Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Hříšní lidé města Pardubic - XXXII. část
Pokračování roku 1935 Krádeže o Velké pardubické! „V těchto dnech spácháno bylo na nádraží v Pardubicích několik velkých krádeží. Učiteli ze Seče bylo ukradena taška s 1 300 Kč, jednomu řediteli rovněž obnos přes 1 000 Kč. Vykradené tobolky pohodil pachatel na záchodku.“1) Pardubický nešvar! „V některých ulicích panuje zvyk vyklepávati prach do ulic chodcům na hlavy. Netřeba ani zvlášť zdůrazňovati, že po stránce hygienické je to naprosto nepřípustné. Bylo by třeba, aby policie také takovýchto věcí si všímala!“ K tomuto článku se Východočeský Republikán o několik čísel dál ještě vrátil „Vyklepávání prachových utěrek do pardubických ulic je zlozvykem, který stále panuje. Zachycujeme obrázek: Dole v přízemí na ulici čisté výkladní skříně. Vše je umyté. Nahoře v prvním poschodí vyklepává se nad umytými výklady prachovky. Prach padá na lidi a zachycuje se na umytých výkladech. Tohoto nešvaru měla by si všimnouti i policie.“2) Záhadné zmizení peněz z pokladny. Z uzamčené pokladny továrny Synthesia v Semtíně se ztratilo 8 150 Kč. Pokladna nebyla násilím otevřena. Četníci zatkli dva úředníky Synthesie Václava Fohla a Emila Reithera pro podezření z krádeže. Zatím byl nalezen v bytě jednoho z úředníků paklíč.3)
„Přepadává ženy a zmocňuje se kabelek.“ V Pardubických sadech se potlouká neznámý mladý muž, který přepadá ženy a snaží se oloupit je o kabelky. Pozor na něj!“4) Kasaři v Pardubicích se pokusili vypáčit pokladnu fi rmy Walter–sklenářství na Wilsonově tř. Byli však vyrušeni, aniž mohli dílo dokončit.5)
„Vynalézavost v podvodech je někdy podivuhodná! Tak pardubické nemocnici se přihlásila do léčení neznámá žena, že prý se jí cestou vlakem udělalo špatně. Vydávala se za jistou Brychovou z Plaňan. V noci obcházela stolky a ukradla 20 Kč. Lékaři ráno poznali, že nemoc jen předstírala a předali ji četnictvu.“6)
Zprávy o „pardubických bludičkách“ zabydlují pravidelně novinové stránky. Většinou se jednalo o nekontrolovatelné rozmáhání „tohoto nejstaršího řemesla“ jak potvrzuje i následující text: „V poslední době rozmáhá se v Pardubicích povážlivou měrou prostituce. Zapadají sem prostitutky ze všech okolních měst. Některé veřejní místnosti, i lepší, jsou jich plny. Bylo by třeba věnovat tomuto zlu trochu víc pozornosti.“7) „Držel“ kolo! Na Wilsonově tř. vyzval neznámý muž jakousi ženu, aby mu zavolala manželku z Klabanova obchodu, že jí zatím podrží kolo. Ona mu vyhověla. Neznámý však sedl na kolo a ujel s ním pryč. „Byla naň učiněna honička. Byl dopaden a zjištěn v něm K. Pišl z Holic.“8)
Pardubičtí skořápkáři souzeni v Hradci Králové. Před hradeckým soudem byli souzeni skořápkáři Karel Skřivánek a Václav Růžička, kterým se dostal do rukou Slovák Jozef Uherko z Černilova. Růžička byl odsouzen k pokutě 100 Kč a Skřivánek k pokutě 500 Kč9). O pardubických skořápkářích bylo v regionálním tisku napsáno již hodně, rovněž náš seriál se k nim několikrát vracel. Zde je jedno ze zamyšlení nad touto hazardní hrou: „Skořápkáři mají těžké živobytí. Více než deset let se píše o skořápkářích, kteří jsou metlou obecenstva. Bylo již dostatečně popsáno, jakých triků užívají, jak své oběti lapají a odírají. Zdálo by se, že už nebude nikoho, kdo by o skořápkářích nevěděl. A přece jen ještě najdou „kavky.“ Ovšem už ne snadno a kromě toho jsou stále pronásledováni, takže jejich živobytí je opravdu těžké. Už to není řádná (zde mělo být asi použito slovo žádná, poznámka autora) slast, být skořápkářem, povzdechl si onehdy jeden, který měl potíže. Trojici skořápkářů podařilo se ve vlaku z Pardubic do Chocně obehrát cestujícího, jenž o skořápkářích ještě nikdy neslyšel a nečetl, o 300 Kč. Potom byli honěni a už měli býti zatčeni, přece však se jim podařilo prchnout. Dnes se dostanou skořápkáři někdy k nějaké stovce, ale hned se po nich pase. Není to už jako dříve.“10) O skořápkářích ještě „Pardubičtí skořápkáři navštívili v minulých dnech (únor) Skuteč, kde byl trh. Odtud se přemístili do Žďárce, kde se jim podařilo obehrát jednoho rolníka o 700 Kč.“11)
