomicky. K tomu mu pomohl sňatek s bohatou, ale nevýraznou Annou Šemberovou z Boskovic roku 1592, který mu vynesl čtvrt milionu zlatých. 1/ Protože si chtěl zajistit kariéru u dvora, rozhodl se roku 1599 přestoupit na katolictví. Již v květnu 1600 se o něm mluvilo u dvora císaře Rudolfa II. jako o schopném, silném a energickém muži, který má na více než na zemské úřady na Moravě. Od počátku patřil k nejvýznamnějším císařovým věřitelům (ochotně půjčil dvorské komoře několik set tisíc zlatých) a daroval uměnímilovnému Habsburkovi na Pražském Hradě i několik obrazů ze své soukromé umělecké sbírky. V Praze si žil „na vysoké noze“ a předpokládala se jeho diplomatická kariéra ve Francii či Anglii (post císařského vyslance). Když na podzim roku 1600 císař odvolal překvapivě ze své tajné rady Wolfganga Rumpfa, přišla Lichtenštejnova „hvězdná hodina“, byl jmenován nejvyšším hofmistrem a předsedou tajné rady. Ani ne po půl roce v úřadech pocítil již sám intriky, jež kromě císařských radů vycházely i od tzv. českých Španělů, dvorské kliky s velkým vlivem, jež měla přímý zájem předávat informace z pražského dvora do Španělska či papežského Říma, kde Rudolf II. byl vnímán jako konfesijně liknavý a nespolehlivý Habsburk tolerující neúměrně podle vzoru svého otce Maxmiliána protestantismus. Centrem španělské špionážní činnosti v Praze se přirozeně stal tzv. pernštejnský salon v Pernštejnském paláci v Jiřské ulici na Hradě pražském.
Zde vládly dvě španělské doni: vdova po Vratislavu z Pernštejna (zemřel r. 1582) María Manrique de Lara a její snacha, také vdova po Vratislavovu synovi Janovi (zemřel r. 1597) María Anna Manrique de Lara y Mendozza. María st. byla onou ženou, jež přinesla do „kacířských Čech“ kultovní předmět Pražského Jezulátka, María Anna byla spíše rafinovanou krásnou kurtizánou s podmanivýma očima a dokonalou konverzací. Přicházel sem i španělský velvyslanec don Gullielmo de San Clemente (dnes pohřbený u sv. Tomáše na Malé Straně). Lichtenštejn sem přišel záměrně – hledat tu politickou protiváhu ke svým oponentům. V salonu se konverzovalo španělsky, italsky, francouzsky, německy i česky, Lichtenštejn tu potkával známé kavalíry i tváře, jež viděl poprvé. Krásná María Anna byla v té době již „lvicí salonu“ nabízející španělskou etiketu. Atmosféra, jež tu vládla, byla skvěle vystižena zesnulým dramatikem Oldřichem Daňkem ve starší televizní inscenaci „Španělé v Praze.“ 2/
Přibližme si více „veselou vdovu“ Maríu Annu. Narodila se ze sňatku synovce své snachy dona Juana Manriqua (zemřel 1593) a Doroty z Felsu (zemřela po r. 1594), byla tedy sestřenicí svého muže Jana z Pernštejna (nar. 1561). Proto jejich manželství musel předcházet papežský dispens. Svatba (třídenní a velkolepá) proběhla v únoru 1587 ve Vídni, po ní se novomanželé usídlili v pernštejnském paláci na Pražském hradě. Narodily se jim 4 děti: Anna, Vratislav Eusebius, Frebonie a Eva, ta však zemřela ještě jako dítě. Jediný syn se stal posledním mužským příslušníkem rodu Pernštejnů. Když zahynul v bitvě u Tangermünde v třicetileté válce roku 1631, rod erbu zubří hlavy jím vymřel po meči. Zánik rodu po přeslici nastal úmrtím panny Frebonie (neprovdané) na Litomyšli roku 1646. Desetileté manželství Maríe Anny s Janem z Pernštejna bylo prazvláštní: Jan se neustále toulal po evropských válčištích, jeho žena žila pod dohledem své tchyně Maríe Manrique st. střídavě v Praze a v Litomyšli. Kromě těchto majetků zůstaly Pernštejnům jen Plumlov a Prostějov. Jan z Pernštejna byl zabit 30. září 1597 v boji s Turky u Rábu v Uhrách. Byl pohřben do pernštejnské hrobky založené jeho otcem Vratislavem Nádherným, stavebníkem litomyšlského zámku, v katedrále sv. Víta v Praze. Roku 1603 převzala poručnictví jejich dětí jejich teta Polyxena, zřejmě pro nespolehlivost jejich pravé matky, jež tenkrát byla „dominou“ pernštejnského salonu, špionkou i kurtizánou zároveň.
Když se María Anna poprvé setkala roku 1600 s vypočítavým Lichtenštejnem, překročila již 30 let věku. Toho zaujal půvab „veselé vdovy“ až příliš rychle. Byla vzdělaná, dovedla se orientovat v politice a díky svému exoticko-španělskému zjevu byla pravým opakem Anny Šemberové z Boskovic, kterou si Lichtenštejn vzal jen kvůli jejímu majetku. Jeho návštěvy u Anny Maríe byly stále častější a o jejich poměru se brzy dozvěděla celá Praha. Sám snad tušil, že se dopouští politické neopatrnosti, ale nedokázal odhadnout její dosah. V diplomatických depeších z Prahy se Lichtenštejnovo jméno začalo objevovat v nových souvislostech. Marii mladší galantní pozornosti „ženáče“ zjevně těšily, protože si byla dobře vědoma jeho vlivu a významu u dvora. Kolovaly pověsti o tom, že Lichtenštejn přiměl svou zákonitou manželku ke konverzi ke katolictví, aniž bral v úvahu její přesvědčení a rodinné tradice. Zanedbával ji, přestože mu nedávno porodila dědice. Začal před Marií otevřeně hovořit o dvorských záležitostech, prozrazoval i důvěrná tajemství… Nevědomky se stával zlatým zdrojem informací pro katolicko-španělskou stranu, z čehož měli velkou radost španělský vyslanec, papežský nuncius i pražští jezuité. Anna z Boskovic, Lichtenštejnova zákonitá manželka, se cítila oprávněně zrazovaná, pokořená a opuštěná. Přesto chtěla zůstat po boku muže, jemuž za 8 let manželství tolerovala zatím jen občasné opilství… Neštěstí však ještě pro ni nebylo málo. Služka upustila Annina malého syna, takže na místě zemřel.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 5-6/2012.