Do těžkého žaláře na 6 měsíců nepodmíněně byl odsouzen pro zpronevěru 33letý obchodník ovocem Václav Jozíf z Pardubic. Na majiteli pily v Opatovicích n. L. J. Doležalovi vylákal 25 000 Kč na koupi ovoce. 6 000 Kč prohýřil, zbytek byl u něho nalezen. Vymlouval se, že dal peníze neznámému židovi z Podkarpatské Rusi.12) Pokousána psem! Jiřina Sirůčková byla pokousána psem, který patřil A. Bidlové z Pardubic- Přerovska. Zranění Sirůčkové bylo vážné a musela být dopravena do nemocnice.13) Těžký úraz! 16letý syn poštovního úředníka Václav Prchal z Pardubic se vracel z mikulášské zábavy z Grandu. Při cestě ze schodů se rozhodl, že si sedne obkročmo na zábradlí a sjede dolů. Při „jízdě“ přepadl a zřítil se z výšky sedmi metrů do přízemí, kde zůstal ležet v bezvědomí. Byl dopraven do nemocnice, kde jeho stav určili za vážný.14) Cyklista se zachytil nákladního auta. „Je nebezpečno, když se cyklisté chytají nákladního auta. To učinil také A. Buněk z Pardubic–Přerovska. Když se potom nákladního auta pustil, ztratil rovnováhu, spadl a zranil se. Stalo se tak nedaleko Dražkovic. Stav zraněného cyklisty je velmi vážný.15)
Nebezpečí ohně. V Zámecké ulici v Pardubicích si hrály malé děti místního čalouníka Vomočila. Od kamen se vznítil smeták, který děti strčily do postele! Děti byly naštěstí v poslední chvíli vyvedeny z hořícího pokoje do bezpečí.16) Přibližně ve stejnou dobu v Pardubicích hořelo v Havlíčkově ulici v bytě katechety Halamy. Požár vznikl pravděpodobně od ústředního topení.17)
Nyní několik řádků k odcizeným husám. Východočeský Republikán vcelku pravidelně informoval své čtenáře o odcizených hospodářských zvířatech. Nezanedbatelnou roli v nich hrají dobře vykrmené husy. Autor zde čtenářům připomíná, že ke stejným případům docházelo ve zvýšené míře v dobách světové hospodářské krize. Jednalo se mnohdy o výpravy tzv. „baťůřkářů“, dlouhodobě nezaměstnaných lidí z města, kteří se pokoušeli drobnými krádežemi přežit nelehkou dobu. Ovšem hospodářské zvířectvo se kradlo i ve městě. „Neznámý pachatel odcizil dvě vykrmené husy v Pardubicích Na Skřivánku a to J. Kolářovi a M. Stárkové.“18)
Zase husy. „Zloději se dostali do družstevního domu na nám. Legií. Tři vykrmené husy podřezali a odcizili. Nevykrmené nechali. Přibližně ve stejnou dobu z řeznického krámku Daleckého ukradl neznámý pachatel 30 kg masa!“19) „Krádeže hus jsou na denním pořádku. V posledních dnech spácháno bylo několik krádeží v Ostřešanech a Medlešicích.“20)
Zatčení pachatelé. V Pardubicích byli zatčeni František Lohnický, příslušný do Holic, elektromechanik a Rudolf Horák. Vloupali se do redakce časopisu „Východ“, kde se pokoušeli ze zdi vypáčiti pokladnu, v níž bylo 5 000 Kč. Byli však ve svém díle vyrušeni jedním ze zaměstnanců redakce. „Byla mezi nimi dokonce svedena bitka, při níž pracovník redakce dostal železným páčidlem do hlavy.“ Pachatelé měli již veliký kus zdi vybouraný, ale ke kořisti se nedostali. Uprchli, ale byli dopadeni zásluhou policejního inspektora Vokáčka a štábního strážmistra Dvořáčka. Přiznali se k celé řadě podobných krádeží, při nichž ukradli přes 100 000 Kč!21)
Poškozená reklamní tabule. „V Cihelně u sv. Josefa poškozena byla reklamní tabule fi rmy Franc a synové. Škoda činí 100 Kč.“22)
13letá prostitutka! „V Pardubicích byla zajištěna 13letá školou povinná prostitutka. Bylo to dítě, které svým zjevem údajně připomínalo spíše 10leté děcko. K prostituci ji nutila její nevlastní matka, která veškeré vydělané peníze inkasovala. V souvislosti s touto aférou bylo zatčeno několik mužů. Případ mluví o úžasném poklesu mravnosti současné doby. Lékař, který zkažené děvče prohlížel, byl překvapen otrlou řečí, kterou vedlo.“ Ve Východočeském Republikánu ze dne 14. 2. 1936 (č. 7, s. 5) byl otištěn velmi zajímavý článek pod titulkem Žebrající děti v pardubických ulicích. V tomto smutném případě se nedá mluvit o hříšných lidech města Pardubic, ale cituji „O všeobecné hanbě pro město, potulují-li se v jeho ulicích takové děti, i když jsou snad i z jiných obcí….V poslední době vzrostl jejich počet v pardubických ulicích. Některé žebrotu zakrývají prodejem větviček nebo nějakých tretek. Nejvíce vidíte jich v ulicích v podvečerních hodinách, když je kontrola obtížnější. Některé jsou již tak vyškolené, že ani policie na ně nestačí. Tvoří skupiny, v nichž některé z dětí dávají pozor na policistu službu konajícího, ostatní jdou pak do domu nebo v ulicích zastavují chodce. Leckteré jistě dovolává se soucitu ze skutečné nouze. Pozná se to na něm hned. Je ostýchavější a nevtíravější. Ale některé obce, hlavně Horní Jelení, dodávají Pardubicím již zkušené profesionalistky. Nejhorší je, že některé děti provázejí na ulicích rodiče a přejímají od nich hned vyžebrané peníze. Jsou to i lidé mladí, kteří pomocí dětí vedou lenošný život. Některé děti pak v ulicích „pracují“ na vlastní pěst a dovedou se dobře ohánět. Ty už jsou pro spořádaný život ztracené…Co z nich pak může pro obce a lidskou společnost býti. Okresní sociální péče měla by zde energicky zasáhnout a nechat zajistit poměry každému z těchto dětí, jakmile budou na ulicích přistiženy.“
